Evropský soudní dvůr rozhodl, že funkce počítačového programu ani programovací jazyk či formát datových souborů užívaných počítačovým programem za účelem využití některých z jeho funkcí nepředstavují formu vyjádření tohoto programu, a proto nejsou předmětem autorskoprávní ochrany počítačových programů.
Skutečnost, že jsou počítačové programy chráněny (jen) prostřednictvím práva autorského jako autorská díla, je dlouhodobě kritizována, a to jak právníky zabývajícími se touto oblastí, tak těmi, kteří s počítačovými programy obchodují. A to především proto, že předmětem autorskoprávní ochrany není samotná myšlenka, postup nebo princip, na kterém je počítačový program založen (viz ustanovení § 2 odst. 6 AZ), ale to, jakým způsobem jsou myšlenky či postupy autorem vyjádřeny. Že je počítačový program chráněn jako celek a není možné jej bez souhlasu autora kopírovat (rozmnožovat) a dále šířit, je jasné. Jak je to ale s ochranou jednotlivých prvků počítačového programu, když platí, že autorskoprávní ochrana se vztahuje i na části díla, pokud splňují obecné podmínky ochrany (v daném případě, je-li prvek původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem)?
Právní ochrana počítačových programů vychází ve všech členských státech Evropské unie ze Směrnice Rady ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů (kodifikovaná verze směrnice je ze dne 23. dubna 2009 a má číslo 2009/24/ES). Proto spor o rozsah autorskoprávní ochrany počítačových programů může posuzovat v rámci rozhodnutí o předběžné otázce (v tomto případě výkladu příslušných ustanovení směrnice) Evropský soudní dvůr, jak tomu bylo ve věci C-406/10, se kterou se na Evropský soudní dvůr obrátil dne 2. srpna 2010 britský soud (High Court of Justice, England & Wales).
Podstata sporu
Společnost SAS Institute se zabývá vývojem analytického software a vyvinula tak integrovaný systém počítačových programů, který uživatelům umožňuje provádět zpracování a analýzu zejména statistických údajů. Zásadní složka systému SAS se nazývá "Base SAS" a umožňuje uživatelům psát a provozovat vlastní programové aplikace s cílem přizpůsobit systém SAS ke zpracování jejich údajů (skripty). Tyto skripty jsou napsány ve vlastním jazyce systému SAS. Společnost WPL legálně nakoupila rozmnoženiny učební verze programu SAS Institute, které byly dodány v souladu s licencí přijatou "kliknutím", na jejímž základě nabyvatel vyslovil souhlas s podmínkami této licence před tím, než mu byl k programovému vybavení poskytnut přístup. Podle podmínek uvedené licence byla tato licence omezena na účely, které nesouvisejí s výrobou. Společnost WPL vytvořila "World Programming System" pojatý tak, aby mohl co možná nejvěrněji napodobit funkce modulů SAS. To by uživatelům systému SAS umožnilo provádět v systému "World Programming System" skripty, které vyvinuli pro použití v systému SAS. Společnost WPL tak použila jednotlivé rozmnoženiny učební verze programu SAS Institute k provedení úkonů, které překračují rámec dotčené licence. V rámci řízení nebylo prokázáno, že by společnost WPL v rámci této činnosti získala přístup ke zdrojovému kódu modulů SAS, rozmnožila jakoukoli část textu tohoto kódu či rozmnožila jakoukoli část strukturální koncepce uvedeného kódu.
Společnost SAS Institute podala žalobu na společnosti WPL, které kromě jiného vytýkala, že tím, že vytvořila "World Programming System" nepřímo rozmnožila počítačové programy obsahující moduly SAS, a porušila tak její autorská práva k těmto modulům a že použila verzi systému SAS nazvanou "Learning Edition" (učební verze) v rozporu s podmínkami licence vztahující se k této verzi a se závazky přijatými v rámci této licence, jakož i s jejími autorskými právy k uvedené verzi.
