"Bez aktivní spolupráce informátora je velmi obtížné odhalit softwarové pirátství," říká Jan Hlaváč.

"Bez aktivní spolupráce informátora je velmi obtížné odhalit softwarové pirátství," říká Jan Hlaváč. | foto: Archiv Jana Hlaváče

Pozor na naštvané zaměstnance, můžete skončit u soudu jako piráti

  • 154
Nespokojený bývalý zaměstnanec: podle Jana Hlaváče z aliance BSA nejtypičtější "agent", který nahlašuje případy zneužití softwaru. Bez podobné spolupráce by se softwarové pirátství jen těžko odhalovalo, tvrdí Hlaváč. Proto se BSA rozhodla podobná neanonymní hlášení podpořit a začala je finančně odměňovat.

"Oznamovatelům po úspěšném uzavření případu vyplatíme 10 procent z uhrazené náhrady škody, což v průměru činí 39 tisíc korun. Nejsou výjimkou ani případy s náhradou škody přes milion korun, kde odměna činí 100 tisíc korun," říká Hlaváč.

Tuto finanční motivaci za úspěšné "udání" jste vyhlásili loni v červenci. Jakou máte odezvu?
Zatím jsme obdrželi 172 oznámení. Z toho jsme jich do formy trestního oznámení zpracovali kolem čtyřiceti. Zbytek nebylo zatím možné kvůli různým nedostatkům využít. Dosavadní výši potenciálních škod z letos řešených případů odhadujeme na osm až 15 milionů korun. Zmiňované případy jsou v různé fázi zpracování, některé se blíží ke svému konci. První odměny za odhalení pirátství vyplatíme do léta, půjde řádově o statisíce korun. Letos by mohlo být odhadem na odměnách vyplaceno přes milion korun.

Podle kritiků to ale není správné rozhodnutí nabádat lidi k takovému postupu.
Tento program funguje na podobných principech jako odměny za odhalování korupce. Zatímco u korupce to nikomu moc nevadí, neboť ji společnost považuje za ohavnou, v případě ohlášení porušování autorského práva už takové pochopení neexistuje. V případě krádeží duševního vlastnictví je totiž společnost mnohem benevolentnější, a proto náš program vzbuzuje kontroverzi. Je to dáno i tím, že řada lidí si uvědomuje, že se občas dopouští nějaké formy pirátství.

Říkáte, že jste se inspirovali v zahraničí.
Odhalení a hlavně dokazování softwarového pirátství je velmi náročné. Odměny mají motivovat jednak k vyhledávání velkých případů pirátství a zároveň kompenzovat náklady vzniklé při řešení případu. Obdobný protipirátský program funguje ve Velké Británii, Švédsku, USA a v Jižní Africe. V těchto státech nevzbuzuje takovou kontroverzi, odměny za dopadení zločinců jsou v některých zemích běžné, pouze u nás je to novum. Rozpakům veřejnosti proto rozumím.

Odhady BSA

  • Nejčastěji se nelegální software objevuje v malých a středních podnicích od 5 do 150 zaměstnanců.
  • Nejproblémovější jsou oblasti služeb, designu, inženýrství nebo architektury.
  • Odhadem firmy užívají nelegální software za dvě miliardy korun.

Bez placených informátorů byste pirátství odhalit nedokázali?
Odměny jsme neposkytovali téměř 10 let a výsledkem byly tisícovky zejména anonymních oznámení a navíc často naprosto nepodložených. Málokdo měl motivaci vystoupit z anonymity a pomoci případ vyřešit. Bez aktivní spolupráce informátora je to velmi obtížné. Většinu takových oznámení proto nešlo využít. Program odměn to výrazně změnil, anonymů výrazně ubylo a daří se nám odkrývat opravdu velké případy.

Jací lidé vám nejčastěji dávají tip?
Nejčastěji jde o lidi, kteří firmu, kde se užívá pirátský software, dobře znají. Většinou tam pracovali či s ní byli v bližším styku. Obecně se dá říct, že to jsou lidi nespokojení s jednáním vedení firmy a někdy nás upozorňují i na jiné trestné činnosti, například daňové úniky a další ekonomickou kriminalitu. Obyčejně takovým lidem vadí, že s nimi nejednají férově a oznámení vidí jako formu satisfakce: na hrubý pytel, hrubá záplata. V nejednom případě razie kvůli nelegálnímu softwaru odhalí i jiné protiprávní delikty, ať už daňové nebo třeba krádeže peněz z veřejných prostředků v případě rozpočtových organizací.

Může být oznámení i součástí konkurenčního boje?
Oznamovatelé bývají i z řad konkurence, ale té poctivé, která užívá software legálně a vadí jim, že konkurence si snižuje provozní náklady užíváním pirátských kopií. U konstrukčních softwarů může jít cena softwaru i u malé firmy s deseti zaměstnanci do statisíců či milionů korun, takže je pochopitelné, že poctivou konkurenční firmu to může hodně trápit. To je jako kdyby konkurenční autodopravce měl svůj vozový park zadarmo.

Zmínil jste také případy, kdy někdo nelegální software firmě podstrčí.
Existují i kuriózní případy, za kterými stojí vyřizování osobních účtů mezi lidmi: ať už rozkmotřenými společníky ve firmě, nebo mezi manželi. V ojedinělých případech se stalo, že nelegální software v hodnotě desítek nebo stovek tisíc korun instaloval na počítač například zhrzený manžel ve firmě manželky. V jednom případě se takový software za stovky tisíc korun ani fakticky nepoužíval a měl posloužit jen k diskreditaci a pomstě. Pak záleží na soudu, jak se k takovým případům postaví.

