1. Zaměřují se pouze na dovednosti
První chybou je, že důkladně nezvažují osobnostní a motivační vlastnosti kandidátů. Přijmou kohokoli, kdo má požadované dovednosti nebo kdo to o sobě prohlásí. To je nebezpečné. Neuvědomují si, že charakterové kvality zaměstnanců (tedy jiné dovednosti než jen technicky zvládnout pracovní úkoly) jsou pro úspěch firmy a spokojenost kolegů i klientů klíčovým faktorem. Dovednosti se navíc můžeme doučit, ale osobnostní vlastnosti změníte mnohem hůře.
2. Podléhají chybám vnímání
Naše vnímání je plné chyb. Těm podléháme především při setkáních s novými lidmi, tedy i ve výběrových řízeních. Své závěry vytváříme z těch nejméně podstatných faktů („kandidát se potí“), propadáme předsudkům a haló efektu, tedy z jedné pozorované charakteristiky činíme globální závěr.
Čtěte také |
Nejjednodušším opatřením, jak se vyhnout těmto chybám, je setkat se s kandidátem opakovaně. V jinou dobu a v jiné situaci (jeden či dva pohovory jsou často málo). Ideální také je, hodnotí-li uchazeče více posuzovatelů a vzájemně se svými závěry neovlivňují. Na to však bohužel firmy „nemají čas“ a raději investují ohromné prostředky do náborových kampaní.
3. Věří psychotestům
Pokud by existoval psychotest, který by dokázal předpovědět úspěšnost kandidáta, byl by jeho autor bohatší než Bill Gates a zaměstnavatelé by jej vyžadovali stejně, jako chtějí životopis. Výzkumy ukazují minimální efektivitu užití testů. Nevíme totiž, jaká naměřená kritéria by měl mít ideální kandidát. Je potřeba, aby obchodník byl extrovert a specialista měl IQ 120? Studie úspěšných zaměstnanců ukazují, že žádná taková jednoduchá charakteristika úspěchu neexistuje.
4. Neověřují reference
Nejspolehlivější předpověď budoucího chování dá minulé chování. To ovšem nezjistíme tak, že se na něj zeptáme. Tím zjišťujeme spíše improvizační schopnosti a sociální inteligenci. Ověření referencí je jeden z nejúčinnějších způsobů, jak objektivizovat obraz o kandidátovi. Ideální je zjistit reference u více pozic a u více bývalých kolegů či klientů (nemusí to být pouze nadřízení).
5. Kladou přílišný důraz na pohovor
Pokud by bylo vyprávění o sobě nejlepším odhadem budoucího chování, pak bychom nemuseli se svými životními partnery nejprve chodit. Stačilo by si prostě dobře popovídat a rozhodnout se, zda se vezmeme. Ve vztazích to nikdo rozumný neudělá, v zaměstnání bohužel ano.
Může se hoditUvažujete o změně zaměstnání? Hledejte na správném místě. Navštivte portál jobDNES.cz |
Jaká je lepší cesta? Přesně to, co děláme s partnerem. Chodíme s ním, zažíváme různé situace a díky tomu získáváme dojem.
Uchazeče lze vyzkoušet podobnými způsoby, od série testů, které simulují běžné pracovní úkoly, po jeden den strávený v pracovním týmu či na obchodních schůzkách společně se stávajícími zaměstnanci.
6. Nechápou důležitost zkušební doby
Firmy se příliš zaměřují na výběrová řízení a uniká jim, že nejdůležitější doba pro výběr i formování nového kolegy je zkušební doba. Během ní se o kandidátovi můžeme dozvědět nejvíce, sledovat jej, eliminovat zlozvyky, vybrat mu vzdělávací plán, případně spolupráci bez velkých nákladů ukončit.
