Hned po revoluci se Petr Pánek rozhodl, že se postaví na vlastní nohy. Ale nevěděl, do jakého podnikání se pustit. Tak sedl na vlak a objel celou republiku. Navštěvoval různé firmy a ve všech se ptal: „Až budete mít peníze, do čeho je investujete?“ Odpovídaly podobně: „Do kompletních stavebních úprav. To ho jako horolezce inspirovalo a s dalšími třemi kamarády založil firmu, která se věnovala rekonstrukci střešních prosvětlovacích prvků.
Byl to dobrý nápad, firma začala rychle růst.
Učili jsme se za pochodu, firma se rozvíjela, zakázek přibývalo. Pak se ale rozdělila republika a ze dne na den byly vypovězené všechny smlouvy. Najednou nebylo co dělat. Nabídku jsme tedy rozšířili o zámečnické práce a zase jsme rostli. Později ale začalo docházet k názorovým rozepřím s kolegy. Já jsem chtěl spíše výrobní firmu, která bude vyrábět vlastní věci a kolegové byli přesvědčeni, že bychom měli více obchodovat. Takže se firma rozdělila.
Zůstali jste dva majitelé, ale narazili jste.
Podíl v SEPu koupil investor a nepovedlo se to. Byl to tunelář, který slíbil, že nám sjedná zakázkovou výrobu v zahraničí. Převzal obchodní část a z nás si udělal výrobnu. Nám naskakovaly náklady a přes něj šly tržby, ty nám ale nedával. Dostali jsme se do platební neschopnosti. Naletěli jsme. Když bylo jasné, že je to z jeho strany záměr, tak jsme na firmu vyhlásili konkurz. Založili jsme pak novou společnost, SEP Moravia, která splatila některé závazky původní firmy. Člověk se učí porážkou.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí Klepali mu na dveře, že mají žízeň, tak jim postavil na louce výčep Jeho prací je sloužit celebritám i bohatým lidem. A baví ho to Začínal od nuly, dnes je firma Martina Poše součástí čínského holdingu  Martin Poš |
Pak jste se ale rozhodl z firmy odejít.
Najednou mě přestalo podnikání bavit, už mě nenaplňovalo. Věděl jsem, že až firmu postavíme na nohy, tak svůj podíl prodám, a půjdu dál. A to se stalo. Když byla firma stabilizovaná, měla 60 zaměstnanců a 120 milionů obrat, podíl jsem prodal partnerovi. Bylo to v roce 2005.
Získal jsem dost peněz, které jste se rozhodl investovat a díky tomu jste se vlastně mohl začít věnovat občanskému sdružení a osvětě.
Přemýšlel jsem, co budu dělat dál. Narodila se nám dcera, takže jsem zůstal zhruba rok tak trochu na mateřské a čistil si hlavu. Finance mě vždycky bavily, tak jsem se rozhodl, že proniknu do tajů investování.
Jak jste postupoval? Radil vám někdo?
Jsem samouk. Udělal jsem si portfolio, vyčlenil jsem si určitou částku, 300 tisíc korun, a s těmi to zkoušel, učil se co mám dělat a jak. Myšlenkově jsem ty peníze odepsal, ale nakonec jsem o ně nepřišel. Nakoupil jsem akcie a podílové listy, část peněz jsem konzervativně uložil, aby byla rodina zabezpečená. Kdyby se stal nějaký průšvih, tak ať něco máme. To je pro mě důležité. Nechtěl jsem být ve stresu, že když se mi něco nepovede, tak budeme řešit existenční problémy.
Jak si vedou vaše investice nyní?
V současnosti se mi daří udržet výnos, sem tam něco vyberu a funguje to tak, že na základní životní potřeby mám právě z výnosů. Ekonomická svoboda mi uvolnila ruce. Rozhodl jsem se založit občanské sdružení Pant ještě s přáteli, učiteli. Dělám nyní pro neziskovku vlastně zadarmo, ale díky investicím neberu nic rodině. Ale nejde to takhle do nekonečna. Plánuji aktivity, které by měly Pantu finančně pomoci.
Proč jste se vůbec rozhodl pro neziskový sektor?
Jsem občansky velmi aktivní. Vadilo mi, jak se společnost staví k nedávné minulosti, že se některé věci zjednodušují, zesměšňují. Slyšíte, jak se lidé baví o tom, kdo podepsal spolupráci s StB, ale nejdou do hloubky. Nevidí příběhy těch lidí, a to, za jakých okolností podepsali. Většinou to bylo tak, že je v nějaké životní situaci ten systém zlomil. Chci se věnovat osvětě a popsat to zlo.
Petr Pánek
 |
Jak jste postupoval?
