"Častá otázka zní, zda jsem se už jako Romka setkala s nějakým otevřeným netolerantním či rasistickým přístupem ze strany české "bílé" společnosti. Když odpovím, že už dvakrát, nastane nejprve ticho," říká o vlastních zkušenostech s programem multikulturní výchovy na pražských školách Margita Lakatošová, spolupracovnice Českého centra pro vyjednávání a řešení konfliktů. Diskuse se ovšem většinou brzy otevře a studenti chtějí vědět, odkud Romové přišli, jakým jazykem mluví a něco z jejich odlišné kultury. Učitelé většinou zůstanou při dvouhodinovém programu mimo třídu, neboť si je žáci často spojují se školním prostředím, ve kterém se méně diskutuje a naopak se na žácích požadují především jednoznačně správné odpovědi a poznatky. O ty ovšem tentokrát nejde. Cílem není něco se naučit, nýbrž blíže se poznat a zamyslet se nad svými názory a postoji. Pokud je atmosféra zpočátku příliš uzavřená a mezi studenty a lektory stojí bariéra, mohou pomoci hry, které problémy uchopí z jiného úhlu a otevřou debatu. Hry vedou především k tomu, aby si žáci na začátku uvědomili, že jejich názory nemusí být vždy správné, a proto by měli s vlastními přesvědčeními zacházet opatrněji, více o nich přemýšlet a srovnávat je s míněním druhých. "Podstatné je, že nenabízíme studentům žádná šablonovitá řešení či hotové odpovědi. Oni sami nalézají řešení a formulují své názory, které nejsou hodnoceny jako správné či chybné," sděluje Margita Lakatošová. Sama se ovšem často setkává u dospívajících žáků s předsudky vůči Romům. Ty si studenti přináší z rodiny a okolní společnosti, neboť většinou nedokáží odůvodnit svůj názor, když například tvrdí, že Romové nechtějí pracovat nebo chodit do školy. Zajímavé situace vznikají, když se mezi studenty nachází také Rom. V takovém kolektivu se projevují podobné názory na romskou menšinu jako u ostatních tříd, ale je z ní vydělen právě ten, který společně s nimi navštěvuje školu. On je jiný než všichni ostatní Romové, není špatný. Podle Lakatošové se ukazuje, že ti, kteří mají s Romy konkrétní zkušenosti, zastávají také věcnější a tolerantnější názory. Ty se nedají měnit během dvouhodinové diskuse, ale studenti tak alespoň měli šanci setkat se a zeptat se na to, co je zajímá. Často by chtěli v diskusi pokračovat, ale čas pro ni bohužel vyprší. I učitelé si programy žádají, neboť sami neví, jak mají téma a problém rasismu smysluplně a otevřeně probírat. "Po školství se chce, aby předalo maximum vědomostí. To ovšem nestačí. Rozvinuté státy zdůrazňují také význam názorů a postojů u žáků, proto věnují multikulturní výchově významnou pozornost," říká Alice Hamplová z Českého centra pro vyjednávání a řešení konfliktů. Situace v české společnosti se vyvíjí mnohem rychleji a škola na změny nestačí reagovat. Učitelům v jejich nové, složité situaci téměř nikdo nepomáhá. Jak mají pracovat s dětmi cizinců nebo s romskými žáky musí poznat sami v každodenní praxi. Někteří jsou úspěšnější, jiní méně. Většinou ale všichni musí sami hledat ten nejlepší způsob. Při tom by učitelům mohli pomoci dvou až třídenní semináře, které pro ně Centrum připravuje. V nich by si měli osvojit různé techniky a strategie, jak s kulturně a etnicky smíšeným kolektivem pracovat.
14. září 1999
