Komplikované anglické tituly na vizitce vám úspěšnou kariéru ani váženost kolegů nepřinesou. Ve chvíli, kdy spolu musí komunikovat lidé z různých částí světa, je to ale opravdu nutné. Alespoň si to myslí lovec manažerů Petr Žídek.
Připadá mi, že mít na vizitce co nejkomplikovanější anglický název je vlastně žádoucí. Myslíte, že mi to v něčem může pomoci?
Myslím, že vám to tak opravdu jenom připadá. Je pravda, že jsem zažil pár úsměvných diskusí, kdy si management firmy hrál s anglickým názvoslovím pozic a vymýšlel, kdo bude čeho ředitel, ale opravdu to není příliš obvyklé a většinou se ani realizace takovýchto uměle poskládaných titulů nakonec nekonala. V zahraničních korporacích jsou navíc tituly pozic pevně dané a musí odpovídat celosvětovým pravidlům dané firmy. Takže podobné výstřelky padají spíše z hlav manažerů a majitelů lokálních firem než v ostřílených prostředích globálních společností.
VizitkaPetr Žídek (42) |
Myslíte, že tím někteří majitelé či šéfové firem někdy prostě schválně chtějí z méně důležitých pozic udělat naoko váženější?
Čím menší firma, tím větší snaha vyrovnat se tituly kolegům z velkých firem, to je povaha lidská. Ale teď vážně, myslím, že český manažer už naštěstí začíná dostávat rozum a přestává se tolik zaobírat tím, co má na vizitce. Věnuje více energie smysluplnějším otázkám: zda pracuje pro tu správnou firmu, zda má dobrého šéfa, možnost profesního a stále častěji i osobního rozvoje a zda ho práce, kterou dělá, něčím opravdu naplňuje.
Vyprávějí se historky o tom, jak se při jednáních ředitelé nechtějí bavit s běžnými asistenty, proto někdy i asistent má na vizitce "manager", "director" či alespoň "specialist". Setkal jste se někdy s tím?
Bohužel setkal. Vždy to je velmi jasná indikace manažerských a lidských kvalit dotyčného pana ředitele. Ale i tento nešvar je naštěstí pomalu na ústupu. Stále více se projevují blahodárné následky nesčetných manažerských tréninků, kterými společnosti své manažery průběžně prohánějí. Navíc je vidět výrazný trend poptávky ze strany vrcholového a v poslední době i vyššího managementu po individuálním koučinku. A tam už se posunujeme do jiných úrovní manažerských dovedností – do rolí učit se umění být opravdovým leaderem a zlepšovat i své lidské vlastnosti. A máte-li dobrého kouče, věřte mi, že vás to brzy naučí dívat se na svět a na níže postavené kolegy trochu jinýma očima, podobné výstřelky už vás ani nenapadnou.
Otestujte se |
V jakých firmách a jakých oborech je podobná titulová alchymie typická? A proč se například více nepoužívají české překlady?
Každá velká mezinárodní korporace je nucena vyladit názvosloví titulů pro své zaměstnance tak, aby z nich všichni uvnitř firmy, poznali, kdo má co na starosti a s kým je potřeba o daném problému hovořit. Ve chvíli, kdy spolu musí na denní bázi komunikovat lidé z různých částí světa a kdy jsou v každé větší firmě nesčetné outsourcingové jednotky rozeseté od Prahy po Indii, je to opravdu nutné.
Takže lokální překlady nepřicházejí ve velkých firmách v úvahu, to tím chcete říci?
Jak kdy. Vrátíme-li se k vaší úvodní otázce, je logické, že pokud tomu mají rozumět opravdu všichni, musí se dodržovat názvosloví v jednom jazyce. A to je pochopitelně angličtina. České překlady se i přesto na vizitkách objevují velmi často. Ne každý, komu prodáváte svůj výrobek nebo službu, rozumí anglicky nebo se vyzná v interní terminologii vaší firmy. Pak je nasnadě, že překlad do češtiny je nezbytný. Některé firmy používají vizitky jak české, tak anglické. Viděl jsem mnohokrát i vizitku, kdy na jedné straně máte vše v jednom a na druhé straně v jazyce druhém.
Kdo ve firmách takové názvosloví vůbec vymýšlí a přiděluje?
