Za škodu odpovídáte, když se chováte v rozporu s uzavřenou pracovní smlouvou, nepostupujete třeba podle pokynů svého nadřízeného nebo nedodržujete bezpečnostní předpisy. Škodu budete muset uhradit také v případě, že ji způsobíte v opilosti. Je však rozdíl, zda škoda vznikla při plnění pracovních úkolů či nikoli.
Pokud byste zničili vrtačku na melouchu nebo nabourali služební auto cestou na chatu, bude náhrada škody posuzována podle občanského zákoníku.
Zaměstnavatel vám však musí prokázat, že škoda vznikla v důsledku porušení vašich pracovních povinností. Budete-li usvědčeni a pokud se vám nepodaří uvést věc do původního stavu, jste povinni nahradit skutečnou škodu. V případě, že je prokázáno, že jste škodu zavinili z nedbalosti, nesmí její náhrada přesáhnout částku odpovídající čtyřapůlnásobku vašeho průměrného měsíčního výdělku. Hůř na tom budete, pokud vaši kolegové řeknou, že jste byli opilí nebo pod vlivem drog. Pak budete muset nahradit celou skutečnou škodu.
Jestliže způsobíte škodu úmyslně, třeba ze vzteku, může zaměstnavatel požadovat i náhradu jiné škody a celá věc může mít trestní dohru.
Za škodu často odpovídá více zaměstnanců. Podíl náhrady škody se pak určuje podle míry zavinění. Pokud je vinen i zaměstnavatel, odpovědnost pracovníka se omezí.
Když nebudete s výší náhrady škody ani s odpovědností za ni souhlasit, nejlepší je oznámit to písemně svému zaměstnavateli. Ten pak může část či celou náhradu prominout. Pokud svůj závazek uhradit škodu neuznáte a nedojdeli ani k žádné rozumné dohodě, musí zaměstnavatel náhradu škody vymáhat soudně. Tyto pře však patří k nejzapeklitějším. Takže pokud jste škodu nezpůsobili a nevidíte žádný důvod k její úhradě, klidně si počkejte na verdikt soudu.
Důležité je škodám předcházet. Proto je nutné se chovat tak, aby vůbec nevznikly. Je třeba včas oznámit zjištěné závady a nedostatky, a to nejlépe písemně svému nadřízenému. A jak se zachovat, když škoda hrozí bezprostředně a na papírování není čas? Zasáhněte podle svého nejlepšího vědomí. Jen mějte na paměti, že nikdo nemůže chtít, abyste dělali něco, čím byste mohli ohrozit sebe nebo ostatní.
 |
