Stačí prý jen trochu změnit způsoby chování vůči druhým lidem. "Je pro nás lehčí vidět špatné návyky našich kolegů, déle nám však trvá proniknout k těm svým. Pokud si do kalendáře, třeba od ledna, dáte na každé pondělí jeden z uvedených způsobů chování, zaměříte se na něj po celý týden, uvidíte, že za deset týdnů budete celkově spokojenější a šťastnější," povzbuzuje kouč Heřman Čadil z komunikačního webu BrainTools.cz
Převezměte odpovědnost, pokud se v práci něco nepodaří. Nehledejte výmluvy a neobviňujte druhé. Převzetí odpovědnosti má navíc pro vaše sebevědomí posilující charakter. Příkladem může být personální ředitel v jedné nejmenované firmě.
Může se hoditNajděte si novou práci na jobDNES.cz. |
Na schůzce s vedoucími zaměstnanci firmy a zástupci odboru se prezentovaly výsledky a plán pro následující období. V části pro dotazy se vedoucí zeptal, kdo může za to, že byly chybně vyhodnoceny prémie zaměstnanců. Ekonomický ředitel na to: "Víte, chyba se stala při výpočtu. Podklady nebyly úplně přesné …," začal házet vinu na druhé a všechny zahltil řečí, která nikam nevedla. Mezi lidmi začalo šuškání. Do toho se postavil personální ředitel: "Omlouvám se za chybu, která nastala. Prověříme, kde k ní došlo, a ujišťuji všechny, že nikdo o prémie nepřijde. Na další schůzce vás budu informovat." Vedoucí mu poděkoval a uzavřel to celé s tím, že si cení přímosti a toho, že se někdo lidem za chybu omluvil. Převzetí odpovědnosti a nabídka řešení je něco, co lidé ocení.
Nesnažte se vytvářet dojem na druhé a buďte sami sebou. Skutečné vztahy přinášejí spokojenost a štěstí. Vzpomeňte si na scénu z filmu Mikulášovy patálie, kde se rodiče domlouvají, čím uctí šéfa Mikulášova tatínka, který touží po povýšení. Shodnou se na humrovi s majonézou a hned v úvodu návštěvy pronesou: "Připravili jsme k večeři něco skromného, domácího." Na což šéf povídá: "To je dobře. Už jsme se ženou unaveni z toho, jak všude, kam přijdeme, podávají humra s majonézou." Právě schopnost být sám sebou je to, co lidé dokážou ocenit. I když máme obavy, že ne.
Nelpěte na určitých hodnotách a přijměte nové věci a řešení. Za výroky typu "Takhle se to tady dělalo vždycky" nebo "To už tady bylo a neosvědčilo se to" se schová mnohé. Můžeme tak spokojeně odmítat vše, co přichází a mění zvyklosti. Lepším přístupem je ale vycházet změnám vstříc a neobávat se jich. Mohou přinést mnoho užitečného. Vezměme si jako příklad internetové bankovnictví. Ovládat bankovní účet po internetu si mohli první čeští uživatelé vyzkoušet v první polovině roku 1998. Řada lidí však internetovému bankovnictví nevěřila. A dnes? Většina si není schopna ani představit, že by svůj účet neovládali pomocí mobilního telefonu nebo počítače.
Chcete být oblíbený? Poslouchejte, co lidé říkají, naslouchejte jim. "Jo, to znám, něco podobného se nám stalo, když …" a už jedete to svoje. Vlastně vás vůbec nezajímá, co váš partner, kolega chce říct. Pokud chcete vytvářet dobré vztahy s lidmi, jednoduše poslouchejte. Jednou jedna obchodnice vyprávěla, že je frustrovaná, jak si jí zákazníci neustále stěžují - na situaci na trhu, na firmu, na zákazníky, na všechno. K vlastní nabídce se ani nedostala. Nicméně díky naslouchání ji následně zákazníci začali kontaktovat sami, a to v okamžiku, když potřebovali řešit své problémy. Pamatujeme si lidi, kteří nám věnují svůj čas a poslouchají.
