Monika Pelešková (1979)
|
Jenomže přišla krize, práce v reklamní agentuře ubývalo a postupně klesal i její plat. "Najednou si říkáte, že není co dělat. Je to nápor na psychiku. V posledním roce jsem byla ráda, když jsem si vydělala na nájem," přibližuje Monika.
Pak si řekla dost. Zkusila podnikat. Stala se z ní umělecká cukrářka a o její originální dorty začíná být mezi lidmi obrovský zájem.
Jak jste přišla na nápad stát se kreativní cukrářkou?
To, že jsem začala dělat dorty, byla náhoda. Jednoho dne jsem potkala známého, chtěl dort, já ho vyrobila a zjistila, že to jde. Když přišla v práci krize, začala jsem doma po večerech péct dorty jako své hobby. A když jsem v práci skončila a nevěděla co dál, můj přítel mě tehdy hodně podpořil a pomohl mi i při rozhodování zkusit se živit jako cukrářka.
V Praze, kde žijete, je ve vašem podnikatelském oboru dost velká konkurence. Je to tak?
Nevnímám to jako konkurenci, řada podnikatelů v tomto oboru dělá svou práci velmi dobře. Ale některé větší cukrárny neumí dělat to, co my. My nabízíme něco zcela jiného, každý dort je originál.
Na počátku podnikání jste se potýkala s obrovským problémem stanovit si cenu a říci si o peníze. Proč byl ve vás takový blok? A nebo snad stále je?
Je to ve mně pořád. Kdybych vedle sebe neměla přítele, neuměla bych své výrobky prodat, nejsem obchodnice. Jsem umělecky zaměřená, dělám to s láskou a s euforií, má práce mě naplňuje zevnitř, což je už má odměna. Když dort dělám, myslím na ty, co si ho objednali a pro koho je dort určený. Představuji si, zda z něj budou mít radost. Proto nedokážu myslet na peníze.
Jak jste to vyřešila, abyste za své dorty dostala zaplaceno?
Vyřešilo se to nakonec jednoduše. Můj přítel je obchodník, obchodníky má v rodině. Takže je to tak, že já udělám návrh dortu, řeknu mu, jakou bude mít výšku, odhadnu, kolik hodin bude výroba trvat a jaké množství surovin spotřebuji. A on pak počítá. Jsem za to ráda.
Hádala jste se někdy s přítelem o ceny, že to spočítal příliš draho?
Samozřejmě, já bych některé dorty ze začátku prodávala za polovinu ceny, to bych však byla úplně bez peněz (smích). Teď už je to spíš takové škádlení. Vždycky to na něj zkouším, jestli nejde cena snížit. On mi pak vysvětlí a spočítá, že to níž nejde. Na jednom dortu strávím i 15 hodin, někde to musí být zaplacené.
Děláte nejen obrovské dorty, ale i drobné sladkosti včetně figurek. Není to příliš velké sousto pro jednu křehkou ženu?
Je to spíš o tom, že ty drobnosti jsou odpočinkem od množství cukru. Je v nich jiný materiál, jinak se s ním pracuje a netrvá to tak dlouho jako ten dort. Výsledek je vidět dřív. I když je teď práce celkově hodně, dá se to zvládnout.
Přicházejí zákazníci s konkrétní představou, jak má dort vypadat, nebo jim předložíte vlastní nápad? Jak to funguje?
Co se týká návrhů na dorty, vždycky zákazníkům říkám, aby popustili uzdu své fantazii, že si mohou vymyslet cokoliv. Často se stává, že nemají vůbec žádnou představu, pouze vědí, že chtějí něco úžasného. Takže se dostaneme k tomu, že mi popíší oslavence, co má rád, co dělá a jaké téma k němu sedí. Podle toho pak udělám návrhy a oni si vybírají.
Dnes máte zákazníků hodně, jsou mezi nimi i firmy?
Před Vánocemi jsou to převážně firmy. Na léto se to otáčí do rodinných oslav.
Kolik hodin denně pracujete?
Teď máme za sebou velký zápřah, byli jsme tu od rána do večera a pracovali 12 až 15 hodin. Když je práce hodně, snažím se to rozvrhnout tak, abychom přece jen pár hodin spali.
Kolik by stál například dort, který teď vyrábíte pro svého tatínka?
Když to porovnám s ostatními dorty, stál by kolem 3,5 tisíc korun.
Dort jste nazvala "šikovný tatínek", v čem je šikovný?
Tatínek je velký sportovec. Jezdí hodně na kole, ale teď si zlomil obě nohy a je už přes měsíc doma s nohama v sádře. Chci mu udělat radost, snad ho to potěší, že je na dortu opět na kole a uvidí tu budoucnost, že na kolo opět nasedne.
Jaký nejbláznivější dort jste zatím vyrobila?