Dlužno dodat, že instalaci nelegálního softwaru třetí osobou ve snaze majitele poškodit, často užívají jako obhajobu i protřelí piráti. Je proto třeba brát takové argumenty s velkou rezervou.

Kolik případů softwarového pirátství ročně řešíte? 
Řádově tisícovku, přičemž těch relevantních případů jsou stovky. Před podáním trestního musíme zhodnotit, jestli jsou získané informace pravdivé a dostatečné. Pak následuje policejní prohlídka dotčené firmy.

A co když se udání nezakládá na pravdě? 
V případě, že se nám zdá oznámení nedůvěryhodné, například informace jsou nedostatečné a pocházejí z anonymního zdroje, posíláme vedení firmy alespoň výzvu ke kontrole softwaru. Pokud jsme si ale jistí, žádnou výzvu samozřejmě neposíláme a snažíme se co nejrychleji iniciovat policejní prohlídku.

Míra pirátství ale poslední roky klesá.
Ano, klesla skoro o polovinu z 66 procent v roce 1994 až na současných 35 procent nelegálně užívaného softwaru. Potírat softwarové pirátství se tedy daří, a to zejména ve firmách, kde je nelegální software již běžně vnímaný jako zbytečné riziko. Naopak množství nelegálního softwaru roste v domácnostech, a to zejména kvůli snadné dostupnosti počítačů a připojení k internetu. Nicméně námi odhalené počty případů pirátství ve firmách rostou, a to i co do hodnoty odhaleného nelegálního softwaru. Děje se tak právě kvůli programu odměn za nahlášení pirátství.

Proč podle vás firmy používají nelegální software? 
Důvodem pirátství ve firmách je hlavně neochota považovat software za součást majetku jako třeba kancelářské židle, auta či hardware. Nainstalují na počítače více kopií softwaru, než jim povoluje licence. Typicky se tak děje ve firmách, které jsou malé a úspěšné a s tím jak se rozrůstají, ztrácí vedení přehled o tom, kde jaký software instalovaný. Pak namísto nakoupených deseti kopií jich nainstalují 30. Typicky kancelářský software obsahuje komerční software v hodnotě přibližně 10 až 15 tisíc korun, takže celkový objem nelegálního softwaru může jít snadno do statisíců a v případě odborného softwaru klidně do milionů.

Některé firmy se samozřejmě dopouštějí pirátství i ve snaze ušetřit a snížit si provozní náklady. To se děje nejčastěji tam, kde tvoří služby s vysokou přidanou hodnotou a potřebný software může být poměrně nákladný. Když například architektonické studio neplatí za licence na projekční CAD software, může tak podstatně snížit své náklady a získat tím i nekalou konkurenční výhodu, protože nemusí cenu softwaru započíst do ceny svých služeb. Z této branže dostáváme proto řadu oznámení.

Jaké programy se nejvíce "kradou"?
Nejčastěji se pirátsky užívá kancelářský software a operační systémy, grafické a návrhářské programy, CAD aplikace nebo například antivirové systémy. Speciální kategorií jsou počítačové hry, kde míra pirátství je obrovská. Co do cenového rozpětí u běžných kancelářských softwarů se cena pohybuje okolo 10 tisíc korun, jakmile ale přibudou nějaké profesionální programy na úpravu grafiky, videa, hudby tvorbu návrhů a podobně, cena jde do desítek tisíc korun.

Jak vysoké jsou pokuty? 
Soud může uložit vysoké peněžité tresty, či dokonce uložit trest odnětí svobody až na osm let. Hrozí rovněž povinnost uhradit výrobcům softwaru odškodnění, v průměru přesahující 390 tisíc korun. Tato částka nezahrnuje náklady na soudní řízení a právní zastoupení. Ty obvykle navýší náklady o dalších 10 až 15 procent.

Poškozené firmy totiž mohou požadovat náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení vzniklého nelegálním užíváním softwaru, a to až ve výši dvojnásobku jeho hodnoty. Kromě toho, pokud nelegální uživatel chce software i nadále užívat, musí si jej koupit, protože kompenzace softwarovým firmám neznamenají legalizaci již nelegálně užívaného softwaru. Takže pokud má firma nelegální software v hodnotě 100 tisíc korun, v závěru zaplatí 300 tisíc korun.

Za jak dlouho se případy pirátství vyřeší? 
Řešení případů trvá řádově měsíce a někdy i víc než rok. Stres z vyšetřování, soudů a vůbec z průběhu celého řízení je snad tím největším trestem. Alespoň to říkají ti, kteří tím prošli. Pokutu a odškodnění obyčejně zaplatí, ale ten čas, který je to stojí, je pro ně největší ztrátou.

Programu odměn se chytili i soukromí detektivové. 
Specializují se na něj softwaroví detektivové, kteří si případy hledají sami. Například tím, že zjišťují, jestli firmy nepoptávají odborníky se znalostí určitého odborného softwaru. Jestliže firma nabírá zaměstnance a výrobce dotčeného softwaru přitom neeviduje odpovídající nákupy licencí, není něco v pořádku. Další metody zjišťování jsou know-how detektivů.