Jsem workoholička, ale léčím se, říká finanční ředitelka Equa bank

Není běžné, aby finanční ředitelkou v bance byla žena, a už vůbec není obvyklé, aby byla i členkou představenstva. Monika Kristková v mladém věku úspěšně zastává tyto pozice v Equa bank již déle než tři roky. A boří mýty o tom, že ženy nemají předpoklady pracovat na tak exponovaných pozicích.

Monika Kristková boří mýty o tom, že ženy nemají předpoklady pracovat na exponovaných pozicích. | foto: Dan Materna, MAFRA

Jaké vlastnosti musí mít žena, aby se prosadila v oblasti finančnictví na tak prestižní pozici?
Nesmí se spoléhat na to, že se úspěch dostaví sám. Nedostaví, musela jsem pro to hodně udělat. Tím myslím především pracovní nasazení. Důležitá je i nutnost stálého vzdělávání a získávání zkušeností. Musíte mít dost odvahy. A nápady, bez nápadů si vás nikdo nevšimne. A především pozitivní myšlení. Jsem realistický optimista.

Monika Kristková (42)

• Vystudovala Vysokou školu ekonomickou.
• Začínala v auditorské společnosti.
• Dnes je finanční ředitelkou Equa bank.

Proč myslíte, že pozitivní přístup je důležitý?
Ve vypjatých situacích, kterých je v bance dost, se teprve ukáže, jak se kdo umí vyrovnat s problémy. Když šéf propadne negativismu, je to špatně. Naopak, když si dokáže udržet pozitivní přístup, oddělit podstatné od nepodstatného, kladně ovlivní i ostatní a výsledek se brzy dostaví. Proto se i já snažím myslet pozitivně.

Máte stále stejně pozitivní přístup i tři roky poté, co jste finanční ředitelkou v Equa bank?
Myslím, že ano. To by bylo špatné, kdybych se za tak krátkou dobu nechala otrávit. Snažím se naopak, abych pozitivní přístup neustále přenášela i mezi ostatní kolegy. 

Vraťme se k tomu, že ve společnosti přetrvává názor, že na vysoké manažerské pozice se ženy nehodí.
V mnoha případech při obsazování vyšších postů skutečně dostávají přednost muži. Nevím, jestli je to kvůli přetrvávajícím předsudkům, či proto, že si ženy na manažerské pozice z různých důvodů netroufnou. Znám řadu šikovných kolegyň, které si nevěří, jsou příliš skromné nebo se neumějí prosazovat a ukazovat své schopnosti. Může to být opravdu tím.

Není to proto, že muži nedůvěřují ženám?
Když se objeví žena na pracovní pozici, která je doménou mužů, všichni automaticky přemýšlejí o tom, jestli obstojí. Muži, ale i ženy. Muži, protože jí nedůvěřují, ženy, protože si nevěří. Na takový přístup bychom měli zapomenout. Pokud jde o mě osobně, musím říct, že jsem se nesetkala s diskriminací kvůli tomu, že jsem žena. 

Vyrůstala jsem ovšem ve Skandinávii, kde je přirozený stejný přístup k oběma pohlavím. Ale i tam proběhl experiment s kvótami určujícími, jaké procento žen musí být na vedoucích pozicích. Stále na to existují rozporuplné názory. Kvóty v první fázi mohou pomoct, aby po nějaké době začala být normální situace, že se ženy pohybují ve vysokých manažerských nebo i politických funkcích. Prostě si na to všichni zvyknou jako na normální stav.

Vy jste tedy nemusela být lepší a výkonnější, abyste obstála mezi muži?
Ke mně byli nadřízení stejně nároční jako vůči mužským kolegům. Ale faktem je, že jsem si nikdy nedovolila nedělat práci na sto procent. A také na mně bylo asi vidět, že mám cíl, který se shoduje se zájmy firmy, že vím, co chci, a umím si to prosadit, že se dokážu nadchnout pro nějakou myšlenku.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.

Další příběhy čtěte zde.

To vypadá, jako by cesta k vaší současné pozici byla snadná.
Samozřejmě že ne. Více než rok jsem byla jen pověřenou finanční ředitelkou. Mezitím probíhalo výběrové řízení, do kterého jsem zprvu nebyla přizvána. Nezapadala jsem do typického profilu finančního ředitele v bance.

Takže kdo ví, možná to, že jsem žena, na začátku určitou roli hrálo. Navíc jsem byla příliš mladá. Po nějaké době majitelé banky přiznali, že každého uchazeče nakonec stejně srovnávají se mnou, a dospěli k názoru, že tím nejlepším kandidátem jsem vlastně já. Předpokládám, že je tedy přesvědčily mé schopnosti a pracovní výsledky. 

Jakou máte zkušenost, je lepší být slušný a vnímavý šéf psycholog, nebo nekompromisní a tvrdý manažer?
Pokud myslíte tvrdostí agresivitu vůči podřízeným, tak tu neuznávám. To nikdy nebude motivující. Lepší je slušný lidský přístup a snaha domluvit se. Pokud myslíte tvrdostí vyžadování preciznosti v práci, tak s tím souhlasím. To ale nevylučuje, že můžete zůstat slušným člověkem.

V jakém kolektivu to méně skřípe, mužském, nebo ženském?
Od svých lidí očekávám především vysoké pracovní nasazení. Je mi jedno, jestli jde o muže, nebo ženy. Ale musím přiznat, že někdy přivítám, když se žena chová spíš jako chlap. Myslím tím, že nepodléhá tolik emocím, má analytické myšlení a je racionálnější.

A naopak, je fajn, když muž dokáže projevit i ženské vlastnosti, například schopnost empatie a intuice, preciznost a zodpovědnost. Jen mě trochu mrzí, že my ženy jsme občas ješitné a nepřejeme si vzájemně jako muži. Nejlepší zkušenost mám se smíšeným pracovním kolektivem. U mě na oddělení, ale i v celé bance máme téměř ideální stav, padesát na padesát.

Existuje nějaký recept na to, jak přimět spolupracovníky k maximálním výkonům?
Nejvíce funguje pozitivní motivace. Když jsou lidé v prostředí, kde cítí podporu, jsou odměněni za aktivitu a naopak nejsou trestáni za drobná selhání, pracují na sto procent. Měli by také rozumět smyslu práce, kterou vykonávají. To je dost podstatné. Equa bank je bankou mladou, kterou jsme nedávno postavili téměř na zelené louce, a proto je zde semknutý kolektiv, který ví, co chce dokázat. Je tu pozitivní atmosféra a to je základ.

Jste workoholička?
Jsem, ale léčím se. Dlouhodobý stres není dobrý ani pro zaměstnance, ani pro zaměstnavatele. Je potřeba naučit se odpočívat, ale občas v práci zabrat i na sto padesát procent. Je lepší běhat občasné sprinty než dlouhodobý maraton.