Bezdotykový král - Radomír Ambrož je spolumajitelem lanškrounské firmy Sanela, která vyrábí sanitární elektroniku, například bezdotykové splachovače či umyvadlové baterie.

Bezdotykový král - Radomír Ambrož je spolumajitelem lanškrounské firmy Sanela, která vyrábí sanitární elektroniku, například bezdotykové splachovače či umyvadlové baterie. | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Vyvážejí pisoáry do celé Evropy. Jejich podnikání pomohl i zákon EU

  • 14
Výrobků firmy Sanela si málokdo všimne, přestože je používá každý den. Nikdy se jich totiž nedotkne. Jen malé logo mývala dává vědět, že tenhle produkt vyvinuli a vyrobili v Lanškrouně.

Podniky, které položilo to, že je vlastní víc lidí s rozdílnými názory, by dnes člověk už ani nespočítal. Právě proto je lanškrounská Sanela, která prodává sanitární elektroniku, trochu rarita. Vedou ji téměř dvacet let čtyři společníci, aniž by se rozhádali a rozešli. „Ale porada, na které se nepohádáme, nestojí za nic. Druhý den už si zase povídáme jako přátelé. Daří se nám udržovat atmosféru rodinné firmy, i když ty rodiny jsou ve vedení čtyři,“ říká jeden z podnikatelů, Radomír Ambrož.

S čím jste před těmi dvěma dekádami společnost zakládali?
Pět kolegů z jedné části Tesly Lanškroun se v roce 1997 rozhodlo, že ten podnik už pro ně nemá perspektivu a založí si vlastní. Ovšem začátky byly nečekaně složité: bývalý zaměstnavatel se rozhodl dělat problémy. Podal na nás trestní oznámení, řešilo se to u soudu.

Jak to dopadlo?
Nakonec jsme se domluvili, že je to zbytečné, a ukončili to. Tesla už v té době směřovala k likvidaci.

Nezbrzdilo vás to v začátcích?
Kupodivu ne. Start byl vynikající. Po automatické sanitární technice byla koncem devadesátých let poptávka a na trhu se jí zabývaly všehovšudy tři firmy. Vyvinuli jsme úplně nový systém infračervených splachovačů, nejprve tedy pro naši konkurenci, později pro vlastní firmu. Pak jsme uvedli do prodeje první bezdotykové splachovače s dálkovým ovládáním. Ovšem nejlepším byl pro nás rok 2004.

Zajímavá povolání

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.

Čtěte také:

Na prahu čtyřicítky začali podnikat. S netradičními notesy míří do světa

nebo

Peníze z fotbalu dal do podnikání. Jeho kliky mají úspěch i ve světě

Ivo Ulich, bývalý fotbalový záložník, je dnes majitelem firmy M&T.

Tedy doba vstupu České republiky do Evropské unie?
Přesně tak. Bruselské zákony nařizovaly povinně automatickou sanitární techniku pro potravinářské provozy, a protože Češi jsou vždycky papežtější než papež, vyhláška předepisovala instalovat hromadně do každé prodejny potravin bezdotykové baterie.

Takže jste vyráběli jak diví.
Ano. Bylo to tu jak za komunistů. Lidé sem nosili dárky a prosili, abychom pro ně vyráběli přednostně.

Jenže?
Za dva roky vyšla vyhláška, která to změnila a povolila rovněž baterie s tlačnými ventily. Následovaly dva dost špatné roky, kdy jsme měli plné sklady zásob a stahovali produkci na minimum. Ale dobré bylo, že se bezdotyková technologie dostala do povědomí veřejnosti a my si udělali jméno. A z Česka se postupně stala bezdotyková velmoc, v zahraničí mají co dohánět.

Pak už jste rostli jaksi zdravěji?
Ano, kromě malého výkyvu během hospodářské krize, rosteme neustále. Z pěti lidí v počátcích je dnes padesát. Začínali jsme s deseti produkty, dnes má katalog 140 stran a na nich je přes 700 výrobků.

Na který jste nejvíce pyšní?
Unikátní je radarový splachovač pisoárů. Nejsou na něm žádná další „hejblata“, tudíž nic nejde zdemolovat. Radar vyhodnocuje pohyb tekutiny v pisoáru, aby věděl kdy má spláchnout. Muž tedy nemusí vůbec na nic sahat, jen odejde.

Byl o něj zájem?
Jasně, každý chce antivandalský pisoár, trefili jsme se do požadavků trhu. Ale nebylo snadné popsat lidem princip, na němž funguje. Najezdili jsme po Česku 85 tisíc kilometrů za rok, vždycky vytáhli pisoár a začali vysvětlovat.

Ukázalo se naopak, že některý produkt je slepá ulička?
Dámský pisoár. Však víte, jak jsou všude na dámských toaletách dlouhé fronty, zatímco na pánských to, abych tak řekl, odsejpá. To by dámský pisoár vyřešil. S nápadem přišla nizozemská keramička Sphinx, ale neujalo se to, prodal se jeden za rok.

