Ani v českých podnicích si lidé často nerozumí. Manažer řekne A a pracovník jde udělat B. Manažer se to dozví a vříská: "Jak je to možné? Vždyť jsem říkal A!" Pracovník kroutí hlavou a říká: "Ale ne! Říkal jsi B!" Nerozumět si, nebo spíše rozumět tomu každý po svém je sice přirozená lidská vlastnost, ale někdy nedorozumění sami dost pomáháme.
Stejně jako nám právníci nebo státní úředníci komplikují život složitými výrazy a nicneříkajícími formulacemi, tak se i manažeři snaží schovávat za fráze, kterým často přesně nerozumí ani oni sami. Ohánějí se slovy, jako strategie, operativa, motivace, komunikace, zpětná vazba, produkt nebo zákazník. Přitom taková motivace znamená pro pět lidí pět různých věcí. Speciálním případem jsou anglická slovíčka, která jsme si počeštili a s oblibou v našich firmách používáme. Nejčastější jsou: fídbek, exekuce, bríf, report nebo tajming.
Co je výsledkem? Tým se sejde na poradě, obsáhle se radí a nakonec deset lidí odejde s deseti různými závěry. A přestože si na poradě řekli A, jeden udělá B, druhý C, třetí D a tak dále. Jak z toho ven? Cesta z toho bludného kruhu je jediná. Vyhnout se prázdným slovům.
Mluvit jako člověk, ne jako manažer nebo právník, který má pocit, že čím nesrozumitelněji mluví, tím ho budou ostatní více obdivovat. Příště, až vás kdokoli v práci zahrne snůškou takovýchto prázdných nebo cizích slov, najděte odvahu a zeptejte se, co tím myslí konkrétně. Možná zjistíte zajímavé věci. Třeba právě to, že co znělo složitě, je naprosto jednoduchá věc.
