Osvícený „dlužník“ by měl začít již zhruba tři měsíce před skončením fixace shánět potřebné informace. A to buď sám na vlastní pěst, nebo se obrátit na svého poradce.
Počítač v bance, většinou čtyři týdny před výročím fixace, vytiskne nabídku se sazbou na další období. Tato nabídka je klientovi odeslána domů poštou. Nová sazba může být milým, ale i velice nemilým překvapením.
Nabídka je doma
Nastává čas rozhodnutí. Pokud se klient domnívá, že je banka na něj moc přísná a nabídla mu sazbu, která se mu zdá příliš vysoká, zejména s ohledem na nabídky konkurence, má v zásadě tři možnosti:
1. Pokusit se s bankou jednat o snížení nabídnuté sazby na přijatelnou úroveň
2. Začít připravovat refinancování v jiné bance za výhodnějších podmínek
3. Přistoupit na méně výhodnou nabídku své banky
První varianta bývá podle vyjádření řady poradců, ze zkušeností klientů a v neposlední řadě i podle pracovníků bank vcelku úspěšným řešením. Banky jsou si vědomé hrozícího nebezpečí ve formě odchodu klienta ke konkurenci, takže jsou poměrně náchylné k jednání o snížení původně nabídnuté sazby. Klient bývá v tomto „souboji“ často úspěšný.
Osobně jsem přesvědčený, že banky jen zkoušejí, co klienti vydrží, a sazbu úmyslně nadsadí. V případě odporu ze strany klienta ustoupí do předem připravených pozic. Kdo se v tomto souboji stal vítězem, je těžko říct.
Na variantu číslo 3 by měl z logiky věci přistoupit jen člověk, kterému nezáleží na penězích. Jenže asi bychom se všichni divili, kolik takových klientů se může najít. Důvodů může být celá řada. Nechuť něco řešit, nedostatek času, delší nepřítomnost, ztráta důležité písemnosti atd. Zda byla tato varianta správná, se vždycky dozvíme až po nějaké době.
Znám klienta, který měl před zhruba dvěma lety otočku pětiletého fixu a banka mu nabídla na další pětileté období sazbu 4,1 %. Pamatuji, jak vykřikoval něco o zlodějích a že okamžitě odchází ke konkurenci a bere si roční sazbu. Jenže pak musel služebně do zahraničí a refinancovat prostě nestihl. Dnes, když je pětiletý fix na úrovni cca 5 %, je spokojený, jak na to tenkrát „vyzrál“.
Detailněji se budeme věnovat variantě číslo 2
Klient by měl všechno řádně dopředu spočítat nebo si to nechat spočítat od svého poradce. Tady, víc než jinde, platí stará česká přísloví: „Dvakrát měř, jednou řež“ a „Není všechno zlato, co se třpytí“.
Je potřeba si uvědomit, že rozdíly ve splátkách nejsou až tak markantní, jak by se na první pohled mohlo jevit. Každá desetina procenta na milionové hypotéce na 15 i 20 let znamená měsíční rozdíl ve výši cca 55 Kč, na dvoumilionové hypotéce na stejnou dobu rozdíl každé jedné desetiny procenta činí cca 110 Kč. Rozdíly tedy nijak ohromující.
Při úvahách, zda refinancovat úvěrem od jiné banky, bychom se měli zaměřit především na celkové budoucí náklady této varianty. Pokud to bude „běžný úvěr“ se všemi poplatky, tedy odhad, poplatek za sjednání apod., tak by rozdíl v sazbě musel být velice výrazný, což je však málo pravděpodobné.
Záleží ale i na výšce úvěru a uvažované fixaci. Je ale pravda, že dnes jsou banky, které úvěr „převezmou“ bez jakýchkoliv dodatečných nákladů. Úvěr je sjednán, aniž by klient musel platit poplatek za vyřízení úvěru, nemusí platit za nový odhad, protože bance stačí ten starý atd.
Více na www.finmag.cz
