S výrazem rating se často setkáváme například ve zprávách v souvislosti s ohodnocením české ekonomiky, případně se jím „chlubí“ domácí pobočky velkých zahraničních firem apod. I když v naší zemi je rating víceméně neznámým pojmem, v zahraničí je vysoký rating velmi důležitou součástí dobrého jména společnosti.
Ve světě působí větší množství ratingových agentur, které vydávají hodnocení zemí, společností, bank a jiných subjektů. Nejznámějšími a nejprestižnějšími jsou Standard & Poor’s a Moody’s a Fitch, o něco méně známé jsou agentury Capital Inteligence, Duff & Phelps, A.M. Best Company nebo Dominion Bond Rating Service. U nás se ratingem zabývá společnost CRA Rating Agency, která je jedinou pobočkou agentury Moody’s ve střední Evropě.
Prestiž ratingu je dána především nezávislostí ratingové společnosti a také komplexností a hloubkou hodnocení, kterým klasifikuje hodnocený subjekt a nabízí tak budoucím klientům celkový obraz společnosti, který vypovídá o její kvalitě v porovnání s konkurencí. To samé platí také v případě podílových fondů. Investoři tak mají v některých případech ulehčenou práci při výběru jednotlivých fondů, jelikož jejich ratingové ohodnocení je jakousi jejich vizitkou.
Nezaměňujte rating a ranking
Mnoho lidí si při zmínce o ratingu asi vybaví podobný termín, jímž je ranking, neboli scoring. Je třeba si ale dávat pozor a tyto dva pojmy nezaměňovat. Scoring je mnohem jednodušším a méně vypovídajícím ukazatelem, který bere při hodnocení všech fondů v jednotlivých skupinách pouze základní informace o fondu – minulou výkonnost a riziko kolísání výkonnosti, neboli volatilitu. Zjednodušení procesu udělování hvězdiček (1-5) u scoringu ale vede k tomu, že při hodnocení se neberou v úvahu mnohé důležité ukazatele, které mohou ovlivnit kvalitu a případně výkonnost fondu.
Na rozdíl od scoringu, který není hodnocením nezávislé společnosti, se rating provádí na zakázku investiční společnosti, pro níž to znamená jak zvýšení prestiže a dobrého jména, tak ohodnocení kvality jejího investičního procesu. Scoring tedy neposkytuje informace o tom, jak by si fond mohl počínat v budoucnu. A právě minulá výkonnost může být pro investory v mnohých případech zavádějící. Po velmi dobrém období totiž nejednou nastane propad a hrozí situace, že investor si koupí podílové listy fondu na základě dobrého scoringu v tom nejhorším období, kdy je jejich cena na vrcholu.
JAK INVESTUJÍ NEJBOHATŠÍU ratingu se kromě porovnávání minulé výkonnosti a volatility fondu jedná o mnohem komplexnější a hlubší analýzu, při níž se hodnotí kvalita a složení managementu fondu, investiční proces, řízení rizik, přístup k zákazníkům apod. a poskytuje tak obraz nejen o minulosti, ale také o budoucím potenciálu hodnoceného fondu. Všechny tyto informace nejsou pro každého investora běžně dostupné a jejich shromáždění by bylo pro jednotlivce nemožné, nebo neefektivní. Vypracováním ratingu tak ratingové společnosti investorům ulehčují život a rozhodování.
Samotný proces udělení ratingového ohdnocení (od jednoho do tří A) není jednoduchý a určitě ne každý fond ho může získat. V současnosti se z fondů registrovaných u nás může pochlubit ratingem jen méně než šestina zahraničních produktů a z domácích fondů nemá ratingové ohodnocení žádný. Souvisí to jak s vysokými náklady, které musí investiční společnosti platit ratingovým společnostem, tak s kvalitou jednotlivých produktů. Když totiž ratingová agentura fondu neudělí hodnocení na stupnici A až AAA, není to pro fond dobrá vizitka a pro investory to je signál, že fond asi nepatří k těm nejlepším.
Ani udělení ratingu však neznamená, že fond má vyhráno. Ratingové společnosti jednotlivé hodnocené produkty nadále monitorují a v případě potřeby hodnocení revidují. Může se tak stát, že fondu po určitém čase jedno áčko přibude, nebo se naopak jeho hodnocení zhorší.
Samotný rating výkonnost nezlepší
Samotné vypracování ratingového ohdnocení na výkonnost vliv samozřejmě nemůže mít. Na druhé straně je ale pravda, že analytici z ratingových agentur většinou udělují rating fondům, které se v dlouhodobém hodnocení nakonec umisťují na vyšších příčkách než jejich nehodnocení kolegové. Zdá se tak, že ratingové fondy skutečně nabízejí investorům větší pravděpodobnost, že se jim bude v budoucnu dařit lépe než jejich konkurenci. Vzhledem k tomu, že o ratingu rozhodují samotné společnosti, které nejsou vždy ochotny na to vynakládat prostředky, nemusí vždy platit, že fond bez ratingu je určitě horší než ten s ratingem. Jako pomůcka pro nerozhodné investory však zatím rating funguje velmi dobře.
