Do podobné situace se dostala i paní Lenka, když jí zubařka oznámila odchod do důchodu. „Moje zubní lékařka mi v posledních letech vždy říkala, že ona je ještě stará škola, že si budeme muset zvyknout na nové ceny. Já jsem nad tím však nepřemýšlela až do doby, než odešla do důchodu,“ říká Lenka.
Potřebujete půjčit? Půjčte si s rozumem. Poradíme vám jak. |
A pak to začalo. Obvolala nejbližší zubní ordinace ve svém okolí, ale všude ji odmítli. Argumentovali tím, že nové pojištěnce nepřijímají. Někde jí doslova řekli, že je naivní, když si myslí, že dnes sežene stomatologa, který ji a její rodinu přijme. Jinde jí sdělili, že ji přijmou, ale nespolupracují se zdravotními pojišťovnami, takže si bude muset vše hradit sama.
„Obvolávání zubařů mi vzalo dlouhé hodiny času. Informace jsem hledala i u své zdravotní pojišťovny, ale od ní jsem dostala jen seznam zubařů, kteří jsou k dispozici, ale ani v něm jsem nenašla žádného, který by byl v dostupné vzdálenosti a nové pacienty přijímal,“ popisuje Lenka.
Po několika měsících se jí nakonec stomatologa, který přijímal nové pojištěnce, podařilo sehnat. Bylo to na doporučení známé v 60 kilometrů vzdáleném krajském městě. Známá ji ovšem upozornila na to, ať se připraví na vyšší ceny za ošetření. To však Lenka neřešila, byla ráda, že vůbec nějakého zubaře bude její rodina mít. „Měla jsem štěstí, paní doktorka nás přijala s tím, že nás bere už jako poslední. Když bych jí zavolala o týden později, měla bych asi smůlu,“ poznamenává.
Plátci a samoplátci
Pak následovala vstupní prohlídka s rentgenem jí a její rodiny, což bylo zdarma. Potom pravidelné kontroly v půlročním intervalu, stejně jako dentální hygiena v ceně 1 200 korun za dospělého a 600 korun za dítě, což už zdravotní pojišťovna nehradila. „Výdaje za zubaře nám významně narostly. K placené hygieně se přidaly i úhrady za bílé výplně,“ přibližuje Lenka.
Pak se jí odštípla téměř celá stolička a lékařka jí doporučila implantát. Odhadovaná cena celého zákroku byla 28 tisíc korun. Navíc se ukázalo, že její syn potřebuje rovnátka na obě čelisti. Odhadovaná cena 24 tisíc korun. Celkem 52 tisíc korun.
„To už mě trochu rozhodilo, 52 tisíc korun pro náš domácí rozpočet není zanedbatelná částka. Abych řekla pravdu, byla jsem i dost naštvaná, protože pak už dost dobře nechápu, proč si platíme zdravotní pojištění, když stejně u zubaře platíme takové částky,“ říká.
Jak si spočítala, na péči stomatologa chyběly peníze. „Myslím, že nejsem špatná hospodářka. Pravidelně posílám dětem peníze na stavební spoření, mně i manželovi do penzijního fondu a k tomu vytvářím provozní rezervu. Jenomže zase takové příjmy nemáme, abychom zvládli zaplatit úplně vše,“ vysvětluje.
Cena za zubaře je vysoká
„Když se na mě obrátila paní Lenka, že si chce sjednat půjčku na zubaře, protože chodí s dírou v puse a syn má křivé zuby, půjčku jsem jí nerozmlouval,“ říká finanční poradce skupina Partners Vladimír Weiss.
Lenka si však chtěla sjednat s manželem kontokorent u banky. „To jsem jí nedoporučil, protože kontokorent patří k nejdražším úvěrům vůbec. Celkové náklady na něj běžně dosahují až 20 procent ročně,“ říká Weiss.
Možným řešením bylo získat peníze z kreditní karty, kde se po určitou dobu neplatí žádné úroky. Lenka však nechtěla riskovat. Potřebný obnos by totiž rodina nejspíš nedala dohromady, aby ho vrátila bance během bezúročného období. „Pak by jí naskákaly ještě vyšší úroky než u kontokorentu,“ říká Vladimír Weiss.
Řešením byla spotřebitelská půjčka. „Půjčit si u banky je většinou levnější než u nebankovní instituce. Doporučil jsem jí, ať se obrátí na svou banku, u které má účet. A pokud bude spokojena s úrokem, ať si půjčí peníze od ní,“ vysvětluje.
Půjčka od banky
Lenka si chtěla půjčit 60 tisíc korun, nabídka banky, u které má řadu let sjednaný běžný účet, ji však poněkud překvapila. Bankovní úřednice jí nabídla úvěr ve výši 60 tisíc korun s dobou splácení 12 měsíců, úrokem 4,9 %, ale RPSN už ve výši 11,9 %, což znamenalo přeplatek ve výši 6 840 korun. Úvěr byl přitom bez pojištění schopnosti splácet. S pojištěním by byl ještě dražší „Úvěr mi připadal drahý. Paní jsem poděkovala a odešla,“ říká Lenka.
Na doporučení poradce šla zjišťovat další úvěrové nabídky. „Je ale třeba porovnávat stejně vysoký úvěr, se stejnou dobou splácení a všímat si hlavně toho, kolik za poskytnutou půjčku klient celkově přeplatí,“ vysvětluje Weiss.
Lenka nakonec získala další dvě úvěrové nabídky a vybrala tu nejvýhodnější. I tak ale nebyl zvolený úvěr zadarmo. Bez pojištění si ho Lenka sjednala s 6,99% úrokem, splatností na 12 měsíců a RPSN sazbou ve výši 7,26 %, to znamená s přeplatkem ve výši 4 356 korun.
Podle Vladimíra Weisse však Lenka mohla zvolit i delší dobu splácení. „Rodinám s nižšími příjmy doporučuji úvěry s delší splatností na dobu několika let, tím klesne měsíční splátka. Pro rodinu je to bezpečnější, v porovnání s měsíční splátkou na jeden rok může domácnost tvořit dobrovolně rezervu, kterou pak může použít na výrazně dřívější umoření půjčky,“ vysvětluje poradce.
„Jsem ráda, že jsem to nakonec vyřídila, mohla si nechat spravit zub a klukovi pořídit rovnátka. Ovšem už teď se obávám, že přijde paní zubařka s tím, že rovnátka nasadí i mladší dceři. Nechci si však brát další půjčku, takže jsem to vyřešila tak, že jsem ponížila vklady na penzijní spoření. Peníze, které jsem tím ušetřila, dávám stranou na dobu, až to přijde. Náklady za stomatologickou péči nejsou dnes malé, což mi vadí, zdravotní pojišťovny by mohly přispívat víc. Ale na druhou stranu mít zuby v pořádku je standardem dnešní doby,“ uzavírá Lenka.
Měly by zdravotní pojišťovny více přispívat na stomatologickou péči?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 úterý 3. prosince 2019. Anketa je uzavřena.
