V prvním kole si přehrajete celý rozhovor. Ve druhém kole ponecháte šéfovi jeho argumenty z dopoledne, ale ty svoje vylepšíte a tak dále. Slabší povahy však, místo radosti nad svou schopností argumentovat, se ještě více stresují nad svou nemohoucností v praxi výmluvně prosadit své. I zde existuje rada.
Myslete třeba na to, že váš šéf, který vás dopoledne ve slovním souboji utáhl na vařené nudli, má také své šéfy. I on s nimi vede slovní souboje. A nejen vyhrané, ale i prohrané. Je to prostě přirozená věc každého člověka.
| Co radí Kateřina Forstingerová, generální ředitelka IT Moravia Podceňování práce je bohužel častý problém, a pokud ne přímo podceňování, tak tedy alespoň zapomínáme práci pochválit a poděkovat za ni. A oboje je velmi demotivující. Myslím, že řídící pracovníci by se měli hodnocení práce svých zaměstnanců věnovat. A pokud máte pocit, že jste podceňovaní, nebojte se například při svém hodnocení pochválit sami a vyzdvihnout, čeho jste dosáhli. |
Nikoliv důvod ke znepokojení, ale spíš k radosti nad tím, že vám na vaší práci záleží. Využijte své noční můry pro dobro věci. Když už vám váš mozek na polštáři horečně formuluje argumenty jako perly, zapamatujte si dva tři z nich.
V duchu je nacvičte a zkuste pak uplatnit v malém krátkém rozhovoru s šéfem, s cílem dosáhnout nějakého minimálního výdobytku. Nacvičujte v duchu hlavně otázky přátelské k šéfovi, ale nesmlouvavé k věci. Nacvičujte pomlky ve své řeči. Pomlka je rétoricky nejlehčí věc, ale strašně málo používaná.
Tažte se šéfa či kolegů, proč soudí o vaší práci to či ono. A po otázce mlčte a sledujte reakci. Během mlčení čtěte v tom druhém jako v otevřené knize jeho pocity. A ty si další večer třeba klidně zpracujte a naplánujte na zítřek další krůček kupředu.
