Co by zaměstnanci chtěli? Mohou být rádi, že mají vůbec nějakou práci. Takhle nejeden šéf zdůvodňuje svou nevšímavost k podřízeným. Nemá na ně čas. Neví, co kdo vlastně dělá nebo má dělat. Pokud problémy vyvřou až k němu, snaží se je nevidět. Zásadně nic nezdůvodňuje, ale rozkazuje. Pro takového šéfa se lidé opravdu nepřetrhnou. I když mají strach ze ztráty místa, udělají prostě vždy jen to nejnutnější a tím nejschůdnějším způsobem. Přitom jen málokdo je od přírody k práci takhle apatický.
Věčné stěžování na ústupu
„Když jsem nedávno vedla seminář pro lidi, kteří byli kvůli reorganizaci propouštěni z práce, zamýšleli se nad tím, co je pro člověka v životě důležité. Skupina se dohodla, že jednou z nejvyšších hodnot je seberealizace - bez ohledu na to, zda ji lidé dosahují v práci, nebo prostřednictvím koníčků. To svědčí o tom, že lidé chtějí i v práci něco dokázat,“ říká Iva Šubrtová z poradenství pro lidské zdroje společnosti PricewaterhouseCoopers. Podotýká, že v poslední době přibývá lidí, kteří se nestydí za to, že je práce baví. A proto nemají zábrany pracovat s viditelným nasazením. Změna je, že dnes již záleží na tom, jak dobře kdo pracuje - zatímco dříve lidé mohli mít pocit, že stejně nic nezmění. „Otrávenost z práce, kdy se zaměstnanci nepřetrhnou, je podle mého názoru na ústupu; vždyť mít práci a vydělávat si, to je něco, čeho si lidé čím dál víc váží,“ dodává Šubrtová z PricewaterhouseCoopers.
Práce není zábava, ale bavit musí
Jaké si kdo zvolí zaměstnání, záleží na studijních výsledcích absolventů škol i na poptávce na trhu práce. Často lidé teprve časem zjišťují, co by je bavilo. „Hodně záleží na tom, jak je šéf umí vtáhnout do práce a motivovat, jak rozpozná jejich možnosti a těch využije. Záleží na atmosféře ve firmě,“ říká lektorka manažerských dovedností Halka Baláčková. S každým novým zaměstnáním se tak rozhoduje, zda člověk bude usilovně napínat své síly, nebo zůstane v průměrném přežívání, aniž by se stal středem kritiky, a seberealizaci najde třeba doma, ve svém koníčku.
Co dělat pro to, aby zaměstnance práce bavila? „V prvé řadě nepřijímat ty, které práce nebaví,“ říká Iva Šubrtová. „A pokud už je mezi sebou máme, pak jim dát maximum odpovědnosti za jejich vlastní práci včetně toho, že ponesou i důsledky. Ono totiž nikoho moc nebaví plnit úkoly, kterým rozumí jen nadřízený, nemoci se rozhodovat a ztrácet se v davu,“ dodává.
Práce více baví, když je oceněna. „A nemusí to být vždy nutně ocenění finanční. Leckdy pochvala nadřízeného nebo uznání kolegů může významně přispět k další motivaci a chuti do práce,“ říká Kateřina Jungová z poradenské agentury AAR Agency.
Kdo si všímá úspěchu, vidí jej častěji
Když nadřízený pozitivně reaguje třeba i na drobné úspěchy, je to pro zaměstnance obrovské zadostiučinění a motivace zároveň. A že na to šéfové nemají čas? Pak zřejmě nemají ani přehled o tom, co jejich podřízený vlastně dělá. Všimnout si totiž přitom, že je něco provedeno dobře, a ocenit to zabere sotva pár minut.
Samozřejmě, neúspěchy nelze přehlížet. „Pokud ale ve firmě panuje otevřená atmosféra, kde se chyby berou jako příležitost k růstu, je to správné,“ poznamenává Halka Baláčková. Pokud má zaměstnanec z chyb strach, udělá jich ještě více a k jeho samostatnosti, výkonu a radosti z práce to nepřispěje.
|
Co donutí zaměstnance k průměrnosti? |
|
* Nejasné cíle podniků, stále se měnící projekty a požadavky manažerů. |
|
* Neochota šéfů naslouchat názorům ostatních lidí, příliš autoritativní vedení (dělej, co říkám, moc o tom nepřemýšlej). |
|
* Rozdrobenost práce lidí bez širšího obrazu o tom, jak jejich díl přispívá celku, chybějící informace, jak úspěšní lidé jsou. |
Tipy pro šéfy: Jak zamést s průměrem
Myslíte, že zbavit se průměrných zaměstnanců znamená propustit je? Udělejte to, pokud nezaberou následující tipy.
* Zjišťujte, v čem je člověk dobrý, a dejte mu možnost v tom vyniknout - nebojte se kvůli tomu přeskládat tým.
* Zeptejte se, co koho motivuje, a na tom motivaci založte. Ptejte se průběžně; potřeby lidí i motivace se mění.
* Dejte lidem důvod, proč by měli dělat to, co dělají: co z toho budou mít oni, co firma.
* Není důležité, co říkáte, ale co děláte. Musíte jít příkladem.
* Komunikujte, to dobré podporujte, naslouchejte.
Zdroj: Peoplecomm
