Této matematické funkci se říká nepřímá úměra a názorně na ni narazíte třeba v okolí odborných učilišť. Zatímco v praxi se zoufale nedostává klempířů, pokrývačů nebo sklenářů a rok od roku jich ještě ubývá, do učebních oborů se zájemci příliš nehrnou. Je jich pořád méně.
JobDNES.cz na veletrhu Profesia DaysPřijďte se podívat 21.-22. 10. na kariérní veletrh Profesia Days v Praze a navštivte stánek JobDNES.cz. Vstup je zdarma! |
„Většina našich členů už oslavila padesátiny, někteří mají šedesát, dokonce i sedmdesát let. Přitom chybí mladí, kteří by po nich řemeslo převzali,“ potvrzuje Ladislava Dudková z Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů.
Jen si představte, jak takový řemeslník v pokročilém důchodovém věku kmitá jako lasička po střeše, pokládá tam tašky nebo připevňuje okap. U vytržení z toho nebude nikdo: zákazník, jenž trne, že se mu mistr skácí na zem, ani samotný řemeslník, který by raději houbařil, rybařil a hrál si s vnoučaty.
Kolik si vydělají
Pozn: v Kč, průměrná hrubá měsíční mzda za 1. pol. 2015 Zdroj: Informační systémo průměrném výdělku (ISPV) |
Stovky cukrářů a žádný slévač
Mohlo by se zdát, že čeští řemeslníci za pár let budou následovat dinosaury a vyhynou. Chyba, stačí se podívat na čísla, která zveřejňuje Národní ústav pro vzdělávání: například loni nastoupilo do prvních ročníků učilišť přesně 37 299 nováčků. To není tak málo.
Jenže rodiče dětem raději vybírají „lepší“ řemesla, chtějí, aby se z potomků stali automechanici, kadeřnice, cukráři. Těch se vyučí desítky a stovky ročně, zato na slévače, montéry vodovodů nebo tkalce nejde ani noha.
Navíc když už se pár potenciálních sklenářů či kovářů najde, po vyučení jich stejně skoro polovina prchne od fochu pryč. „Někteří si udělají maturitu a studují dál, jiní raději jezdí s taxíkem nebo kamionem,“ povzdechne si Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy stavební a zahradnické v Praze na Jarově, odkud vycházejí budoucí instalatéři, klempíři, kominíci, tesaři či truhláři.
U piva a na pláži se práce neudělá
A jak to dopadne s těmi, kteří se rozhodnou živit rukama? Kdo poctivě pracuje, je zodpovědný a snaží se, může si za čas vydělat i slušné peníze. Každý ovšem není tak solidní, pracovitý a trpělivý. „Při sezení v hospodě se práce neudělá a dobrá pověst nezíská,“ shrne realitu ředitel školy.
Však se také schopní řemeslníci, kteří například bodují v anketách jako Živnostník roku, musejí otáčet. Když se ozve zákazník, pracují od rána do večera, o víkendech, svátcích. Dovolená je kratochvíle, která se občas uděje, nikoliv však pravidlo.
„Dílnu máme u domu, jsme stále na telefonu. Zákazníci za námi chodí klidně v neděli v poledne,“ líčí hostivařský kovář Jan Beran, jehož rodina obsluhuje kladiva a kovadliny už ve čtvrté generaci. Je to dřina, to je fakt, ovšem pak taková kovářská dynastie může klidně i po sto letech zálibně obhlížet práci svých předků.
Hledají se zruční strojaři a stavaři
Možná jste tedy začali uvažovat o tom, že by vaše děti mohly místo trápení na gymnáziu zamířit na učiliště. Mají-li ruce šikovné a umí se postavit k práci, stojí to za úvahu.
Čtěte takéŽádný počítač litografie nenahradí. Dochází ovšem stroje i kámen Grafickou metodu tisku přes speciální kámen ovládá v České republice už jen pár odborníků. Jak těžká je tato řemeslná práce a dá se s ní dnes ještě uživit?  |
Ale pozor, i učební obor se musí vybrat mazaně. První pomoc, již máte kdykoliv po ruce, najdete na webu www.infoabsolvent.cz. Tady jsou pohromadě informace o tom, jaké učební obory se kde učí, jak se přihlásit, i o budoucím uplatnění absolventů.
A dozvíte se tu, že zaměstnavatelé hledají trochu jiné řemeslníky než kadeřníky nebo aranžéry. „Dobré uplatnění a šanci získat práci mají hlavně absolventi elektrotechnických a strojírenských oborů. Z analýzy inzerce vyplývá, že nejžádanější jsou zejména profese nástrojařů, soustružníků či elektromechaniků,“ připomíná Jiří Vojtěch, který má v Národním ústavu pro vzdělávání na starosti analýzy trhu práce.
Jestliže to pro vás není příliš konkrétní vodítko, pak vězte, že například zkušení a šikovní soustružníci u číslicově řízených strojů si mohou měsíčně přijít na 42 tisíc korun, podobně jako nástrojaři, autoklempíři nebo opraváři silnoproudých zařízení. Mimochodem podle aktuálních údajů Informačního systému o průměrném výdělku si stejně protřelí taxikáři vydělají necelých 27 tisíc korun za měsíc, číšníci a servírky kolem 17 tisíc a třeba prodavačky v butiku do 24 tisíc.
