Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hry vymýšlel Vlaada už jako dítě. Dnes se tím živí a sklízí úspěchy

aktualizováno 
Vladimír Chvátil je herní designér: vymýšlí hry. Především ty deskové, dříve se věnoval i počítačovým. Ve své profesi patří k těm nejlepším. A jméno Vlaada, jak se mu mezi hráči říká, je v herním světě uznávaný pojem.

"Vlastně si nepamatuji, kdy jsem hry nevymýšlel," říká herní designér Vladimír Chvátil. | foto: Archiv Vladimíra Chvátila

Vladimírova hra Through the Ages: Příběh civilizace, ve které se hráči starají o rozkvět národa, patří k nejlepším hrám na světě. V roce 2007 zvítězila v anketě International Gamers Award a v současnosti se drží na druhé příčce v žebříčku největšího herního webu boardgamegeek.com. Úspěch mají i další Vlaadovy hry. Zatím jich má na trhu přes dvacet. Jak se k takovému povolání dostal? 

Hrával jste si jako malý kluk rád?
Hrál jsem doslova vše, co se mi dostalo pod ruku. Asi s největší nostalgií vzpomínám na podomácku vyrobené kousky - měli jsme moc hezky udělané Monopoly, u dědečka pak zase Čtyři země, originální variaci na Člověče nezlob se, s mnohými vylepšeními, jako byly pevnosti či různé zkratky.

Láska ke hře vám zůstala...
Pořád jsem vymýšlel nějaké hry, nejprve jen tak, pro sebe, později pro dětské oddíly a tábory, pak pro své kamarády na střední i vysoké škole. Bavilo mě to. Tehdy jsem to tak nevnímal, ale z dnešního pohledu se to dá brát jako investice, protože některé z těch nápadů, a velkou spoustu zkušeností, jsem později využil při své práci. Vlastně si nepamatuji, kdy jsem hry nevymýšlel.

Zaplaceno jste dostal poprvé až v 25 letech.
Byl jsem tehdy v kontaktu s jedním nakladatelstvím, které vydalo mou první oficiální hru. Byla to Aréna: Morituri te Salutant, hra o souboji gladiátorů.

Zkoušel jste i nějaké jiné zaměstnání?
Ke konci vysoké školy jsem pár měsíců pracoval ve firmě, která vyvíjela nemocniční software. Ale jen na zkrácený úvazek, protože jsem ve stejném roce dělal státnice a psal diplomovou práci. Hádejte na jaké téma: Taktické a strategické počítačové hry. To mi pomohlo jasně si uvědomit, co mě skutečně baví a jakou cestou půjdu. Beztak asi nejvýraznější stopou, které zanechalo mé několikaměsíční angažmá u zaměstnavatele, byla fajn počítačová hra sestřičkám a doktorům pro odreagování.

Vladimír Chvátil

  • V herních kruzích se mu říká Vlaada.
  • Narodil se v roce 1971 v Jihlavě.
  • Vystudoval obor Informatika na Masarykově univerzitě v Brně.
  • Svou první hru Aréna: Morituri te Salutant prodal v 25 letech.
  • Následovaly další - několik počítačových her a zhruba dvacet deskových, například Galaxy Trucker, Příšerky z podzemí, Bez hranic, Space Alert... Na dalších Vlaada spolupracoval.
  • Největší úspěch má jeho hra Through the Ages: Příběh civilizace, která se drží už několik let na druhé příčce největšího světového herního webu boardgamegeek.
  • Je spolumajitelem herního vydavatelství Czech Games Edition.

Začal jste tedy vyvíjet počítačové hry.
To byla časově hodně náročná práce, které jsem se věnoval dlouhých deset let. Ale i tak jsem si našel čas na vytváření stolních her. Tehdy vznikla má nejúspěšnější hra Through the Ages: Příběh civilizace. Právě při práci na ní jsem se dal dohromady s lidmi, kteří měli stejného koníčka jako já, a společně jsme založili nakladatelství Czech Games Edition. Asi před pěti lety jsem definitivně opustil videoherní průmysl a začal se věnovat stolním hrám naplno.

Jak vnímáte rozdíl mezi počítačovými a stolními hrami?
S trochou zjednodušení by se to dalo přirovnat k rozdílu mezi filmem a románem. Klasická počítačová hra, stejně jako film, je obvykle kolektivní dílo, vzniká ve velkém týmu. To by mi samotné nevadilo, mám rád práci v týmu. Jenže to také znamená obrovské náklady. A protože potřebujete, aby se ty náklady vrátily, musíte zacílit na co nejširší publikum. Díky tomu roste význam velkých hráčů na trhu (velká herní studia, podobně jako velká filmová studia) a malý nezávislý vývojář se těžko prosazuje.

