Rozhovor Tomášem Roubičkem, ředitelem ČSAD Semily
Dnes má pod sebou 300 pracovníků nejrůznějších profesí. "Komunikaci s nimi i se svým nejbližším týmem manažerů považuji za velmi důležitou," říká.
Bylo těžké zpočátku přesvědčit vaše kolegy a podřízené, že i přes svůj poměrně nízký věk jste mužem na svém místě?
V té době jsem byl nejmladším ředitelem a o své postavení jsem musel bojovat. Situace mezi mými nejbližšími podřízenými a zaměstnanci nebyla jednoduchá. S vrcholovými manažery, kteří tu pracovali za bývalého pana ředitele, jsem se domluvil na ukončení pracovního poměru. A pak vytvořil úplně nový tým lidí. Většinu nejbližších spolupracovníků jsem si vybíral ve svém věku. A naučil se naslouchat všem, počínaje topmanagementem přes střední manažery až k řidičům.
Když jste si vybíral lidi do svého nejužšího týmu, na jaké vlastnosti a dovednosti jste kladl největší důraz?
Důležité bylo, aby byli loajální k zaměstnavateli. Vybíral jsem si takové, s nimiž bych si rozuměl i mimo kancelář - takže jsem ve svých dvaatřiceti dával přednost mladším lidem, vrstevníkům. Rozhodující ovšem byly také pracovitost, ochota věnovat se práci i mimo základní fond pracovní doby, pečlivost, iniciativa, vlastní nápady a dobré vize. Navíc prosazuji, aby se manažeři nebáli rozhodovat, protože to k řídicí práci patří. A to i za cenu špatných rozhodnutí, kterých ovšem musí být co nejméně.
Jak své kolegy a podřízené motivujete?
Formou výše mzdové nástavby, která se pohybuje od čtyřiceti až do sta procent základního platu.
A jiné, nefinanční formy motivace?
Využíváme například příspěvek na stravování, dodatkovou dovolenou, příspěvek na penzijní připojištění, pro vybrané zaměstnance i na životní pojištění, příspěvky na různé akce ze sociálního fondu a další a další.
Jaký je váš názor na motivační team buildingové aktivity?
Jsem jednoznačně zastáncem podobných akcí, čas strávený neformálně je důležitý. Bohužel to je trošku problém, protože zaměstnáváme asi tři sta lidí ve dvou krajích České republiky. Proto není úplně jednoduché je všechny v jeden den shromáždit na jednom místě. Když k tomu navíc musíme udržet naši firmu v chodu a vyjet s autobusy na pravidelné linky a zájezdy či kamiony, je to těžké... Nicméně i přesto každoročně pořádáme turnaj v nohejbale a stolním tenise. Také jsme pro zaměstnance a některé obchodní partnery uspořádali zájezdy do Říma a okolí a podobně.
Jaké nástroje používáte pro komunikaci se zaměstnanci?
Jednou týdně porady s top managementem, dále podle potřeby operativní porady s jednotlivými manažery. Kromě toho jednou za měsíc máme pravidelné porady dopravních středisek. Osobně hodně preferuji využívání elektronické pošty a často chodím také na osobní návštěvy za manažery na jednotlivá střediska.
Dnes zastává hodně třicátníků podobně jako vy významné pozice ve velkých firmách. Je podle vás možné ještě postoupit na kariérním žebříčku výš? A kam?
Ambiciózní lidé určitě ještě postoupit mohou. Šanci mají například v rámci odborných svazů, v oblasti dopravy například ve Svazu průmyslu a dopravy nebo na příslušném ministerstvu. Další možností je pak vstup do politiky. Já ovšem o ničem takovém neuvažuji, jsem rád, že mohu řídit tuto firmu. I když je pravda, že i v tomto případě platí "nikdy neříkej nikdy".
V současné době proběhly vášnivé diskuse týkající se zákoníku práce. Jaký je váš názor na něj?
S tím, co navrhla vláda, nemohu v žádném případě souhlasit a prostřednictvím různých sdružení jsme zákoník práce také připomínkovali. Osobně se domnívám, že tato norma by měla určitým způsobem liberalizovat vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, a ne ho neustále více a více svazovat.
Vraťme se zpět na začátek. Kdybyste dnes dostal znovu nabídku řídit ČSAD Semily, přijal byste ji?
Určitě ano. Tenkrát před těmi osmi lety to byla pro mne výzva a jsem za ni rád. Než jsem ji akceptoval, konzultoval jsem to pochopitelně s manželkou. Měli jsme malé děti a spoustu starostí, ale naštěstí mě podpořila. Souhlasila s tím, že se budu moci své práci maximálně věnovat, smířila se s tím, že to není jen osm hodin práce. Často pracuji i o víkendu, třeba až čtrnáct hodin denně. Ale určitě bych stejnou nabídku přijal znovu, protože bych si opět chtěl ověřit, zda mám manažerské schopnosti a jestli je dokážu prodat v praxi či nikoli.
 |
Chystáte se kolegovi, nebo dokonce šéfovi říct něco pěkně od plic? Jak na to? Čtěte ZDE. |
