Plodnost autorky nedokazuje jen počet jejích dětí (páté je na cestě), ale především množství textů, které, i když odborné, jsou psány srozumitelně a nepostrádají břitký humor. Na rozdíl od detektivního románu „Lumpové a beránci“ nemá nová kniha „Jak to vidí Šichtařová aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti“ souvislý děj.
"Žijeme ve zvláštních časech, kdy mladí i staří jsou vzdělávání ve lži, a ten, který se odváží říkat pravdu, je nazýván šílencem či bláznem," řekl údajně Platon. Jak nadčasové! |
Jednotlivé texty vznikaly totiž postupně v letech 2011 až 2015 jako články pro různé časopisy, internetové noviny a v posledních letech jako samostatné blogy.
Do knihy autorka zařadila texty, které mají přesah do současnosti a staly se tak nadčasovými. Navíc je u každé kapitoly užitečný dovětek psaný v lednu 2016 (než šla kniha do tisku), ve které čtenářům vysvětluje časový posun zmíněných událostí. Pak už je jen na nich, aby posoudili, jak dalece či blízce tenkrát „předpověděla“ budoucnost.
A přestože nemusí každý s autorčiným názorem souhlasit, ukázalo se, že v mnohých reakcích měla zkrátka pravdu, nebo se jí alespoň významně přiblížila. Přitom leckdy kromě nezbytného vzdělání a všeobecného přehledu stačilo používat z naší společnosti stále více se vytrácející selský rozum.
Důchodová reforma, volební sliby, imigranti
Každou kapitolu uvádí nějaká příhoda ze života, a že není o humorné situace nouze, už znají čtenáři z minulých knížek. Pětiletý přehled událostí se kromě aktuálních ekonomických i politických událostí neobejde bez témat, která se opakují a vyvíjejí v čase.
Markéta ŠichtařováVystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze.
V letech 2006 až 2007 pracovala jako poradkyně ministra financí. Poslední roky patří mezi nejcitovanější ekonomky v Česku i na Slovensku. Je vdaná za ekonoma Vladimíra Pikoru, mají spolu zatím čtyři děti. |
Ať už je to vznik, průběh a neúspěšný konec druhého důchodového pilíře, úvahy o vlastní odpovědnosti a větším či menším zásahu státu a vůbec evropské legislativy, nebo specifický pohled na domácí porody, se kterými má autorka opravdu bohaté zkušenosti. „Vždy jsem hájila, hájím a budu hájit svobodu. Tedy právo vzít zodpovědnost na sebe. Právo vzdát se přenesení odpovědnosti na někoho cizího,“ píše Markéta Šichtařová v jedné z kapitol.
V několika textech se autorka věnuje tématu vskutku aktuálnímu, a to volbám. Za zmínku stojí především zmínka o ideálním volebním programu, tedy programu pravdivém, který by všem voličům jasně řekl, co mohou od politiků očekávat. Představte si stranu, která už v programu jasně přizná, že chce krást, že neví, zda stojí nalevo nebo napravo, že zvýší daně, ať se děje co se děje, že bude brát úplatky bez skrupulí... I autorka ví, že je to fikce, ale bylo by to alespoň férové, že? Zajímavé jsou i rozbory několika skutečných volebních programů - hodně hesel a filozofie v pozadí málo. Zkrátka je dobré si připomenout, že politici vynikají především v tom slíbit, co udělají, ale neříct, jak to udělají.
Analýza migrace, jak ji neznáte
Několik textů a hlavně poslední stránky knihy patří problému, který teď řeší Evropa nejvíce – migrantům. Zatímco v autorských textech dává Markéta Šichtařová volný průběh vlastním úvahám a pocitům na současné dění, výtah z rozsáhlé studie se soustředí na posouzení důsledků stávající migrační vlny pro EU a Česko s využitím historických dat bez jakýchkoliv osobních emocí a dojmů. Studie nehodnotí, zda je či není (ne)humánní přistupovat k imigrantům nějakým konkrétním způsobem, ale věcně posuzuje budoucí ekonomické a sociální důsledky imigrace. Čtenáři tak získávají slušnou přidanou hodnotu argumentů, která jde nad rámec běžných informací z médií a sociálních sítí.
Každý si najde to své
Tematicky opravdu hodně různorodá sbírka se sice nečte jedním dechem jako detektivka, má to však i svou nespornou výhodu.
Jak to vidí Šichtařováaneb Co nám neřekli o důchodech, imigraci a naší budoucnosti
 |
Knihu je možné číst po částech, třeba kapitolu před spaním, není nutné jít stránku po stránce. Někdo si vybere třeba jen témata, která ho zajímají, a číst bude nahodile. Věřím ale, že nakonec stejně přelouská všechno. Texty jsou totiž, jak už u Markéty Šichtařové známe, plné vtipných hlášek a samozřejmě doplněné humornými příběhy z autorčina života.
Co dodat? Nejde o to souhlasit se vším, co autorka napsala, ale udělat si celkový přehled a vybrat si to podstatné. Ruku na srdce, kdo si pamatuje přesně, co se před pěti, čtyřmi, třemi roky přesně dělo? A zopakovat si alespoň některé souvislosti zejména teď před volbami. Knihu by si měli přečíst všichni, kterým není lhostejná současnost a budoucnost naší společnosti a stejně jako Markéta věří, že Česká republika je přes to přese všechno mimořádně skvělé místo pro život.
A abychom byli spravedliví a všechnu smetanu neslízla jen Markéta, je nutné dodat, že ve skutečnosti zhruba na polovině textů s autorkou spolupracoval její manžel Vladimír Pikora, ať už to bylo přímo spoluautorství či slovní konzultace. Na závěrečné analýze pak svým ekonomickým výzkumem spolupracoval i Jiří Cihlář.
