O co v případu šlo? Česká televize získala interní dokument Ministerstva obrany, který byl původně veden jako tzv. utajovaná informace v režimu "důvěrné". Tento dokument, který se týkal interních bojů různých skupin úředníků na Ministerstvu obrany, Česká televize zveřejnila. V okamžiku zveřejnění již dokument nebyl veden jako utajovaná informace, vynesen z ministerstva však zjevně byl v okamžiku, kdy se ještě o utajovanou informaci jednalo.
Úplné znění nálezu sp.zn. II. ÚS 1375/11 |
Vojenská policie proto zahájila šetření ve věci trestného činu ohrožení utajované informace podle § 317 odst. 1 trestního zákoníku.
§ 317 zákona č. 40/2009 Sb. Trestního zákoníku Ohrožení utajované informace (1) Kdo vyzvídá informaci utajovanou podle jiného právního předpisu s cílem vyzradit ji nepovolané osobě, kdo s takovým cílem sbírá údaje obsahující utajovanou informaci nebo kdo takovou utajovanou informaci nepovolané osobě úmyslně vyzradí, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. |
V rámci zjišťování toho, kdo dokument vynesl, požádala vojenská policie Českou televizi o předložení kopie tohoto dokumentu, kterou měla ČT k dispozici. ČT to odmítla s odvoláním na ochranu zdroje podle zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Je třeba podotknout, že ochrana zdroje je podle zákona prolomena, pokud se jedná o oznámení pachatele trestného činu podle § 317 Trestního zákoníku. Policie však neměla žádné informace o tom, že by ČT pachatele znala.
§ 41 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání Ochrana zdroje a obsahu informací (1) Fyzická osoba nebo právnická osoba, která se podílela na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v rozhlasovém nebo televizním vysílání, má právo odepřít soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy poskytnutí informace o původu či obsahu těchto informací. |
§ 368 zákona č. 40/2009 Sb., Trestního zákoníku Neoznámení trestného činu (1) Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný spáchal trestný čin vraždy (§ 140), těžkého ublížení na zdraví (§ 145), mučení a jiného nelidského a krutého zacházení (§ 149), obchodování s lidmi (§ 168), zbavení osobní svobody (§ 170), braní rukojmí (§ 174), zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193), týrání svěřené osoby (§ 198), padělání a pozměnění peněz (§ 233), neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku (§ 234), neoprávněné výroby peněz (§ 237), porušení předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 262), porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití (§ 263), provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence (§ 265), porušení povinnosti v souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem (§ 266), obecného ohrožení (§ 272), vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků (§ 280), nedovolené výroby a držení radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky (§ 281), nedovolené výroby a držení jaderného materiálu a zvláštního štěpného materiálu (§ 282), získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny (§ 292), vlastizrady (§ 309), rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§ 312), sabotáže (§ 314), vyzvědačství (§ 316), ohrožení utajované informace (§ 317), válečné zrady (§ 320), přijetí úplatku (§ 331), podplacení (§ 332), účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 2 a 3, genocidia (§ 400), útoku proti lidskosti (§ 401), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402), přípravy útočné války (§ 406), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 411), válečné krutosti (§ 412), perzekuce obyvatelstva (§ 413), plenění v prostoru válečných operací (§ 414) nebo zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků podle § 415 odst. 3, a takový trestný čin neoznámí bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu nebo místo toho, jde-li o vojáka, nadřízenému, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta; stanoví-li tento zákon na některý z těchto trestných činů trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším. |
Vzhledem k tomu, že ČT odmítla vydat svoji kopii dokumentu, požádala policie Obvodní soud pro Prahu 6 o souhlas k tzv. k prohlídce jiných prostor a pozemků podle § 83a Trestního řádu. Soud tento příkaz vydal a některé kanceláře v budově ČT byly následně obsazeny vojenskou policií, která z nich odnesla dokumenty a počítače.
Zákon č. 141/1961 Sb., Trestního řádu § 83a Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků (1) Na nařízení a provedení prohlídky jiných prostor a pozemků se obdobně užije § 83 odst. 1 a 2. § 83 Příkaz k domovní prohlídce (1) Nařídit domovní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. V neodkladných případech tak může namísto příslušného předsedy senátu nebo soudce (§ 18) učinit předseda senátu nebo soudce, v jehož obvodu má být prohlídka vykonána. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, a není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky, která brání doručení. |
Ústavní soud ochránil svobodu tisku
Ústavní soud rozhodnul tak, že ústavní stížnosti vyhověl. Nezrušil však dotčené právní předpisy, protože vyšel z toho, že obecné soudy musí daná ustanovení vykládat v souladu s ústavou a k jejich zrušení tak není důvod. Ústavní soud přitom nekonstruoval právo na ochranu zdroje jako absolutní právo, připustil, že v odůvodněných případech může být ochrana zdroje prolomena. Řešený případ však mezi ně podle soudu nepatřil.
