První obchodní počin byl fiaskem, dnes jeho firma funguje už 26 let

aktualizováno 
Jeho otec byl vášnivý zahradník. Zdeněk Adam mu musel od malička pomáhat a nenáviděl to. Přesto se dnes zahradničením živí, a to už dvacet šest let. Provozuje dva obchody s potřebami pro zahrádkáře. Před pěti lety otevřel provozovnu v Ostravě-Porubě.

Mít vlastní obchod byl vždycky jeho sen. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Provozujete obchod pro zahrádkáře. Máme začátek srpna, takže zahrádkáři asi mají nejen zasazeno, ale možná i sklizeno? Co vlastně dělá zahradník v létě?
V podstatě totéž co celý rok, zkouší prodat zboží, které je pro prodej zajímavé. Je pravda, že ten prodej už není takový, jako byl na jaře, nicméně zákazníci chodí. Třeba ze stejného důvodu jako vy, tedy že jste se vrátila z dovolené a zjistila, že váš balkon doznal značné újmy a hledáte nějakou náhradu. A na to my jsme připraveni, máme už hotové předpěstované truhlíky tak, aby i ten váš balkon byl znovu krásný.

Fotogalerie

A to je všechno?
Zdaleka ne. My už se připravujeme na další sezonu, ta vypukne tak za čtrnáct dní, a to bude sezona vřesů. A za měsíc, za dva, už bude období ovocných stromků, takže dá se říct, že sezona u nás nekončí vlastně nikdy.

Vy sami nějaké rostliny pěstujete?
V pravém smyslu slova ne. Existují firmy, které dělají mladé a kvalitní rostliny a ty, když se nakoupí a přesadí, tak jsou zhruba za takové dva až tři měsíce hotové k prodeji, což je ideální. Díky tomuto procesu jsme totiž schopni nabízet zákazníkovi slušné zboží za slušnou cenu a u spousty zboží jsme s cenou výrazně níže než konkurence.

Pořád si myslím, že asi větší tržby jsou na jaře než třeba právě dnes.
Tak to určitě. Samozřejmě záleží i na počasí, ale v dubnu, květnu, červnu se na prodejnách utrží několikanásobně více. Na konci července, na začátku srpna jsou tržby výrazně nižší.

To je docela smutné?
Ne, to vůbec není o smutku. Zaprvé to je o tom, že musím být připraven na fakt, že prodejní sezona trvá tak půl roku. Takže já vím, že za tu dobu musím vydělat a uvažovat i o tom, že některé finanční prostředky musím rozpustit i v dalším období, protože i mimo sezonu musím platit nájmy, platy a pojištění. Ale smutné to není. Když přijde zákazník po dovolené a řekne, já si u vás koupil to a to a mně to krásně kvete, tak to je pro mě jako pro majitele hodně velká odměna.

Zdeněk Adam (61)

  • Vystudoval SZTŠ v Ostravě.
  • Po škole krátce pracoval ve výzkumném ústavu v Průhonicích.
  • Jedenáct let byl vedoucím zahradnictví v JZD Ostrava-Poruba.
  • Podniká od roku 1992.
  • V roce 2008 založil e-shop Garden centrum s prodejem zahradnických potřeb.
  • Je ženatý, má dva syny, dvě vnučky a tři vnuky.

Pojďme k začátkům. Říkal jste, že brigády u tatínka na zahradě jste neměl rád. Byla to jen nadsázka?
To opravdu nadsázka nebyla. Navíc to nebyla ani brigáda, to byla pracovní povinnost (smích). Jenže já to musel akceptovat, ta zahrada, na kterou jsem zpočátku tak nerad chodil, se koupila kvůli mně.

Tomu nerozumím?
Já byl třetí a neplánované dítě. A táta v té době pěstoval na balkoně a vlastně i v celém bytě kaktusy. Mojí mamince se to nikdy moc nelíbilo, a když jsem měl přijít na svět, řekla tátovi: „Buď děcko, nebo kaktusy.“ Já to naštěstí vyhrál, táta sehnal zahradu a pro kaktusy postavil skleníky. Takže já mám k té zahradě citový vztah. Existují dokumenty na 8mm filmu, kde coby tříleté dítě chodím v zimě po skalce a v létě čuchám ke kytkám.

Co váš vztah k zahradničení změnilo?
To bylo díky tátovi. U mých starších sourozenců se mu nikoho k zahradě nepodařilo přitáhnout. Ale byl to bývalý kantor a u mě to zkusil jinak. Bylo mi tak jedenáct, dvanáct, v tu dobu jsme byli na podzimní Flóře, tam mi koupil první cibulky tulipánů a na zahradě mi přidělil metr čtvereční záhonu a na ten záhonek jsem si je mohl vysadit. A na jaře jsem byl udiven, co ze země vylezlo.

Co?
Krásné barevné tulipány, můj první zahradnický úspěch.

Zdědil jste po tátovi i obchodního ducha?
Tak to si nejsem jistý. Táta byl v místním svazu zahrádkářů a ti se navzájem navštěvovali. Ovšem když táta někomu něco dal a ten se ptal, co za to, většinou řekl, nechte to tak, to je v pořádku. Ale u mě se projevil obchodní duch docela brzy, to mi bylo možná čtrnáct. Když otec zase jednou zahrádkáře pozval, tak já jsem pro ně připravil netřesky, táta byl totiž i uznávaný skalničkář. Vystavil jsem je na lavičce s úhlednou vlastnoručně vyrobenou cedulkou „K prodeji“.

