Rodiče by měli vzdělávání ovlivňovat

Vědí vůbec rodiče, jak se s jejich dítětem ve škole zachází? Jakým způsobem ho tam vychovávají, co se učí a jak? Vždyť mnozí vyžadují, aby zodpovědnost za učení nesl výhradně učitel. Povinnosti svých dětí rodiče nezpochybňují, ale o jejich právech nevědí nic. Přitom by měli cítit za výuku svých dětí zodpovědnost. S lepším vzděláním pro ně roste šance na dobré zaměstnání.

"Atmosféra na gymnáziu však není otevřená a spousta věcí, která by se dala zlepšit, nefunguje. Není to však vina školy, ale rodičů," svěřuje se Lenka Kulhavá, právnička, matka dvou studentů gymnázia v Praze 4-Modřanech. "Snažila jsem se je iniciovat, abychom se spojili a snažili se prosadit kvalitnější jazykové kursy, více mimoškolních aktivit, výuku pomocí projektových metod. Ale rodiče vůbec nejevili zájem, znám i takové, kteří jen mávnou rukou: To se musí vydržet. Nedaří se nám ani se společně sejít, protože místo třídních schůzek probíhají individuální pohovory s pedagogy." Právům rodičů se dosud v České republice nevěnovala taková pozornost, jaká je v zemích Evropské unie samozřejmostí. Tam vlády vynakládají na vzdělávání rodičů nemalé prostředky. Jsou si totiž vědomi, že právě rodiče mohou leckde rozhýbat zkostnatělý systém výuky. U nás je více než čtyři miliony rodičů, ale je žalostně málo těch, kteří se skutečně zajímají o výchovu a výuku svých dětí, anebo dokonce dělají něco pro to, aby se škola stala místem pro rovnoprávné společenství pedagogů, žáků i jejich rodičů.

Unie rodičů

"Škola, v níž je třída kamenným divadlem s jedinou dominantou na jevišti - učitelem, snad předá větší sumu znalostí, ale nevede žáky k samostatnému myšlení a rozhodování," uvádí František Tomášek, ředitel Fakultní základní školy v Brandýse nad Labem. "Přitom si značná část rodičů neumí ani představit jinou školu, než byla ta jejich." V oblasti vzdělávání má totiž stát vůči rodičům značný dluh. Většina rodičů se vzdělávala v totalitní společnosti a neměla možnost osvojovat si principy občanské společnosti jako v zemích Evropské unie. Rodiče si často stěžují na problémy ve škole, na učitele, na to, že jejich potomci nejeví o nic zájem. Samotný rodič, který však chce nějak ovlivnit výuku svých dětí, obvykle nic nezmůže. Proto vznikají na školách rodičovská sdružení, která však kvůli svým omezeným kompetencím hledají pomoc u Unie rodičů ČR. "Jde nám o to pomoci dětem, hájit jejich práva a zájmy, zohlednit jejich potřeby a spolupracovat se školou. Chceme diskutovat o tom, co je na škole dobré, a co ne, co zachovat a co změnit a nejlepší názory prosazovat. Proto jsme usilovali o to, aby se omezily kompetence ředitelů škol a rozšířily kompetence jednotlivých rodičů a rad škol," uvádí Petr Kolínský, předseda Unie rodičů ČR. Nejde jen o to, aby se rodiče podíleli na řešení problémů svých dětí ve škole. Jde především o naplňování práv dětí a rodičů, včetně dodržování Úmluvy o právech dítěte v českých školách.

Nadšení jednotlivce nestačí

"Odstěhovali jsme se z Prahy do Malešic u Kutné Hory, kde donedávna pobíhaly děti bezcílně po návsi, protože samy nemohly dojíždět do města za kulturou a kroužky. Napadlo mě zřídit při zdejší škole sdružení rodičů, využít chátrající budovu zámeckého statku a založit výtvarný kroužek," popisuje situaci před třemi lety výtvarnice Dana Koutská. "Obec nám poskytla budovu i otop zdarma, ale pokrytí dalších výdajů na provoz jsem nechala na vůli a možnostech rodičů. Abychom mohli požadovat finanční příspěvky od státu a nadací, potřebovali jsme mít právní subjektivitu, ale založit občanské sdružení bylo nepředstavitelné. Dozvěděla jsem se o Unii rodičů, kde mi poradili, co a jak zařídit. Zaregistrovali jsme se v unii a do týdne jsme měli sdružení. Stačilo, aby se sešlo několik iniciativních rodičů a mohli jsme pracovat a hospodařit. Do budovy jsme přesunuli knihovnu, vybudovali společenský sál. Za několik měsíců už malešické děti vystavovaly své výtvarné práce v Praze. Některé se přiznaly, že jsou v Praze poprvé." Iniciativa však ztroskotala. "Podařilo se mi zabavit děti ze vsi a ulevit jejich rodičům," pokračuje Dana Koutská, "ale záhy jsem byla se starostmi spojenými s výtvarným kroužkem sama. Sdružení rodičů se pro naprostý nezájem členů rozpadlo." Neochota rodičů, neinformovanost a odevzdanost škole vydává děti napospas nešvarům, které v mnohých českých školách stále přetrvávají. V mnohých školních řádech se dočteme stále tytéž totalitní soubory strohých příkazů, zákazů a povinností. Kolik příkladů ponižování a nespravedlnosti se denně objevuje v našich školách, kolik dětí se bojí chodit do školy či vyjádřit svůj názor, aby nedostaly poznámku, že jsou drzé? Diskvalifikující je známkování, které funguje na principu odměny a trestu, ve spoustě tříd chybí pravidla školní činnosti a chování, na kterých by se podíleli sami žáci a rozvíjeli si přitom zodpovědnost a demokratické myšlení. Na kolika školách sice založili rady rodičů či školy, které však ve skutečnosti vůbec nic nedělají? Přitom se mohou s problémy, které chtějí na školách řešit, obracet na Českou školní inspekci.