Primárně to má na starosti oddělení lidských zdrojů a diskutuje o tom s vedením společnosti. Často se vychází z terminologie, která je běžně zavedená na trhu u firem s podobným obchodním zaměřením. Je to záležitost velmi živá a s nástupy nových oborů podnikání se samozřejmě průběžně vyvíjí. Když zůstaneme například ve vašem oboru, těžko byste před pár lety hledal někoho s titulem New Media Manager. Dnes je takový titul poměrně častý.
Znám několik řetězců či výrobních firem, kde je i běžný skladník titulován pojmem "logistik" nebo prodavač "sales assistant". Jaký důvod to má zde?
V těchto funkcích už je to samozřejmě poněkud zbytečné. Ale i tak může být důvodem třeba to, že zdejší management není český. Dovedete si například představit, jak francouzský manažer velkoobchodního řetězce pracující dlouhodobě v Čechách a hovořící samozřejmě pouze plynně francouzsky říká slova jako nákupčí, skladník, řezník nebo ředitel řetězce? To by bylo asi hodně nepraktické.
Když vy jako lovec manažerů přijdete za kandidátem a řeknete mu: měl bych pro vás moc pěknou nabídku, ve firmě "XY" hledají pozici Product Usability Executive (smyšlená pozice – pozn. red.), pomůže to něčemu? Nebo tímhle stylem kandidáty neoslovujete?
Upřímně řečeno, tímto způsobem s kandidáty opravdu nekomunikujeme. Při první kontaktu se oslovených manažerů ptáme, jestli jsou v situaci, kdy by vůbec uvažovali o změně, nebo zda si nechtějí alespoň promluvit o svém další profesním rozvoji. Teprve při osobním setkání, které následuje po prvotním telefonickém hovoru, se většinou dostáváme na základě zjištěných informací k tomu, že hovoříme o konkrétní nabídce a také představách manažera.
Pak přece musí přijít na řadu i název a náplň pozice, nebo do toho jdou kandidáti spíše naslepo?
I pak je to v první řadě o představení společnosti, která pozici poptává, a o náplni práce, kterou daná pozice obnáší. Titul a peníze se dostávají na řadu až zcela nakonec. Většinou jsou projekty i poměrně tajné, jedná se například o výměnu manažera, který nesplňuje očekávání vedení firmy, nebo o posílení týmu, o čemž by neměla vědět konkurence. Pak se samozřejmě vše odehrává v režimu velké diskrétnosti a sdělování jmen firem a titulů pozic po telefonu nepřichází v úvahu.
Myslíte si, že všem takovým titulům rozumíte? Nikdy vás nějaký nepřekvapil natolik, že jste třeba vůbec netušil, co za práci ten člověk vlastně dělá?
Většinou už nás opravdu nikdo ničím novým moc nepřekvapí. Za ta léta v branži, kdy jsme prošli desítkami, či spíše stovkami společností a známe jejich organizační struktury a názvosloví pozic, už se stává poměrně výjimečně, že ze sděleného titulu nepoznáme, o co se jedná. Pro laika to musí být ale docela džungle, to přiznávám. Když například zaučujeme nového researchera – a jsme zase u toho, to je ten, kdo prochází veškeré možné zdroje a vyhledává data potřebná k identifikaci vhodného manažera k oslovení – popíšeme vždy u každého oboru několik stran textu možnými tituly a jejich synonymy, aby se nováček mohl rychle zorientovat.
Co jsou podle vás dnes už obecně srozumitelné tituly? CEO (Chief executive officer – generální ředitel), CFO (Chief financial officer -finanční ředitel), Account Manager (manažer starající se o klienty), HR Manager (manažer lidských zdrojů) nebo Sales Manager (manažer prodeje), tomu už asi většina lidí z byznysu rozumí, že?
Byl byste překvapen, kolik lidí i z byznysu stále ještě neví, o čem mluvíte, když řeknete slova jako CEO nebo CFO. O titulu Account Manager ani nemluvě, tam vám ho většina lidí hbitě zařadí mezi účetní, přestože tato funkce nemá s účetnictvím vůbec nic společného. Naopak Sales Manager už v povědomí široké veřejnosti nejspíše bude, každý z nás si už někdy něco kupoval od nějakého toho Sales Managera.
