Ok.

A teď mi ještě poraďte, jak to aplikovat na 52% občanů ČR.

Případně na antivaxers, na pacienty Aktipu, na zapřísáhlé zastánce i odpůrce JE nebo elektromobility....

Obrannnnnná zeď, tedy obraNNá zeď...

Dobře formulované, ale chybí mi zásadní zodpovězení otázky: "Proč?" Aneb řeší se stále následek, ale ne příčina.

Krátká odpověď: confirmation bias, strach z neznámého

Delší odpověď: lidský mozek je nastavený tak, že sám sebe odměňuje za interakci s tím, co už zná. Dodává mu to pocit stěstí a bezpečí. Je to stejný mechanismus, kterým si dítě vytváří vztah k rodičům. Dvouměsíční dítě nemůže chápat kontext rodiny, rozmnožování, přežití genofondu. Přesto, když uvidí známý obličej, uslyší známý hlas, usměje se, protože je mu to příjemné - je to známé.

Naopak strach z neznámého je často odůvodněný. Když sníte neznámé plody, dost možná si to příště rozmyslíte. Když vás na ulici zastaví neznámý člověk, je nepravděpodobné, že by vás chtěl obohatit, když budete okolnostmi nucen usednout do kokpitu letadla, budete rád, když ovládnete svěrač, natož letadlo - a z dobrého důvodu.

Přirozeným výběrem - lidi, kteří tento mechanismus neměli, nebo ho měli oslabený, měli menší šanci svoje geny předat potomkům, a proto tu dnes máme spíše ty druhé. Změnit názor jen na základě faktů pak vyžaduje značnou dávku disciplíny - a důvěry ve vlastní úsudek, dosavadní zkušenosti navzdory.

Naučte se měnit názory ostatních lidí. Nahraďte vhodnou manipulací jejich správné vlastními špatnými:-/

Problém je, že v době sociálně demokraticko mediální (a mám na mysli sociální sítě, ne demokraty). Může názor každého rozhodovat o čemkoliv i v případě, že dotyčný žádnou vlastní zkušenost nemá. Svůj názor pak vytváří na základě názorů ostatních, nezřídka těch, které mu byly prezentovány na základě měřiče sledovanosti.

A já nemám sebemenší etický problém TAKOVÉ názory vyvracet i metodami, které bych jinak považoval za neetické.

Názor je názor a každý má na ten svůj právo. Je dán spíše zkušenostmi, než fakty. Pluralita názorů je základem demokracie. S odlišnými názory mohu i měkce nesouhlasit, ale nikdy dotyčného nepřesvědčuji. Vlastně se ani nedá mluvit o nesouhlasu, spíše takový názor beru jako zkušenost jiného člověka. Co mi ovšem vadí a vyvolává to u mě ostrý nesouhlas a téměř vždy polemickou reakci (nemůžu si pomoci), když vycítím, že dotyčný opakuje (papouškuje) nejen názor, ale i argumentaci po někom jiném - když zkrátka jeho názor nevychází z vlastní zkušenosti a myšlenkovou práci (argumentaci) jen imituje. Takový člověk si mnohdy ani neuvědomuje, že to dělá, a navíc mívá i snahu přesvědčovat ostatní. Existují i jedinci, a není jich málo, kteří si tvoří názory na základě toho, co chtějí ostatní slyšet, nebo o čem si myslí, že to chtějí slyšet. Takto se utváří veřejné mínění, jakýsi unifikovaný názorový svět, kde si lidé opatřují ty "správné názory" jako nové tenisky. Čím méně jsou ochotní a schopní opravdu přemýšlet, tím více "argumentují" a racionalizují si "své" "názory".