Připadá mi, že jsou arogantní a že si spíš z člověka dělají legraci, když chtějí, abych nakreslil rychle nějaký obrázek nebo odpověděl, zda se bojím bouřky - prý si mne otipují na základě mých asociací... Mají podobné úkoly smysl?
Personalisté určitá pravidla mají. Cílem jejich práce není to, aby je měl kandidát rád, ale aby byl z několika uchazečů o místo vybrán ten nejvhodnější. Konzultant může zvolit cestu přátelskou, kdy vám vysvětlí důvod svých otázek. Ale také může zastávat názor, že pouze pod tlakem člověk ukáže, co v něm skutečně je. Tím tlakem je třeba prostředí uměle vyvolaného napětí. Vždy by to však mělo probíhat profesionálně, neměl byste mít pocit nechuti nebo promarněného času.
K těm obrázkům - odborník opravdu mnohé vyčte z toho, jak obrázek namalujete, zda si umíte rozplánovat prostor, nebo se vám obrázek na papír nevejde, zda je příliš jednoduchý, nebo naopak příliš zdobný, je ve středu, nebo se krčí na kraji papíru. I podpůrné prostředky mají svá pravidla a smysl.
Ale hodně se pozná také z toho, jak se postavíte k úkolu, jak s personalistou komunikujete. Pokud vás někdo požádá, abyste nakreslil postavu, můžete ji s milou tváří nakreslit. Můžete se také ptát, proč zrovna vy, proč zrovna postavu, zda si uvědomují, že je vám padesát a že to nemáte ve svém věku zapotřebí. Pak se může stát, že si řeknou: „Aha, podobně se postaví k úkolům ve firmě - třeba ke zdánlivě nesmyslným, třeba od mladšího nadřízeného.“
Pokud se k vám někdo nechová jako profesionál, buďte jím vy. Pokud máte pocit, že se chovají arogantně, nemusíte dávat najevo, co si o nich myslíte. Víc tím získáte. Personalista je pro vás v tomto případě jen stupněm k místu, o které usilujete. Stupně neberte citově, musíte přes ně jen přejít. Tedy -nemusíte. U pohovoru si vybírají obě strany - i vy. Vy si děláte obrázek o firmě, kterou personalista zastupuje. Podobný přístup s nejvyšší pravděpodobností očekávejte i od firmy. Berte toto do úvahy při svém rozhodování