Sanela

  • Firmu založilo v roce 1997 pět společníků, kteří předtím pracovali v Tesle Lanškroun.
  • Jeden později odešel do důchodu, zbylí pokračují ve vývoji (společnost Seal Electronics) a prodeji (Sanela) sanitární elektroniky, zejména pak bezdotykového vybavení.
  • Výrobky nabízejí prostřednictvím velkoobchodů, vyvážejí je do celé Evropy.
  • Hlavními exportními partnery jsou Slovensko, Polsko, Rumunsko a Německo. Produkty s logem mývala však lze najít i v Brazílii, Saudské Arábii, Rusku.

Je ještě možné se ve vývoji sanitární elektroniky někam posunout?
Samozřejmě. Cílem číslo jedna je v poslední době hygiena, hlavně na veřejných místech, jako jsou nemocnice, školy, nádraží, letiště, kancelářské budovy. Problém je, že je tam hodně lidí, v těch dlouhých trubkách neustále stojí teplá voda, v níž se množí bakterie, třeba legionella. Takže máme a stále zdokonalujeme speciální systém, který dokáže v určitých intervalech potrubí propláchnout. Jde to sice proti úsporám, ale všechny ostatní metody jsou ještě horší. Naštěstí u nás není problém s kvalitou vody takový jako v cizině.

A co pokrok v osobní hygieně?
Letos jsme přinesli na trh bezdotykovou baterii dva v jednom: nejprve z ní teče voda, po chvíli tekuté mýdlo a nakonec zase voda. Stačí jen natáhnout ruce.

Vypěstoval jste si za ta léta nějakou profesní deformaci?
Tak jsem si zvykl na bezdotykové mytí, že všude dávám ruce pod baterii a čekám, teprve když se dlouho nic neděje, mi dojde, že musím otočit kohoutkem nebo zmáčknout ventil.

Proč máte ve firemním logu mývala?
Je to takový maskot našich výrobků. Co znamená mýval v češtině, se pravda trochu hůř vysvětluje zahraničním partnerům, protože v Americe je tohle zvíře, neustále lezoucí kolem popelnic, poněkud neoblíbené.

Je výhoda podnikat v malém městě ve východních Čechách?
Lanškroun je takové české Silicon Valley. V desetitisícovém městě pracovalo tři a půl tisíce lidí v Tesle. Z tohoto podniku vzniklo několik technologických firem, vlastně včetně nás. Strojařina a elektrotechnika jsou tu prostě doma.

Tak to se tu výborně shání pracovní síla, ne?
Právě naopak. Přetahujeme si vzájemně kvalitní pracovníky. Problém je, že tu pro ně není bydlení. Kdybychom měli firemní byty, měli bychom výhodu.

Na co jiného je tedy lákáte?
Personální záležitosti naštěstí neřešíme často, protože fluktuace je u nás minimální. A když přece jen potřebujeme někoho nového, přijímáme na základě osobních referencí, na malém městě zná každý každého. Lidé sem také často nosí životopisy, kdybychom prý nabírali. Pár pracovníků sem přišlo na praxi a zůstali na plný úvazek. Naopak se nám neosvědčila spolupráce s úřadem práce.

A co tedy děláte pro to, aby lidé časem neodešli ke konkurenci?
Pracují na jednu směnu, což je v tomto oboru výjimka. Dostávají samozřejmě stravenky, služební mobily a auta i pro soukromé využití, dvakrát ročně odměny, pořádáme firemní akce.

Je něco, co vám ztrpčuje podnikatelský život?
Administrativa a kontroly z různých úřadů. A pak certifikace. Česko má nesmírně otevřený trh: sem jde všemožné zboží z Číny a ven smějí jen výrobky s certifikáty. Potřebujeme je do Německa, do Francie, přitom jeden přijde i na sto tisíc korun. Takže základní kámen volného pohybu zboží moc nefunguje.

Přesto s Evropou čile obchodujete.
Musíme, český trh začíná být nasycený. Významným partnerem pro nás bylo Rusko. Jenže nyní kolísá nejen rubl, ale i vzájemné vztahy.

Kam chcete firmu v budoucnu směrovat?
Hodně investujeme do technologií a do vývoje, vyplatí se to. Máme v Lanškrouně tři budovy, poslední jsme otevřeli loni. Nakoupili jsme pozemky, abychom měli v budoucnu kam růst. Snažíme se také o maximální automatizaci, takže ve výrobě už lidí nepřibývá, jejich činnost nahrazují stroje. Podílíme se rovněž na systému inteligentních budov, kdy vše pracuje společně podle přání uživatele.

A jaké plány máte pro nejbližší období?
Musíme se začít více věnovat internetu. Udělat videonávody pro instalaci a nastavení našich produktů, vytvořit 3D modely, abychom podporovali webové obchody našich distributorů. Chceme proniknout do privátního sektoru, aby si naše produkty kupovali lidé do bytů a domů: bezdotykové baterie na umyvadlo u WC, bezdotykové kuchyňské baterie, pisoár s poklopem a radarovým čidlem. Vždycky ovšem k tomu bude třeba školený instalatér, který výrobek namontuje a zapojí.

Komu tyhle úkoly jednou předáte?
Firmu po nás pravděpodobně převezmou naše dospělé děti. Chodí sem na brigády od mládí, dělali tu bakalářské a diplomové práce, postupně se zaučují.

Takže podnik dál povede několik direktorů?
Vůbec ne. Nepředstavujte si, že tu hned dostanou vysoké funkce a platy. Mají sice výhodu, že žijí se Sanelou od dětství, ale nejdou přesně ve stopách svých rodičů.