Neříkejte, co je špatně. Řekněte, jak to uděláte lépe, a to i v případě, že si mluvíte sami pro sebe. "Tady se nedá nic prosadit. Všechno je špatně, nikdo neposlouchá můj názor." Možná je to pravda. Spíše se však jedná o situaci, kdy jsme nevyčerpali všechny možnosti. Vždy si můžeme říci: "Co mohu ještě udělat?" Obvykle zjistíme, že můžeme ještě zajít za vedoucím a podat návrh na zlepšení nebo že se můžeme poradit s kolegy. Rezignační tendence a stěžování si má pouze tu výhodu, že se k vám určitě někdo přidá a polituje vás. Na situaci se ale nic nezmění.
Neovládejte druhé. Pokud se totiž usilovně snažíte ovládat kolegy a partnery, rozhodli jste se, že vy, vaše cíle, vaše sny nebo vaše názory jsou důležitější než jejich. A to není dobré rozhodnutí. "Udělej to tak, jak ti říkám, je to nejlepší způsob. Věř mi, myslím to s tebou dobře." Tak nějak zní výroky manipulátorů. Nechte ostatním právo na vlastní cestu. I když bude odlišná od té vaší a podle vás špatná. Každý má právo na vlastní chyby. Jsou mnohdy cennější než dobře míněná rada.
Každý je jiný. Není horší ani lepší, jen jiný. Vyhněte se kritice. "Je vidět, že ses nad tím moc nezamyslel. Pokud bys věci dělal pořádně, tak by to vypadalo úplně jinak." Po podobných větách kritik čeká, že se něco změní, lidé si jeho kritiku vezmou k srdci a změní své chování. Opak je pravdou. Lidské ego je velice citlivé na podobné výroky a rychle se zablokuje. Lepší je zvolit otázky: "Jak jsi došel k těmto závěrům?" či "Napadly tě i jiné varianty řešení?" Pokud tón při kladení otázek není sarkastický, druhá strana se spíše zamyslí a změní svůj přístup.
Pokud lidem kážete, určitě vás uslyší, ale nebudou poslouchat. Martin už deset minut poslouchá kázání svého šéfa o tom, jak má plnit pracovní úkoly. Už slyšel, co a jak má dělat, co nedělat, co by bylo nejlepší. Jedním uchem mu jdou informace dovnitř a druhým ven. Podobně jsme se naučili reagovat již v dětství. Řešení je stejné jako u kritiky. Čím více se ptáme, tím více se dozvíme.
Minulost berte jako trénink, nezůstávejte v ní. Řekněte si, co uděláte. Budoucnost je jen na vás! Nedávno jsem u jednoho účastníka kurzu slyšel: "Kdybych já do toho tenkrát šel, tak jsem mohl být jinde. Promarnil jsem životní příležitost. Kamarád se té šance chytil a dneska je za vodou." Když jsem se ho ptal, kdy bylo to "tenkrát", povídá: "Asi před 10 lety." Takže: můžete strávit život v litování sama sebe a v minulosti. Ale lepší je si říct, že uděláte něco proto, abyste se měli podle svých představ a posunuli se dál.
Obavy stranou, začněte něco dělat. Udělejte cokoliv a věřte si. Pokud jste v práci opravdu nespokojení, změňte ji. Nebo se třeba pusťte do podnikání. Řada podnikatelů, než začala se svým byznysem, se setkala s pochybnostmi ve svém okolí: "To nikdo nebude kupovat", "To nebude nikoho zajímat", "Za to lidé nezaplatí"... Na základě těchto poznámek se jich začaly zmocňovat obavy. Pokud ale na ně nedali, pustili se do práce a věřili svému rozhodnutí, mnohým z nich to vyšlo. Tak proč byste ten pocit z dobrého výsledku nemohli zažít také vy?
