Pokrčit nohy, přenést váhu a zatáčíme, nepadáme! Všechno to začalo na zasněžené sjezdovce. Bylo těsně po sametové revoluci a každý se chtěl naučit lyžovat. A jediná lyžařská škola v republice byla tehdy ve Špindlerově Mlýně v Krkonoších. Jednou z místních instruktorek byla i Leona Burkoňová. Učila hlavně cizince a děti. „Na lyžích se tenkrát daly vydělat slušné peníze, ale za posledních dvacet let se toho moc nezměnilo, takže jsem později šla pracovat sama na sebe,“ vzpomíná.
Leona Burkoňová
 |
V zimě je to určitě skvělá práce, ale co jste dělala, když sníh roztál?
Můj rok se v té době skládal ze dvou částí: chladné období jsem trávila na svahu, to teplé jsem bývala na cestách a průvodcovala. Sjezdila jsem toho dost. Nejvíce se mi líbilo ve Skandinávii a Řecku. Cestování jsem se věnovala i ve svém volném čase, s kamarádkou jsme navštívily například Ukrajinu, Sýrii, Egypt... Jezdily jsme hlavně stopem, byly to dobrodružné časy.
Potkáme vás ještě dnes na svahu ve Špindlu?
Občas ano, učila jsem tam i svoje děti a teď tam vozím děti zákazníků.
A jsme u toho. Ze všech svých koníčků jste si udělala byznys. Jak k tomu došlo?
Mám tři děti, strávila jsem na rodičovské dovolené devět let, do toho jsem se starala o nemocnou maminku. Bylo to náročné. V té době jsem u Jany Hašplové studovala školu vědomého rodičovství, která absolventy připravuje na to, aby si uměli zřídit centrum pro rodinu, kde budou nabízet semináře, tábory, pobyty, masáže...
S jakou představou jste školu dokončila?
Že v Chotěboři, kde žádný veřejný rodinný život neexistoval, založím mateřský klub. Dostala jsem se do Domu dětí a mládeže a povedlo se. Měla jsem tam tři roky volnou ruku, starala jsem se o klub, pořádala kroužky, semináře pro ženy, masáže pro děti, registrovala jsem se do sítě mateřských center...
Takže splněný sen?
Ne tak docela. Nakonec jsem odtamtud musela odejít. Co teď? Byla jsem nějaký čas bez práce a starala se o své děti: vozila jsem je na výlety, vymýšlela jsem pro ně aktivity, pak se přidávaly děti známých... Na úřadu práce mi poradili, ať si pro sebe vytvořím místo, dostala jsem na ně dotaci. Peníze jsem využila na pořízení většího auta. K 1. říjnu 2013 jsem založila Rodinné aktivity.
Musela jste se ještě nějak vzdělávat?
Jistě, mám hodně rozsáhlou živnost, spousta z těch činností je takzvaně vázaných, na vše musím mít kvalifikaci, včetně hlídání dětí do šesti let.
Jaké aktivity rodičům a dětem nabízíte?
Na podzim jezdíme na výlety, v zimě lyžujeme, půjčuji dokonce i vybavení, na jaře zase výletujeme a v létě dělám pobyty pro rodiny a také dva příměstské tábory v Chrudimi a Chotěboři.
Je o ně mezi rodiči zájem?
Letos jsem pořádala tři letní pobyty v Jizerských horách a všechny byly vyprodané. Jezdí rodiče či prarodiče s dětmi, bývá tam tak 15 rodin. Připravujeme hry, šipkovanou, ukazujeme dětem řemesla, různé profese... Těší mě, že pak ani nechtějí domů.
Kolik si za týdenní pobyt účtujete?
Stojí to 3 500 korun pro dospělého a 2 500 korun pro dítě, plná penze, ubytování, program po celý den, večer pro dospělé.
Naučí se děti i rodiče něco nového?
Určitě je to obohatí, protože všechny činnosti jsou interaktivní. Kombinuji v nich různé typy pedagogiky - Montessori, waldorfskou...
Co vás při zakládání vlastního podniku nejvíc překvapilo?
Jak dlouho všechno trvá. Lidé čekají, zda s nápadem uspějete, chtějí reference, než někomu svěří dítě. Musíte se vyzbrojit trpělivostí a vytrvat.
Máte nějaký trik, jak lidi přesvědčit?
Je důležité dělat akce pravidelně, lidé si je zapamatují a zase přijdou.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. Další příběhy čtěte zde. |
Říkala jste si někdy, že začít podnikat nebyl ten nejlepší nápad?
Často mě napadalo, že jsem se do toho neměla pouštět, ale pokračuji. Vyhovuje mi, že nemám žádné zaměstnance a všechno je jen na mně. Na druhou stranu, mnohé maminky jsou úžasné, jak mi pomáhají.
Jaké máte s Rodinnými aktivitami plány?
Chci zřizovat pobočky i v jiných městech a nabízet služby široké veřejnosti. Plánuji také, že půjdu učit lyžování do Rakouska, české rodiny budou rády za česky mluvícího instruktora, který se o děti postará celý den. Mám v cizině spoustu kamarádek-instruktorek, hledáme vhodné lokality, kde je hodně modrých sjezdovek.
Co musíte umět, abyste mohla být dobrým lyžařským instruktorem?
Musíte mít živnostenský list a instruktorské zkoušky, já jsem je dělala právě v Rakousku, abych měla více stupňů. Díky tomu mohu vyučovat i v cizině.
Specializujete se na malé děti. To je dnes móda, poslat je na svah ještě předtím, než jdou do školy. Za našich mladých let se často na lyžích poprvé stálo v sedmé třídě na základce.
Doba je jiná. Učím děti od tří let věku. Záleží, jak je které šikovné a zralé, musí to mít v hlavě, aby umělo dát nohám příkaz. Když je dítěti pět, za hodinu je naučíte brzdit, za dvě hodiny zatáčet, odpoledne můžete jít na svah. Ve třech letech to trvá i týden. Musí se učit hrou, například házíme míčem...
„Překvapilo mě, jak dlouho vše trvá. Lidé čekají, zda s nápadem uspějete, chtějí reference, než někomu svěří dítě,“ říká majitelka firmy Rodinné aktivity Leona Burkoňová.