Dohodli jsme se, že se budeme věnovat vzdělávání učitelů. Na školách se málo učí 20. století, že chybějí vzdělávací materiály, a že neexistuje propojení historické obce a škol. A že s tím něco chceme dělat. Víme, že historici napíšou dobré knihy, točí se zajímavé filmy, učitelé si je možná přečtou, možná shlédnou film, ale podle toho učit nedokážou.
Hlavním pilířem neziskovky je portál Moderní dějiny, což je úložiště různých metodických pramenů, které je určené učitelům, studentům i široké veřejnosti. Staráme se o tento portál a pak také stále přesvědčujeme historiky, aby s učiteli lépe spolupracovali. Oslovíme je s tím, že sice napsali skvělou monografii, ale že učitelé nemohou přečíst pět šest knih o 600 stránkách, aby pak mohli o daném tématu povídat. Že na to nemají čas. Takže je prosíme, ať nám z té své knihy udělají text o 15 až 20 stranách, ze kterého bude učitel vycházet. Nejprve se nám smáli, posílali nás do háje, ale postupně se daří je přesvědčit a nyní nás za to dokonce chválí.
Kolik jste do toho vložil peněz? A jak se neziskovka zakládá?
Celé to stálo skoro milion korun, k tomu pomohly moje úspory. Zatímco obchodní společnost má majetkovou strukturu, u neziskovky je to problematické v tom, že ta nikomu nepatří. Je to takový socialismus - nejsou tam majetkové podíly, tam všechno patří všem. Sepsali jsme stanovy, ty se poslaly na ministerstvo vnitra, a to nás zaregistrovalo. Cílem je nezisková činnost, takže žádný zisk vytvářet nemůžete. Můžete akorát shánět sponzory a ucházet se o granty.
Sepsat projekt a žádost o grant není úplně jednoduché.
Píši si je sám, protože kolegové, se kterými jsme Pant založili, se museli vrátit do škol jako učitelé. Nemohli jsme si je jako zaměstnance dovolit. Mám na projekty takový svůj systém. Každý grant je jako samostatné středisko a typy nákladů podle rozpočtu jsou rozúčtované na jednotlivé analytické účty. Tím to mám přehledné pro sebe i pro případnou kontrolu.
Říkáte, že vést občanské sdružení je oříšek. Ale pro vás zároveň výzva.
Grantový systém je celý absurdní. My nesmíme generovat zisk, ale zároveň si grant musíme doplatit ze svého. Většinou totiž dostanete od státu 70 až 80 procent celkové sumy. Zbytek musíte někde sehnat. Představte si, jako kdyby stát vypsal výběrové řízení na stavbu dálnice s tím, že zaplatí 70 procent a zbytek si doplatí ta vítězná firma sama. Je to špatně nastavené. Pokud jsou dotační tituly na podporu činnosti neziskových organizací, tak by z logiky věci měly být hrazené ze sta procent.
Fungujete skoro deset let, čerpáte granty pořád?
Za tu dobu jsme granty využili asi na čtyři roky. Několik let trvalo, než jsme přesvědčili ministerstvo školství, aby vypsalo výzvy na výuku moderních dějin. Do té doby nic nebylo. Můžeme si sehnat také nějakého soukromého donátora a s ním se domluvit, na co peníze použijeme. To ale není vůbec jednoduché. Do zaběhnutého projektu se donátoři nehrnou.
Co dál?
V tuto chvíli nemůžeme normálně fungovat. Tak trochu jsem to očekával, protože stát dává najevo, že chce peníze rozpouštět přes své přímo řízené organizace. Pšenka nám tedy touto cestou asi nepokvete, takže se snažíme jít vlastní. Vytvořili jsme e-shop, kde nabízíme různé knihy, publikace, to nejlepší co o historii 20. století vyšlo. A to jde docela slušně. Dokáže nám to pokrýt alespoň náklady na vedení portálu, což je zhruba 60 tisíc korun ročně.
Chceme také na konci roku otevřít vlastní prostor, centrum Pant, kde budeme pořádat různé vzdělávací aktivity. Působili jsme hlavně mezi odbornou veřejností a na školách, nyní se chceme více otevřít veřejnosti. V centru bude malá kavárna, která by měla přispět k chodu sdružení. Prostor patří městské části Moravská Ostrava, získali jsme ho za zvýhodněný nájem, a doufáme, že tam budou lidé chodit. Je to frekventované místo.
Nelitujete přechodu ze ziskového sektoru do neziskového?
Hodně mě to baví. Stále se učím novým věcem. Před rokem jsem se stal knihovníkem, teď budu kavárníkem. Nelituji toho přechodu. Je to úplně jiná dimenze. Navíc pokud jsem s veřejným děním a atmosférou ve společnosti nespokojený, tak touto činností se s tím alespoň trochu snažím něco dělat. A to je pro mě hodně cenné.