Ústavní soud i na tento případ aplikoval obecnou zásadu posuzování střetu dvou základních práv a došel k závěru, že nelze jedno z těchto práv považovat automaticky za silnější. Výslovně pak Ústavní soud odmítl argumenty státního zastupitelství, které tvrdilo, že ochrana utajovaných skutečností má vždy přednost před svobodou projevu. Prolomení ochrany zdroje povinností oznamovat trestný čin tak není absolutní a musí být vždy poměřován význam daného případu.
Ve svém nálezu se však Ústavní soud - byť někdy okrajově - vyjádřil i k některým dalším otázkám.
Utajovanou informací nemůže být cokoliv
Z pohledu nejen novinářů je zajímavé to, že Ústavní soud nepřímo připustil přezkoumávání toho, zda informace, která byla dotčeným orgánem prohlášena za utajovanou, skutečně měla být utajovaná (tedy zejména to, zda její vyzrazení mohlo ohrozit zájmy ČR). Státní orgány totiž často prohlašují za utajované informace i takové, které nesplňují zákonem stanovené podmínky. Navíc mají tendenci tvrdit, že je jen na jejich uvážení, zda danou informaci za utajovanou prohlásí či nikoliv.
Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti § 2 Vymezení pojmů ...... § 3 Újma zájmu České republiky a nevýhodnost pro zájmy České republiky 1) Újmou zájmu České republiky se pro účely tohoto zákona rozumí poškození nebo ohrožení zájmu České republiky. Podle závažnosti poškození nebo ohrožení zájmu České republiky se újma člení na mimořádně vážnou újmu, vážnou újmu a prostou újmu. |
Nelze obcházet ochranu zdroje pátráním po pachateli
Ústavní soud se vyjádřil i k tomu, zda mohou orgány činné v trestním řízení požadovat předložení podkladů od novinářů s tím, že jim jde o pachatele trestného činu a ne o zjištění identity zdroje. Podle Ústavního soudu musí být (či alespoň v daném případě muselo být) orgánům činným v trestním řízení zjevné, že se může jednat o tutéž osobu, resp. že právě díky vydání předmětné listiny od stěžovatelky budou ogány veřejné moci spíše zjistit v prvé řadě novinářský zdroj a teprve skrze něj hledanou osobu.
Právní věty rozhodnutí sp.zn. II. ÚS 1375/11
I. Svoboda projevu přísluší také právnickým osobám, které produkují televizní programy, protože poskytuje nejen subjektivní právo osobám zaměstnaným při vysílání korporací nezávislých na státní moci, ale chrání v jeho objektivním smyslu nadto i institucionální nezávislost vysílání, a to od zprostředkování informací až po šíření zpráv a názorů. Oblasti zajištění této svobody zahrnují podmínky a související činnosti, bez kterých média nemohou plnit svou funkci přiměřeným způsobem
II. V rámci soudního řízení o trestném činu ohrožení utajované informace podle § 317 Trestního zákoníku lze přezkoumávat i to, zda daná informace měla být skutečně chráněna jako utajovaná informace.
III. Nelze akceptovat argument, že požadavkem na předložení listiny od novináře je sledováno pouze zjištění pachatele trestného činu a nikoliv odhalení novinářského zdroje. Jak orgánům veřejné žaloby, tak i obecnému soudu musí být (podle okolností) zřejmé, že se může jednat o tutéž osobu, resp. že právě díky vydání předmětné listiny od stěžovatelky bude možné orgány veřejné moci spíše zjistit v prvé řadě novinářský zdroj a teprve skrze něj hledanou osobu.
IV. Z ustanovení § 99 odst. 3 alinea secunda trestního řádu, nelze vyvozovat zákonnou přednost ochrany utajovaných informací před právem novináře na ochranu zdroje, a to ani v obecné rovině. Legislativní záměrem dané právní úpravy v žádném případě nebylo omezení ochrany novinářského zdroje. Šlo toliko o omezení nutnosti požadovat pro trestní řízení zproštění zákonem uložené povinnosti mlčenlivosti tam, kde není pochyb, že se s utajovanou skutečností, resp. informací mohou vzhledem k jejímu významu seznamovat i osoby činné v trestním řízení. To lze považovat za přiměřené, smysluplné a ústavně souladné, na rozdíl od paušálního vyzdvižení ochrany utajovaných skutečností.
V. Zájem na veřejné bezpečnosti může převážit nad zájmem na ochraně novinářského zdroje, tak tomu ovšem zcela určitě nemůže být v situaci, kdy se vede trestní řízení ohledně úniku informace, která již před zahájením trestního řízení byla deklasifikována a nikdy neměla mezinárodní přesah.
VI. Ani právo na ochranu novinářského zdroje jako součást základního práva na informace nemá absolutní přednost před jinými základními právy a svobodami jiných, resp. před legitimně veřejně chráněnými zájmy.