Začínal v Děčíně. Dnes vozí zboží po pěti kontinentech

Před 16 lety založil lokální rodinnou firmu, která narostla do mezinárodních rozměrů. Zaměstnance nabírá s tím, že v jeho společnosti stráví celou profesní kariéru. A v podnikové akademii učí vězně práci s vyskozdvižnými vozíky. Podnikatel Jan Kučera ze společnosti Bohemia Cargo.

Jan Kučera na konci 90. let prodal akcie z kuponové privatizace, půjčil si peníze od rodiny a přátel a založil logistickou firmu. | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

Celý jeho pracovní život se točí okolo dopravy a aut: z dopravní školy šel pracovat do děčínského ČSAD, později vedl spediční firmu a v roce 1997 se vrhl do podnikání. Samozřejmě v oboru, který dobře znal. "Ale i tak jsem se bál. Prodal jsem akcie z kuponové privatizace, půjčil si peníze od rodiny a přátel... Ale nakonec se obavy rozplynuly, viděl jsem, že tohle odvětví má budoucnost," říká Jan Kučera, zakladatel rodinné logistické firmy Bohemia Cargo.

Když jste začínal, slovo logistika tu nebylo moc známé. Jak se vám podařilo v novém oboru prorazit?
Cílem logistiky je, aby zboží bylo ve správnou dobu na správném místě za co nejméně peněz. A o to jsme se od začátku snažili. Samozřejmě, že ne všechno se povedlo, ale postupně jsme rostli, a to i mimo region.

Jak vám pomohla poloha Děčína – je to dopravní uzel, navíc nedaleko hranic s Německem.
Byla ohromná výhoda podnikat v průmyslovém městě, v němž sídlilo mnoho firem. Ta lokalita měla velký potenciál.

Jan Kučera

• Narodil se v roce 1950 v Děčíně. Vystudoval střední průmyslovou školu automobilové dopravy v Zábřehu na Moravě.
• Pracoval pro děčínskou ČSAD. Počátkem 90. let byl ředitelem soukromé spediční společnosti.
• V roce 1997 založil vlastní logistickou firmu Bohemia Cargo, nyní je jejím ředitelem pro strategii a rozvoj. Společnost má 120 zaměstnanců, pět poboček a za rok přepraví kolem 50 tisíc zásilek.
• Je ženatý, s manželkou Hanou má syna Jana, který je nyní ředitelem a společníkem společnosti.
• Volný čas věnuje historickým automobilům, sportu, zejména běhu a cyklistice a literatuře.

Ale to má přece pořád, ne?
Hodně se toho změnilo. Město opustila řada společností, mnoho lidí odešlo za prací jinam... Naše aktivity tady ovlivnil i vstup Česka do Evropské unie.

Jak?
Do roku 2005 musely všechny zásilky ze zahraničí projít celním odbavením. Celní úřady nestíhaly, a tak jsme tu zřídili celní deklaraci, která dala práci osmi lidem. Navíc jsme měli velkou zakázku od švédské firmy Eriksson, uspěli jsme, čímž jsme si získali slušné renomé. To vše vstupem do EU skončilo.

Své služby poskytujete jen firmám, nikoli jednotlivcům, nezmění se to v budoucnu?
Ne. Do této oblasti se pouštět nebudeme, je hodně specifická. Necháváme na jiných společnostech, aby doručovaly lidem objednávky z e-shopů. Zaměřujeme se na větší zásilky od 100 kilo do čtyř tun, ale také dílčí náklady a celovozové zásilky.

Kam se logistika posunula za těch 16 let, kdy v ní podnikáte?
Rozvoj technologií umožnil bezpapírové jednání, což je velká úleva. Dnes je obrovský tlak na rychlost a přesnost, v datech nesmějí být chyby. Což je třeba pečlivě hlídat, protože zároveň nikdo nechce mít v oběhu moc peněz, takže se vše řeší na poslední chvíli. Další novinkou v oboru je, že už i malé firmy poptávají každou zakázku, oslovují spoustu partnerů a hledají tu nejnižší cenu. Klidně spolupracují i s tím, s kým už se někdy spálili. To má samozřejmě vliv na kvalitu služeb.

Kdo je vaše největší konkurence?
Nadnárodní společnosti. Tlačí cenu tak nízko, že neumíme reagovat. Raději komunikujeme s menšími podniky, jimž jsme schopní přizpůsobit podmínky. Máme partnery v Nizozemsku, Německu, Itálii, Velké Británii, Skandinávii... A díky členství v mezinárodních uskupeních zasílatelů působíme po celém světě.

