Zatímco pro záchranu vztahu samotného je možná stále platné: Zatloukat, zatloukat, zatloukat, ve chvíli, kdy jeden z partnerů začne z rodinného rozpočtu "oddělovat" část pro milenku či milence, je finanční stabilita domácnosti ohrožena.
Nevěra krade z rodinné kasy
"Nevěra se může významným způsobem podepsat na rovnováze rodinných financí, neboť představuje polovinu výdajů, které české domácnosti průměrně vynaloží na potraviny a bydlení," varuje Aleš Pospíšil z Poštovní spořitelny.
Kolik stojí nevěra
|
"Platby za telefony, dárky, restaurace, kulturní akce nebo dokonce za soukromí, jako jsou azyly pro milence, penziony či hotely, se nejčastěji pohybují kolem 2 500 korun měsíčně," dodává.
Na první pohled se to nemusí zdát moc, ale když částky sečteme, za rok je to i u těch největších škudlilů přes 20 tisíc. A za to už je docela pěkná dovolená u moře. Ti, kteří své výdaje tolik nehlídají, vydají za zálety ročně částku ve výši skoro tří průměrných měsíčních platů v Česku.
Na zálety se chodí většinou pěšky
Průzkum ukázal jednu zajímavou věc. I když se třetina nevěrníků schází s milenkou několikrát týdně, na schůzky chodí převážně pěšky, případně používají městskou hromadnou dopravu. Že by extrémní spořivost? Asi to tak bude.
Vysoké částky za benzin by se v rodinném rozpočtu projevily rychle. A proto si prý lidé milence a milenky hledají převážně v místě bydliště, takže náklady na dopravu jsou takřka nulové. I když najdou se i větší grandi. Téměř pětina lidí za jednu cestu za milencem utratí přes tři stovky.
U tebe, nebo u mě? Rozhodují peníze
A šetří se i na místu schůzky. Dvě třetiny mileneckých párů se schází v bytě jednoho z nich. Nejčastěji samozřejmě toho, kdo nemá stálý vztah. A hlavním důvodem je úspora peněz.
Jen 14 procent záletníků využívá pro schůzky byt přátel nebo chatu. Bez zajímavosti není, že 13 procent lidí uvedlo, že provozuje "milostné hrátky" na veřejném prostranství a 12 procent nachází útočiště v azylech pro milence, penzionu nebo v hotelu. "Je to však poměrně drahé, jedna návštěva vyjde na 500, ale i dva tisíce korun," doplňuje Aleš Pospíšil.
Téměř polovina nekupuje dárky
Více než třetina mužů (35 procent) a více než polovina žen (54 procent) nekupuje svému milenci žádné dárky. Pokud přeci jen někdo dárky dává, nepřekročí jejich hodnota zpravidla tři stovky měsíčně. Někteří záletníci jsou ale vynalézaví a náklady na nevěru si nechávají proplatit od zaměstnavatele.
Jestli je pravým důvodem šetření, nebo strach z prozrazení, protože se takové dárky doma jen těžko vysvětlují, netuší ani psycholožka. "Může zde hrát roli i typ vztahu. Zda jde o jednorázový mimomanželský kontakt (či sérii kontaktů), nebo o paralelní vztah, kde je investování v různých podobách častější. Zlom v této oblasti dochází také v mileneckých vztazích s jasně definovanými pravidly v případě, že se jeden z partnerů proti pravidlům zamiluje," odhaduje psycholožka Martina Neprašová.
Fakta
|
Strach z odhalení je také důvodem, proč spolu téměř třetina milenců nikam nechodí, a pokud přece jen vyrazí do restaurace nebo na kulturní akci, utratí nejvýše 500 korun za měsíc.
Pro valnou většinu (84 procent) mileneckých párů je společná dovolená sice nesmírně lákavá, ale prakticky zcela neuskutečnitelná. Pokud už spolu milenci stráví delší čas, jde většinou o pracovní cestu nebo víkend, maximálně o několik dní, kdy jsou partneři obou z nich mimo domov. V případě, že si milenecký pár dovolenou dopřeje, utratí za ni zpravidla do 10 tisíc korun.
Kartou raději neplatí
Své útraty platí drtivá většina záletníků v hotovosti (96 procent). Důvod je jasný, aby se výdaje neocitly na výpisu a nemuseli doma nic vysvětlovat.