Právní posouzení
Evropský soudní dvůr se na základě předběžných otázek položených anglickým soudem zabýval právě otázkou rozsahu autorskoprávní ochrany počítačových programů i možnými smluvními omezeními nabyvatele licence k počítačovému programu. Evropský soudní dvůr kromě jiného v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že v důvodové zprávě k návrhu směrnice se výslovně uvádí, že hlavní výhodou autorskoprávní ochrany počítačových programů je, že se vztahuje jen na individuální vyjádření díla, a že tak ponechává žádoucí volnost jiným autorům, aby vytvářeli podobné nebo dokonce stejné programy za podmínky, že se zdrží rozmnožování. Pokud by si třetí osoba opatřila část zdrojového nebo strojového kódu, která se vztahuje k programovacímu jazyku nebo k formátu datových souborů užívaných počítačovým programem, a kdyby s pomocí tohoto kódu vytvořila podobné prvky ve svém vlastním počítačovém programu, mohlo by toto jednání představovat rozmnožení části počítačového programu; to se ale v uvedeném případě nestalo.
Společnost WPL neměla přístup ke zdrojovému kódu programu společnosti SAS Institute ani neprovedla rozklad strojového kódu tohoto programu. Díky zkoumání, studování a zkoušení chování programu společnosti SAS Institute rozmnožila společnost WPL funkce tohoto programu, přičemž použila tentýž programovací jazyk a tentýž formát datových souborů.
Pokud byla v řízení napadána skutečnost, že činnost WPL byla porušením licenčních podmínek, je třeba upozornit na článek 5 odst. 3 směrnice, jehož cílem je zajistit, aby myšlenky a zásady, na nichž se zakládá kterýkoli z prvků počítačového programu, nebyly chráněny nositelem autorského práva prostřednictvím licenční smlouvy. Tento článek tak musí být vykládán v tom smyslu, že osoba, která na základě licence získala rozmnoženinu počítačového programu, může při provádění úkonů, na něž se vztahuje tato licence, jakož i úkonů spočívajících v nahrávání a provozování nezbytném k užití počítačového programu bez svolení nositele autorského práva tento program zkoumat, studovat nebo zkoušet jeho fungování za účelem zjištění myšlenek a zásad, které jsou základem kteréhokoliv z prvků uvedeného programu, za podmínky, že neporušuje výlučná práva nositele autorského práva k tomuto programu. Ustanovení článku 9 odst. 1 směrnice kromě toho uvádí, že veškerá smluvní ustanovení, která jsou v rozporu s výjimkami uvedenými v čl. 5 odst. 2 a 3 této směrnice, jsou od počátku neplatná.
Rozhodnutí Evropského soudního dvora C-406/10 |
Rozhodnutí Evropského soudního dvora
Evropský soudní dvůr tak rozhodl, že:
1) Ani funkce počítačového programu, ani programovací jazyk či formát datových souborů užívaných počítačovým programem za účelem využití některých z jeho funkcí nepředstavují formu vyjádření tohoto programu, a v důsledku toho nepožívají autorskoprávní ochrany počítačových programů ve smyslu této směrnice.
2) Osoba, která na základě licence získala rozmnoženinu počítačového programu, může při provádění úkonů, na něž se vztahuje tato licence, jakož i úkonů spočívajících v nahrávání a provozování nezbytném k užití počítačového programu bez svolení nositele autorského práva tento program zkoumat, studovat nebo zkoušet jeho fungování za účelem zjištění myšlenek a zásad, které jsou základem kteréhokoliv z prvků uvedeného programu, za podmínky, že neporušuje výlučná práva nositele autorského práva k tomuto programu.
3) Rozmnožení některých prvků popsaných v uživatelské příručce k počítačovému programu chráněné autorským právem v jiném počítačovém programu nebo uživatelské příručce k tomuto programu může představovat porušení autorského práva k prvně uvedené příručce, pokud – což přísluší ověřit předkládajícímu soudu – toto rozmnožení představuje vyjádření vlastního duševního výtvoru autora uživatelské příručky k počítačovému programu chráněné autorským právem.