Jak se vašeho podnikání dotkla hospodářská krize?
Roku 2009 klesly tržby o 30 procent, hospodářský výsledek byl tehdy kolem nuly. Ale nechtěli jsme propouštět, což byla asi chyba. K původním tržbám jsme se vrátili až v roce 2012. Vrcholu z roku 2005 jsme ještě nedosáhli.

Když se ohlédnete: co se podařilo a co byste naopak dnes udělal jinak?
Jsem rád, že jsme uměli jednat o cenách a že jsme našli spoustu dobrých obchodních partnerů. A mrzí mě, že jsme si vždy nedokázali ohlídat příchozí platby. Na to doplácíme dodnes, máme milionové pohledávky, soudy se táhnou, tak nevím, zda se jich někdy domůžeme.

V roce 1997 jste začínal s devíti zaměstnanci, to je malý pracovní kolektiv. Jak jste je vybíral?
Potřeboval jsem, aby uměli cizí jazyky a vyznali se v tržním hospodářství. Aby to u nás fungovalo stejně dobře, jako tady kousek za hranicemi. Seskládal jsem tým z lidí, kteří budou k firmě loajální...

Může se hodit

Najděte si práci, která vás bude opravdu bavit na jobDNES.cz.

Zaujměte potencionálního zaměstnavatele kvalitním životopisem. Vygenerujte si jej na jobDNES.cz.

Na tom vám hodně záleží?
Ano, když přijímáme zaměstnance do některé z poboček v Děčíně, Ústí nad Labem, Praze, Brně či Liberci, dáváme přednost těm, kteří u nás chtějí pracovat celý život.

Ale to není právě trend v personalistice.
Možná není, ale my to vidíme jinak. Jsme rádi, že někteří zaměstnanci jsou tu od samého začátku.

Jaká je teď v regionu nezaměstnanost?
Stále veliká, občas se sem lidé chodí ptát na práci. Ale kupodivu mezi nimi není moc absolventů děčínské dopravní školy. Většina z nich jde totiž raději na vysokou, zaměstnali jsme zatím jen tři.

Jak své pracovníky dále vzděláváte?
Už pět let u nás funguje firemní akademie logistiky. Původně to byly hlavně kurzy pro řidiče profesionály a autoškola na nákladní vozy. Dnes má mnohem více aktivit: jedním vzdělávacím blokem jsou měkké dovednosti: telefonování, obchod, legislativa, druhým pak logistika.

Často spolupracujeme se státními institucemi, nedávno jsme například dělali školení pro práci s vysokozdvižným vozíkem pro chovance ve věznicích Kynšperk nad Ohří a Horní Slavkov. Mělo to obrovský úspěch, zřejmě nabídku rozšíříme po celé republice.

Myslíte, že jste dobrý zaměstnavatel?
Bývali jsme lepší, ale hospodářská krize nás zbrzdila. Dnes pracovníkům poskytujeme takový standard: příspěvek na stravování, na dovolenou, penzijní a životní pojištění, mají k dispozici služební auto a mobilní telefon. Funguje tu i motivační systém: z toho, co se vydělá nad rozpočet, mají zaměstnanci podíly.

Jste rodinná firma, nedávno jste polovinu podniku předal synovi.
Ano, letos se stal ředitelem a stará se o provoz. Já však stále rozhoduji o tom, kam budeme směřovat.

Kam tedy?
Hodně investujeme, nedávno jsme třeba zmodernizovali skladové prostory. Zisky sice necháváme ve firmě, ale na investice si bereme úvěry. A ty jsou dnes levnější než dříve, ale nezískávají se tak snadno, protože banky jsou opatrnější.

S jakými pocity se jako podnikatel díváte do budoucnosti?
Hodně záleží na nové vládě. Možná se zvednou odvody za zaměstnance, což při 120 lidech jistě pocítíme. Bude-li se stavět průplav Dunaj – Odra – Labe, nebude se dostávat peněz na opravy silnic a železnic. Pokud bude nutné splnit požadavek EU, aby se 50 procent přepravy uskutečňovalo po železnici, budou opět chybět finance na silnice.

Mluvilo se také o veřejných logistických centrech.
Ano, to by bylo hezké: sklady na strategických místech, k nimž vedou koleje a v nichž se zboží překládá a posílá dál... Ale pravda je, že železnice nikdy nebude levnější než auta, začíná se totiž vyplácet až na vzdálenosti 350 či 400 kilometrů a na to je naše republika moc malá. V Německu sice centra fungují dobře, ale to je nepoměrně větší země, a navíc má moře.