Tuhle profesi by měl dělat jen ten, kdo ji má opravdu rád. A obzvlášť letos v zimě. Ta totiž tuzemským lyžařským areálům vůbec nepřeje. Na sjezdovkách leží jen pár centimetrů umělého sněhu a čarovat s ním je dost obtížné.
"Takovou zimu nepamatuji a nepamatují ji ani starší lidé," říká Petr Drápala, který za knipl rolby v Jeseníkách usedá už 21 let. Deset let připravoval sjezdovky na Pradědu, dalších jedenáct rolbuje středisko Annaberg v Andělské Hoře. Ve vyhřáté šestitunové rolbě PistenBully 300 Polar se střídá i s mladšími kolegy, úpravu náročnějšího sněhu jim ale nesvěří. Nyní, když se Česko potýká s nedostatkem sněhu, rolbují jen výjimečně.
"Kvůli počasí jsme Annaberg letos otevírali až na konci ledna. Úpravu prvního sněhu jsem si vzal na starost sám," říká 56letý horal, který dělá ve středisku vše, co je potřeba. Rozepisuje vlekařům směny, opravuje vlek, chystá závody, vidět ho můžete i v kase… Ze všeho nejvíc ale Petra Drápalu baví trénink malých lyžařů. Má několik svěřenců, kteří jezdí Jesenický pohár a Madeja Cup.
Rolbař by měl svůj svah dobře znát, vědět, kde jsou jaké nerovnosti, aby nezajel příliš hluboko a nevykopal kamínky či hlínu. A musí být napůl meteorologem. "Pořád sleduji předpověď počasí a podle toho se rozhoduji, v kolik vyjedu," říká Drápala. Někdy startuje hned po skončení lyžování, jindy si dá budíka na třetí hodinu ranní. Musí chytit tu správnou chvíli, aby sníh nebyl přemrzlý a místo sametového manšestru na "pistě" nevznikly sněhové brambory.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
"Není dobré jít rolbovat ráno před lyžováním. Sjezdovka je sice dokonalá, ale sníh nestačí zmrznout a brzy se vytvoří muldy," vysvětluje rolbař. Složité je také rolbování rozbředlého podkladu, to je pak třeba vyhrábnout zespoda zmrzlý sníh a břečku schovat dolů. Když se na Annabergu koná v sobotu večerní lyžování, rolbuje se předtím i potom.
Je to prostě magie a trvá roky se v ní zorientovat. I Petr Drápala se má po 21 letech stále co učit. Když byl letos lyžovat v severoitalském středisku Plose, neváhal si přivstat, aby se podíval, jak to místní rolbaři zvládli.
"Kamkoliv jedu, tam si to studuji. Je to nemoc z povolání," směje se, když potřetí vyjíždíme sjezdovku k poutnímu kostelíku svaté Anny na kopci. V lyžařském středisku Annaberg jsou nyní v provozu dvě sjezdovky ze tří, zrolbovat je trvá déle než hodinu. Když jezdí celé středisko, úprava zabere 2,5 hodiny. Nad otázkou, co je na té práci nejtěžší, rolbař dlouho přemýšlí. "Nejhorší je, když jsou velké mrazy, rozbije se rolba a je třeba něco řešit venku," odpovídá.
Na Kronplatzu má každý rolbař svou sjezdovku
O 850 kilometrů dál, v lyžařském megastředisku Kronplatz v severoitalské provincii Jižní Tyrolsko, za knipl rolby každý večer usedá 26letý Simon Ulliscases. Zatímco na Annaberg si nechali dovézt starší repasovanou rolbu, Simon vyjíždí z garáže s týden starou PistenBully 600. Podhlavníky jsou ještě zabalené v igelitu, voní továrnou.
Sjezdovky na Kronplatzu připravuje třicet rolbařů. Jen ze základny ve Furkelpassu vyjíždí denně sedm rolb. Každá má na starosti jednu sjezdovku. "To abychom se pak nedohadovali, kdo to udělal líp. Takhle je každý odpovědný za jednu trať," říká Simon Ulliscases.
Svahy upravuje čtyři roky. Ve středisku, které se pyšní 116 kilometry sjezdovek a pět z nich je černých, rolbuje trať s číslem dvanáct padající z 2 275 metrů vysoké hory Kronplatz do Furkelpassu. Některé tratě zde dokonce upravují rolby s navijákem, kdy stroj jistí ocelové lano zaháknuté do zabetonované kotvy na kopci. Rolbě to pomáhá při výjezdech do strmých svahů. I ten Simonův je někdy třeba upravovat rolbou s navijákem, to když nebezpečně zmrzne. Obsluha stroje je pak o něco složitější. "Nejlépe se pracuje s čerstvým prašanem, nejtěžší je to s hrudkovatým, přemrzlým sněhem," dodává rolbař.
Začíná v pět večer a jezdí do dvou do rána. Když sněží, na sjezdovku se s rolbou znovu vrací o půl páté ráno. Rolba jede průměrnou rychlostí 15 kilometrů v hodině, a jak Simon ukazuje na vrcholu Kronplatzu, kde duje silný vítr a sněží, lze ji rozjet i na 20 kilometrů. A průměrná spotřeba? Za hodinu 29 litrů nafty.
Sedět v kanceláři? To ani v létě!
Český rolbař potřebuje k obsluze stroje řidičský průkaz skupiny B a pak musí každé tři roky absolvovat školení řidiče sněžných pásových vozidel. Italský řidič prošel týdenním školením přímo v továrně firmy PistenBully.
Rolbování je sezonní zaměstnání. Co tedy dělají rolbaři v létě? Simon pracuje na Kronplatzu celoročně: opravuje rolby, sněžná děla, lanovky, střídá se s kolegy jako obsluha u lanovky. Petr Drápala z jesenického Annabergu provozuje na přehradě Slezská Harta u Bruntálu dvě půjčovny lodiček.
Oba se shodnou, že v kanceláři by sedět nemohli, práce venku je baví. Rolbař - to prý není zaměstnání, ale koníček.
