Někde to prostě chce větší vážnost, jindy se hodí spíše smysl pro humor a odlehčení situace.
Pokud nechcete posluchače nudit, nemluvte monotónně. Počítejte s tím, že pozornost lidí kolísá, čas od času některou myšlenku zdůrazněte. Tu odmlkami, řečnickou otázkou či hlasitější mluvou. Volte vhodné tempo řeči.
Pomalá řeč uspává, "kulomet" nestíhají posluchači vnímat. Je třeba výrazně artikulovat, podstatné myšlenky zopakovat, dát pozor na různé zvukové či slovní parazity (třeba mmm..., či různá čili, jaksi, jako), šetřit cizími slovy.
Mluvíte-li k více lidem, nemáte obvykle jasnou zpětnou vazbu.
Je proto důležité pozorně sledovat reakce posluchačů. Z mimiky a gestikulace těch, kteří vám naslouchají, můžete snadno zjistit, zda přitakají či reagují odmítavě.
| Co radí JACK STACK, šéf České spořitelny Pečlivě se soustřeďte na to, co chcete vyjádřit. Buďte přesvědčiví a sebevědomí. Nemluvte zbytečně dlouho a používejte srozumitelné výrazy. Je dobré promyslet si dopředu, co by si měli posluchači z vašeho projevu odnést jako klíčové, a mějte to stále na paměti. |
V každém projevu je také třeba dobře si rozvrhnout začátek, prostředek a konec, vhodně zvolit pointu. Nejtěžší bývá získat správný odhad pro čas. Ten, kdo ví, co chce říci, s tím mívá menší problémy. Zejména pokud se drží zásady, že méně je někdy více a že není dobře se nadbytečně rozpovídat. Rozhodně bývají vhodnější spíše minutové než hodinové časové úseky.
Je také dobře, když člověk ví, čím působí na druhé: od toho, jak vypadá, jak se tváří, jaká používá gesta, jaký má typický postoj a chůzi, až po to, jaký má tón hlasu a intonaci či jaké používá slovní obraty. Na to však neexistují zaručené recepty. Člověk jen musí existující prostředky dobře sladit se svým naturelem. Pokud si nejste jisti, zkuste videozáznam a začněte s jeho kritickou analýzou.