Stolní hru, podobně jako román, může člověk vyvíjet dlouhou dobu sám, a jedinou investicí je jeho čas. Abyste ji vydali, potřebujete sice také tým zkušených lidí, ale náklady nejsou zdaleka tak vysoké. Je tedy možné oslovit i úžeji zaměřenou cílovou skupinu.

Takže to byl důvod přechodu ke stolním hrám?
Mohu si dovolit udělat hru, které sice netrhne rekordy v prodejnosti, ale ti, kterým se líbí, ji mají opravdu hodně rádi a zůstanou jí věrní. Reakce hráčů obecně jsou důležité - mezi "deskovkáři" je spousta lidí, kteří hrám velmi dobře rozumí, a jsou schopni poskytnout kultivovanou zpětnou vazbu, pozitivní i negativní. Když si svých zákazníků opravdu vážíte, práce vás tak nějak víc baví a naplňuje.

Počítačové hry jsou pro vás tedy uzavřená kapitola?
Ne tak docela. V poslední době roste množství lidí, kteří hrají deskové hry nejen na stole, ale i na svých tabletech a mobilech. Deskové hry se tak šíří i mezi části populace, které je dříve neznaly. Proto i naše nakladatelství začalo pracovat na adaptacích her na tato zařízení. Moje zkušenosti z videoherního průmyslu se zde docela hodí.

Fotogalerie

Pořád máte nápady na další nové hry?
O nápady nouzi nemám, ale faktem je, že je podrobuji čím dál větší autocenzuře. Na světě jsou desítky tisíc stolních her, a každý rok přibude mnoho set dalších. Dnes už mi nestačí, aby má hra byla dobrá - dobrých her je spoustu. Potřebuji, aby něčím novým a zajímavým stávající nabídku obohatila, a to je čím dál těžší.

Co vás inspiruje?
Nevyužitý potenciál. Proč ještě nikdo neudělal hru o tomhle? Proč ještě nikdo nezkusil tento mechanismus? Proč nikdo nezkusil zkombinovat tyto dva herní prvky? Svou roli hrají i dávná přání a v podstatě vše, s čím se v životě setkávám - knihy, filmy, počítačové i deskové hry i běžné situace.

Jak to ve vaší profesi chodí?

Je potřeba mít nápady, ale to zdaleka nestačí. Herní designér musí umět najít cestu, jak ty nápady smysluplně rozvíjet a spojovat. Vlastní postup se pak liší autor od autora, někdy i hru od hry. Například já mám "svého" vydavatele, kterému přednostně nabízím hry, které vymyslím. U takových her se podílím na všech aspektech finální podoby hry, protože je to součást mojí práce pro nakladatelství.

Jindy jsem oslovován ostatními nakladateli s konkrétními zadáními. Chtějí například vymyslet hru s nějakým určitým námětem nebo herními prvky. Tam pak záleží na tom, v jaké podobě hru chtějí a které aspekty finální podoby mohu ovlivnit.

Kolik času zabere nová hra a kolik lidí se na vývoji podílí?
V mém případě je to tak, že složitější hra je většinou dlouhou dobu, třeba i několik let, v latentním stavu, kdy na ní nepracuji, ale ve volných chvílích nad ní přemýšlím. Představuji si ji, kombinuji různé nápady, nebo si o ní povídám s kolegy a kamarády. Když mám pocit, že "uzrála", začnu na ní pracovat.

Obvykle si vytvořím virtuální prototyp na počítači, kde můžu hru zkoušet hrát sám se sebou. Jsem původní profesí programátor, a tohle je pro mě jednodušší, než neustále tisknout a stříhat novou verzi, kdykoliv změním pár hodnot. Hru poprvé vytisknu, až když mám pocit, že hezky funguje, a chci ji otestovat na skutečných hráčích.

Hry Vladimíra Chvátila jsou úspěšné ve světě. Titul Space Alert získal v roce...
Hra Vladimíra Chvátila Through the Age: Příběh civilize
Hra Vladimíra Chvátila.

