Opak, kdy s ostatními jednají jako se sobě rovnými a diskutují o tom, jak se nejlépe vypořádat s pracovními problémy, je spíše výjimkou. Často se chovají doslova jako paní učitelka na základní škole. „Vztyk! Pozdravit! Mluv, až budeš tázán. Přines žákovskou knížku. Za trest zůstaneš po škole… Co to děláš!? Vždyť jsem říkala, že máš sedět, a ne stát.“ Drtivá většina našich šéfů prošla českými školami, kde každý měl svou paní učitelku, která rozdávala poznámky, tresty a napomínala před třídou za nevhodné chování. Tenkrát jsme my, dnešní šéfové, byli malí a to ponižování jsme až na výjimky snášeli statečně. Potom to bez jakýchkoli servítků pokračovalo ve sportovním oddílu, kdy na nás řval trenér. Ta léta strávená ve školních lavicích, různých oddílech a doma s rodiči se na nás nesmazatelně podepsala v tom, jak dnes přistupujeme k lidem.
A tak se manažer často chová jako jeho paní učitelka, rodič nebo trenér. Český zaměstnanec mu to toleruje, protože prošel stejnou školou a je na takové chování zvyklý od dětství. To hlavní, co si ze školy odnesl, je totiž poslušnost a smysl pro řád. A úcta k lidem, které pokládá za autoritu. A tak na sebe opět nechává řvát a ponižovat se. Jaký pocit má asi člověk, na kterého někdo řve?
 |
|
Co na to říct na závěr? Postavte vedle sebe českého, nizozemského a amerického manažera. Který z nich uspěje na globální scéně? Pravděpodobně ne ten s výcvikem v české škole. Poslušnost a odevzdanost autoritě měla svůj význam v minulých stoletích. Dnes už ne. Proto až budete chtít dostat ze svých lidí „tah na branku“ a nové nápady, zapomeňte na to, co vás naučili ve škole. Když budete chtít kritizovat, raději se kousněte do ruky a začněte něčím pozitivním.
