Ředitelka: učím se důvěřovat lidem

Když Anna Chmelíková před jedenácti lety promovala, viděla svou budoucí kariéru ve výuce angličtiny. Po návratu do rodných Strakonic však zjistila, že volná místa si už rozebraly bývalé učitelky ruštiny. Rozhodla se tedy dobýt Prahu a bez znalosti marketingu začala dělat marketingovou koordinátorku v advokátní kanceláři.

Dnes vede české zastoupení letecké společnosti British Airways, kam nastoupila před pěti lety. A podle svých slov se učí důvěřovat svým kolegům.

* Vystudovala jste pedagogiku a pak začala pracovat v marketingu. Jaké byly začátky?

Když mi nabídli první práci v marketingu, nevěděla jsem o něm vůbec nic. Naštěstí bylo pouhých pět let od sametové revoluce a to, jak se má doopravdy marketing dělat, nevěděl skoro nikdo. Když jsem o několik let později přišla na přijímací pohovor u British Airways, pomohlo mi, že už jsem znala marketingové nástroje, uměla jsem vytvořit rozpočet, věděla, jak se dělají mediální plány, jak se plánují reklamní kampaně. Využila jsem také své dobré znalosti angličtiny, takže jsem nakonec uplatnila i své studium.

* V čem vás prostředí aerolinek oslovilo?

Letecká doprava je kapitola sama o sobě. I dnes, po pěti letech u společnosti, jsou oblasti, do kterých postupně pronikám. Aerolinky jsou jako každá jiná firma, rozdělené do několika oddělení. Protože způsob práce v British Airways je často centrální, to znamená, že reklamní kampaně vytvořené v Londýně pouze upravujeme pro tuzemský trh, naučila jsem se být při prosazování svých názorů hodně diplomatická. Musela jsem také vstřebat spoustu nových věcí.

* Krátce po vašem nástupu do firmy v roce 2001 měla Velká Británie starosti s epidemií slintavky a kulhavky. O pár měsíců později zmizely ze zemského povrchu věže Světového obchodního centra v New Yorku. Nepříliš ideální situace pro leteckou dopravu...

Vedení společnosti okamžitě zavedlo program úspor, museli jsme začít obracet v ruce každou libru, kterou jsme hodlali utratit. Přes noc jsme přišli o marketingový rozpočet a začali dělat věci na koleně. Pro mě osobně to však bylo velmi kreativní období, protože dělat úžasně velké kampaně, když máte spoustu peněz, není umění. Myslím, že kvůli 11. září začaly letecké společnosti rychleji objevovat nové technologie, které přinesly lacinější způsoby komunikace se zákazníky.

* Kolegové o vás říkají, že jste workoholička. V minulosti jste měla kvůli velkému pracovnímu vytížení dlouhodobé zdravotní problémy. Stále pracujete do vyčerpání?

Přestala jsem přecházet virózy. Když je člověk nemocný, nemůže dát své práci sto procent. Dnes raději obětuji tři dny, abych se vyléčila. Nemám ale pocit, že jsem workoholička, v práci netrávím celý den, o víkendech ani v noci zásadně nepracuji. Vzhledem k povaze mého povolání je však těžké počítat hodiny, během týdne strávím také mnoho času v letadle. Moje práce se prostě za osm a půl hodiny stihnout nedá. (smích)

* Co je podle vás při vedení lidí nejdůležitější?

Před rokem bych řekla, že je to kamarádský přístup - být s lidmi na jedné lodi. Dnes si myslím, že nejdůležitější je umět dát lidem důvěru. Věřit jim, že cítí odpovědnost za to, co dělají.

* A umíte tu důvěru lidem skutečně dávat?

Učím se. Jsem perfekcionista a mám tendence stále prosazovat svůj názor. Snažím se vědomě potlačovat tohle své chování. Věřit lidem, že to, co dělají, dokážou sami. I když výsledek nebude úplně stoprocentní, přinesou do práce myšlenky, které já bych třeba neviděla.

* Když někdo neplní dobře své povinnosti, na poradě prý před něj postavíte za trest pytlík s čočkou…

Čočka už dlouho nebyla na pořadu dne. Jde spíš o takovou formu odlehčení. Když potřebuji někomu sdělit kritiku, říkám ji samozřejmě v soukromí. Při kritice se snažím sdělovat najednou záporné i kladné stránky. A vše řeším ihned, přijít za někým a probírat, co se stalo před měsícem, nemá cenu.

* Když jste ve stresu, používáte občas ostřejší výrazy?

Jen v případě, že selže technika, především můj počítač. Nerozumím mu, a když mi například přestane jít e-mail, jsem absolutně bezradná a „vybouchnu“. Už dvakrát jsem kvůli chybě techniky přišla o důležitá data, ale stále si nedělám záložní kopie.

* Co je podle vás potřeba k úspěchu v práci?

Určitě je důležité, aby měl člověk svou práci rád. A měl by se také angažovat v profesi, na kterou má „buňky“. Není nic horšího, než když někdo dělá práci, které nerozumí. Může být sebevíce pilný, trávit v zaměstnání hodiny a hodiny, ale výsledek se stejně nedostaví, protože tam chybějí vrozené vlohy.

* Trávíte spoustu času na palubě letadel. Není to únavné?

Známí mi občas se závistí v hlase říkají, že zase někam letím. Hodně lidí vnímá leteckou dopravu jako symbol luxusu. Když jsem v British Airways začínala, těšila jsem se na to, jak přijdu na letiště, v klidu si přečtu noviny, dám si v letadle oběd či večeři a budu odpočívat. Ale pobyt v desetitisících metrech není moc relaxační zážitek. Čím více létám, tím se cítím unavenější. Práce mě ale baví stále. (smích)

PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz

,