A když se jim líbí?
Pokud jsou s ní spokojeni hráči i vydavatel, vstupují do hry další lidé, především grafici, ale i ti, kteří vedou testování, pomáhají mi se systematizací a překládáním pravidel. A samozřejmě lidé z produkce a marketingu. Často rozvinu svůj virtuální prototyp do podoby, aby se dal hrát přes internet, a finální detaily hry se pak vyvažují pomocí desítek či stovek her s testery on-line. Celý proces zabere tak tři čtvrtě roku až rok a půl.

To je docela dlouhá doba...
Jsou i jednodušší hry, kde vývoj trvá několik měsíců, ale mezi mé nejúspěšnější tituly patří právě ty složitější. Hry samotné i jejich publikum se v posledních desetiletích dost změnily. Vznikl seriozní segment trhu s hrami, které nejsou určeny primárně pro děti, ale pro dospělé zkušené hráče, a ti jsou zvyklí dostávat do nejmenších detailů promyšlený a vybalancovaný produkt. Udržet se v tomto oboru na špičce vyžaduje opravdu hodně úsilí.

Je herní designér finančně zajímavá profese?
Autor má většinou nějaký podíl z prodaných kusů, takže to záleží na tom, jak se hry prodávají. Já už mám v současné době na trhu dostatek úspěšných titulů, abych se hrám mohl plně věnovat a bez problémů uživil rodinu. Ale nedělám hry primárně proto, abych je mohl prodávat. Spíše naopak, prodávám je, abych je mohl dělat.

Spolupracujete i se zahraničními vydavateli?
Občas dělám hry na zakázku pro zahraniční, především americké vydavatele. Je to zajímavá zkušenost.

Hrajete hry i doma s rodinou?
Jasně, mám tři děti, hry hrajeme. Většinou spíš jednodušší, aby je mohl hrát i ten nejmladší, kterému ještě není pět. A když zrovna tvořím nějakou dětskou hru, jsou mé děti prvními zkušebními hráči.

Co na vaši profesi říká žena?
Podporuje mě. A to nejen morálně ale i zcela prakticky - vyvíjí a udržuje pro naši firmu podpůrný software.



Nejčtenější

Rodiny začínají počítat jinak. Podívejte se, na co Čechům schází peníze

Ilustrační snímek

Finanční situace českých domácností se vylepšuje. Jako dobrou ji vnímají čtyři pětiny rodin. Přesto osmdesát procent...

Pořídit si malou cukrárnu odradí i ty nejotrlejší, říkají podnikatelé

Ilustrační snímek

Dvacet stanovisek a ohlášení před zahájením činnosti a až třicet kontrol v rámci běžného provozu. Na to se musí...



KOMENTÁŘ: Zveřejňovat v inzerátech povinně výši mzdy je absurdní

Tomáš Surka z personálně-poradenské společnosti Devire

Mají firmy v pracovním inzerátu uvádět výši mzdy, nebo je lépe příjem neuvádět? Na Slovensku nemají na výběr, u našich...

KVÍZ: Víte, jaká je životní úroveň v Česku a kdo je chudý?

Ilustrační snímek

Podle statistik snědli Češi loni v průměru přes 80 kilo masa a 84 kilo ovoce. Průměrnému Čechovi se také zvýšila mzda,...

Na splátku hypotéky padne průměrně 42 procent příjmů. A bude hůř

Ilustrační snímek

Pořídit si vlastní bydlení na hypotéku bude od 1. října výrazně složitější. Pro 13 procent Čechů jsou změny motivací...

Další z rubriky

Pět tipů, jak během veder nenaštvat kolegy v práci

Ilustrační snímek

Parné léto nekončí, s vysokými teplotami stoupá i nervozita na pracovištích. Předmětem sporů může být klimatizace i...

Voda i kratší pracovní doba. Při horku máte v práci nárok na úlevy

Ilustrační snímek

Na vysoké teploty, které v posledních dnech panují v Evropě, musí podle zákoníku práce pamatovat zaměstnavatelé. Ať už...

Rodiny začínají počítat jinak. Podívejte se, na co Čechům schází peníze

Ilustrační snímek

Finanční situace českých domácností se vylepšuje. Jako dobrou ji vnímají čtyři pětiny rodin. Přesto osmdesát procent...

Víkendář: Řecko se pouští do „experimentu, který nemá obdoby“. Budeme se od něj ...

Víkendář: Řecko se pouští do „experimentu, který nemá obdoby“. Budeme se od něj ...

Kurzy.cz Německý Der Spiegel připomíná, že dvacátého srpna dojde svému konci třetí záchranný balíček poskytnutý Řecku a „prozatí...

Najdete na iDNES.cz