Doba naštěstí pokročila, dnešní společnost bere levoruké stejně jako pravoruké, naopak se traduje, že se mezi leváky vyskytují lidé s větším uměleckým cítěním a prý mají jednu dobrou vlastnost navíc.
Jak vlastně k založení obchodu došlo?
Založit obchod napadlo vlastně kolegu, který pro svá levoruká dvojčátka marně sháněl nůžky pro leváky. Já mám levorukou manželku, takže jsem docela rád přiložil pár svých nápadů, co se obchodu a marketingu týče a pak už jsme se vrhli do podnikání a obchod jsme slavnostně otevřeli 19. června letošního roku.
Byl jsem mile překvapen, že ihned po otevření prodejny v Praze v Křižíkově ulici k nám chodilo docela dost lidí, kteří se skoro až nevěřícně ptali, jestli je skutečně obchod o tom, co hlásá v názvu.
|
Připravili jsme pro vás seriál rozhovorů se zajímavými osobnostmi, které se pustily do netradičního podnikání a uspěly. V jednotlivých dílech se s vámi podělí o své zkušenosti ze světa byznysu mimo jiné i známí herci, zpěváci či modelky. V předchozích dílech jste se mohli například dočíst, jaké je podnikat v showbyznysu, obchodovat s kávou či prodávat zbraně. |
Nemáte strach, že vás obchod s tak neobvyklým sortimentem zboží neuživí?
Rozhodně si uvědomuji, že se jedná o podnikání na dlouho dobu, není to tedy záležitost rychlého zisku za rok či dva. Lidé si musí nejprve zvyknout, že tady takový obchod vůbec je. Navíc mnoho dospělých leváků si už navyklo používat prioritně svoji pravou ruku, takže naše hlavní snažení je zaměřené především na dětskou populaci a na novou generaci. Pokud si už od útlého věku budou moci kupovat věci pro levoruké, budou to tak dělat i v dospělosti a nebudou si muset zvykat na potřeby pro praváky. To je ale práce tak na deset let.
Co vše jste museli podniknout k otevření obchodu?
V zásadě nic zvláštního oproti zakládání jakékoli prodejny. Založili jsme společnost, abychom mohli později rozšiřovat naší činnost i v dalších regionech a časem třeba i dalších zemích. Zároveň s tím jsme spustili webové stránky, aby měli možnost nakupovat i lidé ze vzdálenějších míst. Co se týče prostor obchodu, nechtěli jsme utrácet peníze za přemrštěný nájem v centru, tak jsme hledali něco u kraje Prahy. Karlín se poslední dobou dost rozvíjí, kromě toho v blízkosti prodejny, kterou jsme si vybrali, je jak metro, tak i tramvajová stanice, takže se k nám lehce dostane každý. Vrátím se zpátky k tomu nájmu; tady platíme 15 tisíc, což je velmi slušná a pro nás přijatelná cena.
S úředníky jsme žádné problémy neměli, protože i je náš nápad zaujal a hodně se vyptávali na různé záležitosti kolem levorukých. Snad jen jediná opravdu nepříjemná zkušenost se týká Živnostenského úřadu Prahy 8, pod který spadáme. Hrozí nám pokutou za to, že jsme v obchodu neměli živnostenský list a kolaudační rozhodnutí. Nějak to nechápu, vážně jsem netušil, že musíme mít takový doklad na místě, které slouží obchodní činnosti již od roku 1916. A pokud jde o živnostenský list, tak to mi přijde zcela absurdní. Prostě zbytečná, nepříjemná byrokracie, jenomže s tím se musí člověk nějak vyrovnat.
S čím byly největší problémy, co se týče chodu prodejny?
No, určitě ne se zaměstnanci, protože v obchodě prodávají moji rodiče, na něž se mohu ve všem spolehnout, a tak mám o starost méně.
Největší problém nám dělalo nalézt v České republice výrobce nebo dodavatele sortimentu pro levoruké. V zahraničí je to naprosto běžná věc, ale u nás jsou potřeby pro leváky ještě v plenkách, takže převážnou část zboží dovážíme. Jenomže zahraniční ceny jsou bohužel docela dost vysoké, tak doufáme, že se české firmy polepší a více z nich se do vyrábění tolik potřebných pomůcek pustí.
Překvapil vás někdy zákazník neobvyklým přáním?
Ano, objevil se u nás pán, který si přál srp pro leváky, ale my jsme ho neměli. Objednali jsme tedy hned tři a byli přesvědčeni, že nám nějakou dobu zůstanou na skladě. Představte si, že se vyprodaly ještě týž den, ani jsme ho nestihli dát na webové stránky!
Musím přiznat, že mě mile překvapil zájem veřejnosti o naše zboží. Nechodí k nám jen levorucí, ale také praváci, kteří nakupují dárky pro levoruké příbuzné či přátele. Z těch známějších bych uvedl třeba sourozence Gondíkovi, Petru Špindlerovou, Martinu Kociánovou nebo Tomáše Krejčíře.
Jaký sortiment vlastně nabízíte?
V podstatě cokoli, co si dokážete představit. Domácí a kancelářské potřeby, věci pro kutily, zvláštnosti (například hodiny, které jdou obráceně a jsou otočené na druhou stranu), dárkové předměty... Velké oblibě se těší z těch praktických věcí třeba levoruká škrabka (zákazníci si ji mohou přímo u nás vyzkoušet) nebo otvírák na konzervy.
Některé věci máme skladem, jiné musíme objednat, ale snažíme se, aby zákazníci dlouho nečekali. Začali jsme s třítýdenní lhůtou, dnes už se většinou vejdeme do deseti dnů dodání zboží.
To už se dostáváme k vašim plánům do budoucna...
Ano, to máte pravdu, a plánů my máme plnou hlavu. Tak například chystáme projekty pro celé firmy nebo úřady, tedy kancelářské potřeby pro levoruké zaměstnance. Souběžně s otevřením pražské prodejny jsme založili Klub pro levoruké, na jehož činnost se chceme více zaměřit. Každý, kdo si u nás zakoupí nějaké zboží, má možnost získat průkazku člena klubu, díky níž má právo na různé slevy, ale také služby.
Chtěli bychom otevřít další kamenné obchody, už v listopadu otevřeme jeden v Brně.
Připravujeme například seminář pro levoruké či rodiče levorukých dětí, kde bude přítomen psycholog a pedagog, chystáme vánoční besídku, v srpnu jsme oslavili mezinárodní svátek levorukých přímo v prodejně. Kromě toho ještě pořádáme soutěž pro levoruké děti, posílají nám obrázky, které samozřejmě nakreslily levou rukou. My pak nejhezčí výtvory oceníme. Prozradím, že každé dítě dostane nějaký dárek.
