Teorie financí a investic prošla za posledních několik desítek let velkým rozvojem. Přednáší se na všech ekonomických univerzitách a její teoretické zvládnutí vyžaduje solidní inteligenci a dost úsilí. Někteří z jejich tvůrců se stali i nositeli Nobelovy ceny. Trochu paradoxní však je, že hlavní myšlenky, postupy a přístupy na akciových trzích už nepřicházejí z hlav slavných a úspěšných investorů, jak tomu bývalo v minulosti, nýbrž z pracoven a laboratoří univerzit. V tom může být i část problému.
Snaha popsat lidské chování soustavami matematických vzorců a na jejich základě pak řídit investice a tedy zase zpětně ovlivňovat chování lidí, může vést k chybným závěrům. Investiční teorie se tak dostává k onomu klasickému rozporu mezi přesnými závěry a vratkými předpoklady.
Kam asi mohou vést komplikované a náročné modely vypočítávající z historických cen koeficienty beta jednotlivých akcií, jejich standardní odchylky a kovariace a sestavující optimální portfolia podle jejich výnosových a rizikových charakteristik, když základní předpoklady celé teorie jsou založeny na akademické půdě vzniklých a velmi sporných předpokladech týkajících se efektivity trhu a na velmi svérázném pojetí rizika jako volatility cen?
Pohyby cen na trzích jsou výsledkem chování a smýšlení miliónů lidí jednajících s nejrůznějšími motivy, pracujících s daty různé kvality, pohlížejících na to vše milióny různých subjektivních pohledů a často propadajících davovým hysteriím.
Celé toto úsilí teoreticky popsat něco tak nepopsatelného jako je chování miliónů lidí vedlo k tomu, že Moderní teorie portfolia se pohroužila sama do sebe ve snaze urputně bránit svou vlastní existenci. A vůbec to nebrání tomu, aby se dál přednášela na univerzitách jako hlavní proud mezi investičními teoriemi a aby byla dál následována v praxi a aplikována drtivou většinou profesionálních investorů.
KUPTE SI POZEMEK NA MĚSÍCIBěžný individuální investor má dvě základní možnosti. Buď se přikloní na stranu tradiční teorie reprezentovanou Teorií efektivního trhu a Moderní teorií portfolia nebo se přikloní k opačnému názorovému pólu, jehož součástí je i významem rostoucí Behavioral finance theory. Rozdíl mezi MPT a BFT je možno také chápat jako rozdílný pohled na časový horizont, během něhož dochází ke srovnání cen a vnitřních hodnot akcií. Zatímco MPT předpokládá, že k tomuto srovnávání dochází velmi rychle, podle BFT může velký rozdíl mezi cenou a vnitřní hodnotou akcie existovat i několik let.
Příklonem k tradičním teoriím se investor s největší pravděpodobností sám odsoudí k průměrnosti. Jeho portfolio bude široce diverzifikováno a jeho výnosy budou v nejlepším případě kopírovat trh aniž by on sám věděl proč. V opačném případě, tedy v případě, že se investor nebude řídit tradičními teoriemi, ale bude chápat riziko jako Margin of safety a pravděpodobnost ztráty vložené investice a nebude mít přehnaně diverzifi kované portfolio, pak má velkou šanci na vyšší výnos s nižším rizikem. Snaha o příliš sofi stikovaný přístup k investování s využitím spousty dat a za pomoci výkonných počítačů vede investory často k tomu, že jsou ve svých investicích odtrženi od reality.
Matematické modely bývají nejrozšířenější právě v těch oblastech, kde jsou nejméně spolehlivé. Při měření rizika a konstrukci portfolia vycházejí výpočty z historického pohybu cen a na jejich základě se snaží předpovídat budoucí pohyb cen, i když je evidentní, že mezi minulostí a budoucností neexistuje přímý vztah.
Při stanovování vnitřní hodnoty akcie je její podstatná část závislá na budoucím vývoji zisku společnosti. Nikdo však budoucnost nezná, o budoucnosti je možno jen spekulovat. Čistě subjektivní, spekulativní předpoklady jsou pak dosazovány do matematicky přesných modelů. Modely jsou objektivní, ale jejich vstupy z velké části subjektivní.
Propracované modely a výkonné počítače vytvářejí investorům falešný pocit bezpečí a kontroly nad situací. K moudrým a úspěšným investicím stačí běžná aritmetika. Všechny výpočty byste měli být schopni dělat z hlavy. O matematice se ví, že přináší přesné a spolehlivé výsledky.
Avšak používá-li se matematika k investování do akcií, potom čím komplikovanější a hůře pochopitelný postup, tím více nejisté a spekulativní závěry přináší. Náročnost matematických modelů bývá často signálem, že jejich strůjce (a koneckonců i jejich uživatel) se snaží nedostatek vlastních zkušeností nahradit teoriemi. Snažte se vyvarovat příliš sofi stikovaných přístupů k investování. Investování není věda, je to řemeslo.
|
Ukázky z knihy | |
|
1. díl: Investování do trhů místo do akcií |
Úryvek je z knihy
"Naučte se investovat"
vydané nakladatelstvím Grada Publishing,
více informací naleznete na www.grada.cz
