Vrátnice, kde čekám na ředitele vývoje Pavla Pelecha, sice vypadá jako z pozdního socialismu, ale smaltované cedule lákající na kolínskou cikorku svědčí o delší historii.
Kolínská čokoládovna
|
To potvrzuje i paní vrátná, která ochotně vypráví o tom, jak v čokoládovně za první republiky pracovala už její babička. A skutečně, v Kolíně se cukrovinky vyrábějí déle než 100 let.
Historii mi pak upřesňuje manažer – původně se zde zpracovávala cikorka, pak sója na cukrárenské polotovary. Od roku 1963 byla společnost začleněna do národního podniku Československých čokoládoven. Po vstupu Nestlé do Čokoládoven došlo k restrukturalizacím a otázce, jak naložit s kolínskou továrnou. O práci mohlo přijít desítky lidí.
Tehdejší ředitel (tatínek mého průvodce) proto začal jednat o tom, že by firmu odkoupil. Tak vznikla rodinná firma Altis. "Dnes už je otec v důchodu a všechno je zas jinak, společnost jsme prodali, teď vyrábí pod značkou Chocoland, ale pracujeme zde dál," doplňuje Pavel Pelech.
Vyrábějí i pro obchodní řetězce
Sedíme v kanceláři, kde na stole, v policích i jen tak v krabicích okolo leží čokoládové tyčinky, figurky a adventní kalendáře. Klasika: sójový suk, nugátová pochoutka, ledová čokoláda, ale i odvázanější Mikuláš s čertem a andělem v rockovém provedení...
Sliny se mi sice sbíhají, ale nevidím ve výběru nic, co by bylo naprosto exkluzivní, jak si představuji u rodinné firmy. "Děláme hodně takzvané privátní značky – ty, které pak najdete v obchodním řetězci s jeho logem a výrobce tam vlastně není vůbec uveden," říká manažer. Přece jen, je potřeba dát práci 200 lidem.
Privátní značky mě zajímají. Jak je to s kvalitou takového zboží, není šizené? "Záleží na zadavateli. Děláme pro řetězec, který má požadavky téměř nadstandardní, vše mnohokrát kontroluje a vyžaduje neustálé opakování senzorických zkoušek. Z jiného řetězce pak dostaneme požadavek na tak nízkou cenu, že prostě nelze použít kakaové máslo, ale jen kakaový prášek a rostlinný tuk," popisuje situaci na trhu Pavel Pelech.
I když tak mnohé výrobky nejsou čokoládou, ale náhražkou, v kolínské firmě se chlubí jednou věcí: jsou hluboce pod normami pro obsah transmastných kyselin (TFA). Zatímco limit je osm procent, jejich výrobky jsou na hodnotě 0,01 procenta. Zastávají totiž pravidlo, že "když už poleva, tak z kvalitních surovin", dozvídám se. A i proto prý nedokážou cenou konkurovat nejlevnějším výrobkům třeba z Polska.
Perličky z výroby
|
Práci firmě zajišťují dodávky pro bývalého majitele, Nestlé, které i dnes tvoří velkou část výroby. "Tahle zakázka je pro nás velkou referencí. Na veletrzích můžeme předvádět všechny možné certifikáty, ukazovat, že máme ISO, ale když řekneme, že dodáváme pro Nestlé, obchodní partneři už po ničem nepátrají, berou to jako záruku kvality," vysvětluje manažer.
Hurá do čokoládového království
Vyrážíme do provozu – bílý plášť, igelitovou čapku na hlavu a důkladně umýt ruce. Vůně se ještě zintenzivňuje. Na jednom pásu se plní várka adventních kalendářů, na druhém vznikají čokoládoví Mikuláši.
Víte, jak se vytvoří ta dutinka uvnitř? Nevyfukuje se, jak se mnozí domnívají, forma je dvoudílná, vylije se čokoládou, obě části se přiloží k sobě a přicvaknou magnetem na stroj, který se lehce vrtí a natřásá. Čokoláda se rozlije po formě a zchladne, uvnitř zůstane dutina.
Zkouším to a magnet je naštěstí tak silný, že formu scvakne, aniž bych způsobila čokoládovou pohromu. Přesto mi operace trvala minimálně třikrát déle než pánovi, který linku normálně obsluhuje a teď mě pobaveně pozoruje.
Procházíme mezi bednami čokoládových postaviček, koulí, bonbonů… a já se podivuji, jak může mít manažer tak štíhlou postavu. To se v tomhle prostředí snad ani nedá udržet… Sladkostí se prý dost přejí, protože dvakrát až třikrát týdně chodí na senzorické hodnocení a musí ochutnat od všeho, co se ten den vyrobí. Má na to speciální zkoušky.
Ale všudypřítomnost sladkostí má asi vliv na chuťové pohárky a instinktivně brání zbytečnému přísunu cukru do těla. Ostatně ani zaměstnanci firmy, které jsme v provozu míjeli, evidentně nemají problémy s obezitou.