To je těžká otázka, přijdou mi všechny bláznivé – od toho prvního, což byla koňská hlava. Tehdy mě potkal známý a zeptal se, zda bych uměla upéct koňskou hlavu jako dort. Já kývla a pak jsem týden seděla u počítače a dívala se, jak má koňská hlava vypadat, jak ji udělat, co vyříznout, jak vše vytvarovat a jaký použít materiál.
Proč jim říkáte 3D dorty?
V této branži se jim tak říká, používají se také pojmy jako netradiční, atypické, křivé dorty.
Jaký dort vám dal nejvíc zabrat?
Vůbec nejtěžší zatím bylo udělat dort pro 500 lidí s tématem tří hereckých postav z filmu Někdo to rád horké, jednou z nich byla Marilyn Monroe. Ten dort byl metr a půl vysoký, byl hrozně obrovský, zabral obrovské množství času a byla to pro mě obrovská zkušenost. A měl velký úspěch.
Stalo se vám, že se některý dort při převozu rozbil?
Ano, byl to dort s postavičkou Minnie Mouse ze světa Myšáka Mickeyho. Tehdy bylo velké horko, během jízdy spadla a když jí přítel narovnal, měla rozmazané oko. Nic jsme za ni tehdy nechtěli. Máme takovou filosofii, že když není něco dokonalého, nechceme za to nic.
Zakázek teď máte hodně, zvažujete, že byste si přibrala další šikovné ruce?
Bylo by úžasné, najít někoho, kdo by byl hodně šikovný. Zatím zvažuji spíš to, že přiberu někoho s méně šikovnýma rukama, který bude vyrábět korpusy a dělat další práce, které zvládne po zaučení kdokoliv. Tím bych měla více času na finální práce a mohla stihnout více zakázek. Teď jsme dělali jednu opravdu velkou zakázku, přibrali jsme a zaučili šest brigádníků a bylo to skvělé. Není však vůbec žádná sranda mít pod sebou lidi a uhlídat, aby bylo vše správně.
Byla jste na brigádníky přísná?
Brala jsem to jako hru. Já byla ta hodná a můj přítel ten přísný, který říkal jak ano a jak ne. A já je povzbuzovala.
Vaše Ňamky Dezerterie fungujete od roku 2011, začíná konečně vynášet? Živí vás to již dobře?
Asi bych zatím neřekla, že to živí dobře. Jsou období, kdy jsou lidé na dovolených a výdělek není velký. Je to ale pořád měsíc od měsíce lepší. Ten první rok to bylo hobby, když jsme začali fungovat oficiálně, byli jsme první rok v minusu, co se vydělalo, to se do firmy investovalo. Teď už to vypadá nadějně. Když spočítáme i předvánoční zakázky, dostáváme se již do příjemnějších čísel.
Takže na výplatu již také zbývá?
Posledních pár měsíců už ano, je to tak.
Rozhovory s osobnostmiV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Jaká je vaše představa, kolik byste si chtěla na sebe ve své firmičce vydělat? Asi tolik, jako jste si vydělala v reklamní agentuře?
Mně by to stačilo, když jsou na to dva lidi, nepotřebujete mít velkou firmu a vydělávat miliony. To by mě asi ani nebavilo. Kdyby se firmička rozrostla a měla bych zde šikovné lidi, pořád bych chtěla být ta, která to dělá, a ne ta, co šikovné lidi zaměstnává. Ňamky Dezerterie má moje jméno. Ňamka jsem já, od dětství to byla má přezdívka. Neumím si představit, že bych měla firmu, ve které nebudu pracovat.
Ta přezdívka znamená, že jste byla vždycky hodně mlsná?
Přesně tak, vyrůstala jsem na čokoládě, jako malá jsem jedla sladkosti a mám ke sladkostem stále pozitivní vztah.
Takže nelitujete, že jste opustila profesi produkční a pustila se do nové kreativní práce?
Předtím jsem nevěděla, jaké to je, když člověk dělá sám na sebe. A řeknu vám, to je taková krása. Můžete si udělat dovolenou, i když víte, že nebudete týden vydělávat. Nemusíte se nikoho na nic ptát. Člověk je sám svým pánem.
Drobný podnikatel o sobě musí dát vědět, bez toho zakázky nepřijdou. Vy jste to uměla?
Neuměla, u mě to byla shoda okolností. Začali jsme na Facebooku, první dort se rozkřikl do světa a najednou chtěli dort i další. Na Facebooku pokračujeme, je to pro nás nejlepší médium, co si lidé řeknou mezi sebou, funguje nejvíce.
Co byste poradila se svou tříletou zkušeností těm, kteří by chtěli začít podnikat?
Chce to odvahu a podporu někoho dalšího, sama bych to nezvládla. A pak vydržet a nepropadat panice, když najednou nestíháte a nemáte čas ani spát. Musíte svou práci milovat natolik, abyste do toho dali ze sebe všechno. První roky nejsou snadné, musíte si však věřit.
