Kovářské dílny bývají dnes často propojeny se zámečnickými. „Obě profese se pak okrajově také věnují pasířině, což jsou ozdobné práce z barevných kovů. Je to nutnost, aby dílna mohla vůbec fungovat z ekonomického hlediska,“ popisuje Zdeněk Slavata, člen výboru Společenstva uměleckých kovářů, zámečníků a kovářů-podkovářů Čech, Moravy a Slezska.
Seriál o řemeslnícíchV seriálu Řemeslo žije vám budeme postupně představovat vybrané řemeslnické profese. Čtěte příběh smyčaře: Z bláta odešel k řemeslu, které dobře vydělává. A nelituje  Seriál vychází v rámci Roku řemesel 2016, který pořádá AMSP ČR |
Kováři, umělečtí kováři a zámečníci, ti všichni pracují s kovy, nicméně každý trochu jiným způsobem. Kováři ručním nebo strojním kováním zhotovují nejrůznější předměty, v minulosti to byly výrobky pro zemědělské a lesní hospodaření, třeba sekery, hrábě či motyky, dneska jde častěji o dveřní či okenní mříže, brány a branky, kovové ploty, ale i drobnější věci jako třeba krbové nářadí, svícny, náčiní ke grilům nebo dekorační plastiky.
Hranice mezi kovářem a uměleckým kovářem nemusí být někdy úplně zřetelná, nicméně umělecký kovář by měl prokazovat estetické cítění, musí se orientovat i v dnes už nepoužívaných technologických postupech, aby dokázal zhotovit výrobek dle starého vzoru. „Pokud by ale chtěl pracovat na památkově chráněných objektech, musí kromě vyučení v oboru studovat ještě restaurátorství na škole a požádat o licenci Ministerstvo kultury ČR,“ připomíná Zdeněk Slavata.
Specifickou pracovní náplň pak mají podkováři. „Podkovář musí být nejen kovář, ale zároveň se musí vyznat v koních. Náplní jeho práce je totiž i takzvaná koňská pedikúra. Koně se překovávají zhruba po šesti týdnech, tak často je veterinář nevidí. Dobrý podkovář by proto měl umět rozeznat třeba začínající zánět nebo ortopedické problémy,“ popisuje Slavata.
Co dělá zámečník
Kdysi na rozlišení kovářské a zámečnické práce sloužila poučka, že kovář se věnuje především zpracování kovů tvarováním, zatímco zámečník především zpracováním kovů za studena. Dnes většina lidí chápe zámečníka jako člověka, který jim odemkne byt, když si zabouchnou dveře. Jenže to je činnost, které se dnešní zámečník téměř vůbec nevěnuje.
Čtěte, jak se žije kovářůmV rohu začouzené dílny hoří oheň a osvětluje kladiva, železné kleště a kovadlinu. "Tu koupil můj děda a v roce 1897 začal s kovařinou," říká Jan Beran, třetí z rodu pražských kovářů. Pro naše řemeslo je i dnes práce  Mistři kováři. Jan Beran a Jan Beran ml. - Otec a syn dnes provozují jednu z největších kovářských dílen v Česku. |
Zámečníci, zjednodušeně řečeno, dělají totéž co kováři, ale většinou bez tepla. Zámečnická práce se skládá z velkého množství úkonů, jejichž společným jmenovatelem je kov. Ten se řeže, ohýbá, brousí, piluje, nýtuje, svařuje.
„Bohužel se toto řemeslo v průběhu času rozkouskovalo na jednotlivé profese, které jsou té zámečnické podřazeny. Takže máme svářeče nebo brusiče, ale jen málo lidí, kteří by zámečnickou práci zvládali jako celek. A přitom si současný trh práce žádá komplexní odborníky, kteří chybí,“ vysvětluje Zdeněk Slavata.
Pod rukama zámečníka vznikají mříže, žebříky, zábradlí, různé skříňky, dvířka, poklopy, ploty a vrata, zárubně, ale třeba také rámy oken či obchodních výloh.
Budoucnost kovářského řemesla
Jaká je perspektiva oboru a bude pro kováře i v budoucnu dost práce, aby se případně nalákali mladí lidé ke studiu tohoto řemesla? „Zakázky většinou mají zavedené a spolehlivé firmy. Perspektiva je daná poptávkou. Ta přichází nejčastěji od investorů do výstavby komerčních, bytových i rodinných domů. Také je poptávka po kovářských a uměleckozámečnických pracích při opravách historických objektů,“ říká Stanislav Sedlák, předseda Společenstva uměleckých kovářů a zámečníků a kovářů-podkovářů Čech, Moravy a Slezska.
Může se hoditI práce může být koníčkem. Najděte si práci, která Vás bude bavit. Volná místa v oboru řemesla a výroba na JobDNES.cz. |
Podle něj je ale jinak kovařina vytlačovaná jednoduššími povoláními. Pořízení vlastní dílny je velmi nákladné, v případě, že začínáte skutečně od nuly, potřebujete na nejnutnější vybavení zhruba od sta tisíc korun, a to bez nákladů na prostory. Podkováři jsou na tom trochu lépe, i když jsou limitováni tím, že předávání zkušeností je dlouhodobá záležitost.
Řadu výrobků, které dříve dělali kováři, dnes zvládne strojní výroba. Jsou lehčí a levnější, i když obvykle nevydrží tak dlouho jako ty ukované ve výhni. Ty by vám, pokud by je dělal skutečný mistr, sloužily celý život. „Nicméně jejich cena bude násobně vyšší než těch ze sítě hobby marketů. Co se týče mříží, bran nebo ozdobných předmětů do interiérů, i tady dost nastoupila strojová výroba. Ovšem najdou se zákazníci, kteří vyžadují ruční kovářskou práci a jsou za ni ochotni zaplatit,“ říká Stanislav Sedlák.
Mezi kováři existují i specialisté vyrábějící zbraně nebo nože. „Dokonce u nás existoval učební obor nožíř. Výroba nožů nebo mečů je velmi specializovaná kovářská práce. Je to ale spíše koníček, i když se najdou tací, kteří se mu věnují naplno a zvolili si ho za svoji obživu. Jsou tu často velmi zdatní amatéři, kteří vyrábějí kousky mnohdy předčící práci profesionálů,“ dodává Stanislav Sedlák.
Kde hledat odborníky
I v dnešní počítačové době nejlépe funguje doporučení a osobní zkušenost. Na internetu je dobrým vodítkem přehled vykonaných prací a zakázek a reference od zákazníků. Chybu neuděláte, budete-li hledat na stránkách společenstva (www.kovari.org), které vyvíjí na své členy tlak týkající se kvality, takže máte záruku dobře odvedené práce.
Při uzavírání zakázky byste měli požadovat smlouvu nebo zakázkový list, kde bude přesně definován materiál, rozměry a další specifikace, případně výkres. Při větších zakázkách by měl být samozřejmostí i návrh rozpočtu.
