Čeští zaměstnanci tráví v práci nejvíce času ve srovnání s okolními zeměmi, za tu dobu toho ale udělají zdaleka nejméně. Problémem českého zaměstnance je v řadě případů nízká produktivita práce. Aby Češi dosáhli 62% produktivity práce, musejí ročně odpracovat 1906 hodin. Němci na 64% produktivitu potřebují 1 444 hodin, obyvatelé Spojených států na 64% produktivitu potřebují 1 865 hodin práce ročně.
Zaměstnavatelé v roli bachařů
To, že si řada zaměstnanců dá hodně záležet, aby v práci dělala všechno jiné než svou práci, ukazují i různé průzkumy. Hodně o pracovní morálce českých zaměstnanců vypovídá způsob, jakým využívají firemní internet. Podle údajů měřicí služby navrcholu.cz navštěvují zaměstnanci v pracovní době na internetu nejčastěji zpravodajské a erotické stránky. Uvedla, že zaměstnanci nejčastěji surfují v odpoledních hodinách, koncem pracovní doby.
Ovšem nezajímá je pouze erotika. Ze zjištění služby navrcholu.cz vstávají majitelům firem vlasy na hlavě. Zaměstnanci začínají hned ráno svůj pracovní den čtením novin na internetu. Od přečtení zpráv už není daleko ke kontrole soukromé poštovní schránky, zkontrolování programu kin a k návštěvám dalších stránek. Řada firem se proto snaží dostat způsob, jak zaměstnanci surfují na internetu, pod svou kontrolu, a to nejen pasivním monitoringem, ale i aktivním blokováním vybraných serverů (zejména erotických stránek či herních serverů).
Zamávej na kameru!
Sledování zaměstnanců se však nemusí odehrávat jen v kyberprostoru. Někteří zaměstnavatelé proměňují své firmy v obdobu reality show instalací kamer.
Zaměstnancům většinou není pocit, že na ně šéf vidí, i když se nedívá, nijak po chuti, v podstatě ale nemohou nic namítat. Platná legislativa používání kamerových systémů na pracovišti nijak zvlášť neupravuje. Samotné monitorování určitého místa není legislativně upraveno vůbec. Částečně se sledování kamerami dotýká zákon na ochranu osobních údajů – ten ale řeší pouze situaci, kdy vzniká záznam, který je pak dále uchováván. „Zaměstnavatel by měl předem stanovit dobu uchování záznamu a zabezpečit jej proti zneužití,“ říká mluvčí Úřadu na ochranu osobních údajů Hana Štěpánková.
Zákoník práce nestojí sledování kamerami v cestě – zaměstnavatel má podle něj mimo jiné povinnost sledovat dodržování zásad bezpečnosti práce, zákoník práce ale nikde nestanoví, jakým způsobem a jakými konkrétními metodami má zaměstnavatel takové kontroly provádět. „Lze pouze dovodit, že by při kontrole neměla být snižována lidská důstojnost, výkon práv a povinností by měl probíhat v souladu s dobrými mravy,“ říká mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Kateřina Beránková. Proto musí být všichni zaměstnanci informováni o tom, že jejich pracoviště je kamerami sledováno. V žádném případě pak nelze sledovat místa, jako jsou toalety či šatny.
JAK SE ZBAVIT POHLEDÁVEK?Služební mobil jako bonzáček
Technika umožňuje sledovat zaměstnance i ve chvíli, kdy se dostane „ze spárů“ firmy – vyrazí na služební cestu nebo obchodní schůzku. Není nijak neobvyklé, že zaměstnanec stráví pryč půl dne, přitom to, proč byl mimo firmu, mu zabere třeba jen půl hodiny. Zvyk obstarat si soukromé pochůzky během doby, kdy se najde záminka, proč vypadnout z práce, zakořeněný z dob socialismu, se udržel i v kapitalistických časech.
Pokud chce šéf vědět, co jeho lidé skutečně dělají, když „pracovně“ pobíhají venku, stačí jim dát služební mobil. Někteří operátoři nabízejí služby na bázi GPS, které umožňují sledování daného mobilu. Zaměstnavatel se tak může, kdykoli chce, podívat, kde se jeho zaměstnanec právě nachází. Některé firmy, které tuto možnost využívají, zakazují svým zaměstnancům v pracovní době vypínat své mobilní telefony – jinak by je ztratily z dohledu.
Firma, nebo galeje?
Zaměstnavatelé mají často pocit, že nízká produktivita je způsobena především nízkou pracovní morálkou zaměstnanců a špatným využitím pracovní doby. Proto by rádi měli zaměstnance v době, kdy pracuje, co nejvíc pod kontrolou – platí mu přece peníze za práci, a ne za flákání. Možnosti, které jim nabízí moderní technika, jsou poměrně široké, otázkou je, nakolik je jejich využití smysluplné. Některé průzkumy totiž nasvědčují tomu, že za nízkou produktivitou práce českých zaměstnanců není jen jejich nízká pracovní morálka. Na vině jsou i ti, kteří mají lidi řídit.
Základní příčiny způsobující neproduktivitu spočívají podle studie firmy Czipin & Proudfoot v nepříliš dobrém manažerském plánování a v řízení spojeném s nedostatečným dohledem řídících pracovníků. Studie vychází z výsledků analýzy průzkumu produktivity práce ve firmách, kterým společnost poskytuje poradenské služby, a dále z téměř tisíce telefonních rozhovorů s manažery velkých společností z deseti různých zemí.
Je také otázkou, nakolik prospívá sledování zaměstnanců pracovnímu ovzduší. Lidem většinou nedělá moc dobře, když vědí, že jsou neustále pod dozorem – a to nejen notorickým flákačům. Stres na jedné straně zvyšuje výkonnost, od určité úrovně však svazuje ruce – a vědomí monitoringu určitě stresovým faktorem je. Na druhé straně touha zaměstnavatele mít zaměstnance pod kontrolou je pochopitelná. Vždy jde o míru přijatých prostředků. Zásah zaměstnavatele, směřující k ochraně jeho majetku, by neměl omezovat soukromí zaměstnance více, než je nezbytně nutné. Nejlepším měřítkem přiměřenosti jednání zaměstnavatele tak zřejmě stále zůstává biblické rčení: Nečiň druhému to, co nechceš, aby on učinil tobě.
