Václav Jungwirt odjel krátce po revoluci do Německa na sběr chřestu. Protože mu tehdejší vedení zemědělského družstva, u kterého pracoval, nechtělo dát neplacené volno, podal výpověď. Riskl to. V Německu si vydělal peníze, vrátil se zpět a koupil starou avii. Začal rozvážet limonády v jedné jihočeské sodovkárně.
Může se hoditNajděte si práci, která vás bude opravdu bavit. Zaujměte potencionálního zaměstnavatele kvalitním životopisem. Vygenerujte si jej zdarma na jobDNES.cz. Potřebujete poradit? Vstupte do stálé poradny jobDNES.cz o trhu práce a hledání zaměstnání. |
Ani ne rok poté odešel z družstva i Václav Jungwirt starší a začal synovi s podnikáním pomáhat. "Za pár měsíců jsem se k nim přidal já, a to už bylo rozhodnuto, že se vedle logistiky budeme věnovat ještě prodeji zemědělské techniky. A u toho jsme nakonec zůstali," vypráví Libor Jungwirt, spolumajitel a jednatel společnosti Liva Předslavice.
Nešli jste do neznámého oboru, se zemědělskými stroji jste měli své zkušenosti...
Otec celý život pracoval v zemědělství, jeho rodiče byli soukromí zemědělci, tak máme sedlačení v krvi. Bratr se vyučil opravářem zemědělských strojů a já vystudoval střední zemědělskou školu, obor mechanizace. Kromě toho nám rozhodování o oboru podnikání ulehčila nabídka zastupovat tehdejšího významného importéra, který v tuzemsku hledal kvalitní zázemí.
Fakta o soutěži
|
Jaké byly první roky podnikání?
Bylo to krásné. Vše jsme obsáhli prakticky sami s pár zaměstnanci, měli jsme stoprocentní přehled o dění ve firmě. Řešili jsme problémy, z dnešního pohledu zásadní: kde budeme mít kanceláře, kde sklad, jak budeme dělat servis.
Nicméně doba byla tenkrát jednodušší a ani konkurence nebyla zdaleka na současné úrovni. Měli jsme tedy dostatek času vybudovat odpovídající zázemí. Jen si vzpomínám, že problém byl s penězi na rozšiřování firmy - banky nám nechtěly půjčit, protože našemu oboru tehdy nedůvěřovaly.
Jak jste navazovali spolupráci s dodavateli?
Všichni velcí hráči se mezi sebou znají a předávají si reference. Když jsme například před pár lety začali jednat s firmou, která je světovou jedničkou ve zpracování půdy, první, co udělala, bylo, že si nás prověřila u společnosti Krone, s níž spolupracujeme již dvacet let. Vše se děje na základě kladných referencí.
I když to tak nevypadá, evropský trh se zemědělskou technikou je poměrně malý a špičkových firem je jen pár. Ostudu si uděláte jen jednou a jste bez šance. Momentálně zastupujeme výrobce z Německa, Itálie, Rakouska, Nizozemska a Belgie s tím, že import z německy mluvících zemí dominuje.
Jak si vybíráte zaměstnance? A máte, podobně jako řada dalších firem, problémy najít kvalitní a odborně vzdělané lidi?
Ano, brzdí nás nedostatek šikovných lidí. Každý druhý je IT specialista, ale najít zručného servisního technika, který ovládá alespoň jeden světový jazyk, je prakticky nemožné. V tom vidím obrovský dluh našeho školství. Stávajícím zaměstnancům se snažíme vytvořit přátelské prostředí a mírně nadstandardní podmínky. A snad díky tomu nejsou odchody z firmy příliš časté.
S jakými problémy se dnes potýkáte?
Trápí nás nejednoznačnost zákonů a jejich výkladu, neustále se měnící podmínky ze strany státu a nesystémové dotace. Ten, kdo umí lépe "lhát", si dopomůže k dotacím, na které my nemáme nárok, a následně pak může poskytovat levnější služby, jelikož má nižší náklady.
Konkurence je tvrdá a rok od roku je to těžší. S větší konkurencí se zároveň zvyšují požadavky zákazníků a ať chceme, nebo ne, posouvá nás to neustále vpřed.
Co si myslíte, že stojí za úspěchem vaší firmy?
To, že držíme při sobě, máme jasnou vizi a jsme sami sebou. V současnosti pracují ve společnosti tři rodinní příslušníci, ale většina zaměstnanců je také tak trochu rodina. Pokud to jde, vybíráme si lidi z okolí, které známe, a jsme tudíž schopni dopředu odhadnout jejich vlastnosti.
Jaké máte plány do budoucna?
Neustále zvyšovat kvalitu služeb. Asi to zní jako klišé, nicméně pokud chceme přežít v konkurenci velkých podniků, musíme být vždy mnohem lepší a flexibilnější, jelikož financemi je nikdy nedokážeme porazit.