Pokud už platí kartou, tak výhradně v místech běžného užití karty, jako jsou například obchodní centra. Zvláštností je, že ve chvíli, kdy muži kartou kupují květiny, kupují menší kytici a navíc dvojmo: jednu pro milenku a jednu pro manželku.
Aby byli "krytí", má sedm procent nevěrných lidí speciální účet, z něhož pokrývají náklady s nevěrou spojené. Dokonce se mezi respondenty našli i tací, kteří přiznali, že výdaje na milenku si dávají do nákladů firmy.
Hlídat, nebo důvěřovat?
Je řešením udržet rodinnou kasu tím, že budeme hlídat a kontrolovat, jak a za co partner utrácí? Kde je hranice mezi důvěrou a podezříváním? "Pokud se do vztahu dostane nedůvěra, podezřívání či dokonce kontrola a jednostranné dokladování výdajů, jde o projev významné asymetrie rolí ve vztahu, vztah se stává nerovnocenným. V krajním případě může kontrola výdajů a omezování přístupu k financím představovat jednu z forem domácího násilí. A je třeba dodat, že tato forma domácího násilí je častější, než si většina lidí myslí," upozorňuje psycholožka Martina Neprašová.
Co je tvoje, to je moje. A co je moje, do toho ti nic není
Průzkum také ukázal, že jsou Češi převážně sólisté a neradi se o peníze, které sami vydělali, dělí. Podle Aleše Pospíšila z Poštovní spořitelny je nepříliš uspokojivý stav financí v českých domácnostech často zapříčiněný také nedostatečným zájmem obou partnerů o správu společných peněz.
Společně, nebo každý zvlášť?Podle průzkumu české rodiny využívají následující modely:
Průzkum provedla společnost Datank, zúčastnilo se 2 000 respondentů z celé ČR. |
"Každý do vztahu vstupuje s více či méně jasnou představou o modelu hospodaření - velmi důležitou roli přitom hraje model hospodaření v původní rodině, ale také model hospodaření v předchozích vztazích. Je vždy na obou partnerech, aby našli model, který vyhovuje oběma. Podstatné je, že partneři o modelu financování společně mluví, pojímají tuto oblast jako společný projekt," říká psycholožka Martina Neprašová a dodává:
"Dalším důležitým předpokladem je, že model financování domácnosti je flexibilní. V případě, kdy dochází k asymetrii v příjmech (rodičovská, nemoc, nazaměstnanost...), je třeba model upravit. V případě, že si jeden z partnerů finance ponechává pro sebe a na společné rodinné výdaje nepřispívá, či přispívá jen minimálně, dochází ke zpochybnění partnerského vztahu (či rodinného systému) jako společného projektu."
Existují možnosti, jak odhalit případnou partnerovu nevěru, a přitom kontrolou a podezíráním nenarušit křehkost vzájemné partnerské důvěry.
- Jako optimální model rodinných financí se z tohoto hlediska ukazuje "vše je naše".
- Ze společného účtu jsou hrazeny všechny společné výdaje (nájem, energie, benzin, stravné pro děti atp.), zatímco na soukromé koníčky má každý z partnerů měsíčně vyhrazenu předem domluvenou částku.
- Jakýkoliv neplánovaný výběr hotovosti z účtu by měl být odsouhlasený oběma partnery.
- Ačkoliv výpis z účtu chodí nejčastěji na adresu nebo e-mail jednoho z partnerů, měl by být přístupný k nahlédnutí i tomu druhému.
- Partneři musí být obeznámeni se všemi svými příjmy, aby se zamezilo odkládání výjimečných příjmů mimo společný účet.
Rady jsou to dobré, ale když to někdo bude chtít udělat, stejně to udělá. Jak se pak chovat?
"Pokud je již partner nevěrný, platí pro podváděného základní pravidlo: nedělat unáhlené závěry a rozhodnutí. Vyhnout se tedy sbalení kufrů a jejich házení oknem, i když je to první, co podváděného napadne. V tuto chvíli se vyplatí vyhledat odbornou pomoc, zamyslet se nad důvody vzniklé situace, začít pracovat na obnově sebevědomí. Nevěra vztah vždy poznamená, ale nemusí nutně znamenat jeho konec. Pokud oba partneři na vztahu chtějí pracovat a o vzniklé situaci mluvit, je poměrně reálná šance vztah zachránit," dává naději psycholožka Martina Neprašová.