Jak to dopadlo?
Ani jeden se neprodal, všechno, co jsem natrhal, jsem buď musel nasázet zpět, nebo to skončilo na kompostu. Moje první obchodní zkušenost tedy znamenala obrovský neúspěch, zahrádkáři byli opravdu zvyklí spíše na výměnný obchod.

Po škole jste pracoval v místním JZD jako vedoucí zahradnictví.
Ano, vydržel jsem to jedenáct let. Měl jsem finanční plán, do kterého jsem se musel vejít, co a jak vypěstuji, bylo v podstatě na mě. To nebyl problém, na škole i na praxi jsem se naučil, jak pěstovat kytky i květáky. Ale jediné a řekl bych to nejdůležitější, co pro takovou práci potřebujete a na co vás škola nepřipraví a co vás nenaučí, je práce s lidmi. 

Já coby mladé ucho získal kolektiv asi třiceti žen. Děvčata v produktivním věku, mezi dvaceti a třiceti lety a pracující důchodkyně, což bylo šedesát a více. Dva nesmiřitelné tábory, které se sdružily v jeden šik v den výplaty, takže já jsem předal výplaty, sedl na motorku a ujel (smích). Teprve až se ten včelín uklidnil, tak jsem se vrátil.

Čtěte další příběhy

V čem byl problém?
Tehdy byla v zahradnictví hodinová mzda tři až pět korun na hodinu. Práce nebyla lehká, za téměř každého počasí tvrdá práce na poli. Já jsem se postupem času naučil, že je důležité těm ženským naslouchat. Snažil jsem se být vstřícný a uznalý, věděl jsem o nich skoro všechno a o tom to asi je, tedy o lidském přístupu. Myslím, že právě ženy ten přístup vnímají citlivěji než chlapi. Až zpětně jsem si uvědomil, že to, co vydržely a udělaly ty ženské, to by chlapi nezvládli.

Kdy a jak začalo vaše vlastní podnikání?
Já k tomu byl vlastně donucen okolnostmi. Po revoluci jsem dostal nabídku od obchodu Semena Praha, který v Ostravě chtěl otevřít prodejnu. Podařilo se nám sehnat prostory na Černé louce, obchod jsme otevřeli, já tam dělal vedoucího. Jenže asi po dvou letech začal mít podnik finanční problémy a přestal dokonce i platit nájem. A tak aby prodejna nezanikla, vyřídil jsem si živnostenský list a prodejnu jsem převzal. Odkoupil jsem nájemní smlouvu, doplatil dluhy, sjednal objednávky a začal podnikat na své triko.

Jak to šlo?
Zpočátku výborně. Prodejna byla zavedená, lidi tam byli zvyklí chodit, to byla ohromná deviza. Myslím, že se dařilo i díky tomu, že široko daleko podobná prodejna nebyla. Tržby rostly každoročně mílovými kroky, říkal jsem si, kdy to skončí? A ono to vážně skončilo. Po nějakých osmi, deseti letech byl najednou propad z roku na rok, padesát procent maloobchodního obratu pryč.

Co se stalo?
Bylo to období, kdy se masivně začaly rozrůstat nejrůznější markety. Nebylo to o tom, že by k nám zákazníci nechodili vůbec, ale spousta lidí si k nám třeba přišla jen pro něco, pro radu nebo jen pro informaci a pak bez ostychu prohlásili, že si to jdou koupit do marketu. To byly krušné chvíle.

Jak jste to řešil?
No jak? Úvěrem. Uvažoval jsem i o tom, že firmu prodám a začal jsem jednat s kupcem. Naštěstí jsme se nedohodli na ceně, za což jsem dnes rád, takže jsem se zaťal, chvíli jsem se v tom plácal a naštěstí jsem se vyplácal. I pak jsem šel do dalších úvěrů a kontokorentů, abychom profinancovali špatný nebo horší rok. Měl jsem naštěstí i jiné zakázky, údržbu veřejných ploch a výsadbu zeleně v obvodě. Takže byla možnost propad v jiných oblastech dofinancovat a hlavně, bylo to pořád v nějaké euforii podnikání.

Neměl jste chuť to tehdy vzdát?
Měl. A mockrát. Ale já to mám v životě nastaveno tak, že všechny překážky, které přijdou, jsou pro mě spíše motivující.

Dnes máte konečně vlastní provozovnu, proč tak pozdě? A proč vůbec?
Mít vlastní obchod byl můj sen. Ale chtěl jsem takové místo, kde bych měl i venkovní prodej. Jen vyřídit všechna povolení trvalo několik let, podnikatelské stavby podléhají jinému schvalovacímu režimu.

Podnikáte už skoro třicet let, máte nějaký recept na úspěch?
Považovat se za úspěšného podnikatele mi připadá přehnané. Jde o to, že práce by vás měla bavit a uspokojovat a to je můj případ. Myslím, že to je první předpoklad. V případě obchodu je základem úspěchu spokojený zákazník. A to se snažím vštěpovat svým prodavačkám, že zákazník má vždycky pravdu. 

Autor: pro iDNES.cz

Nejčtenější

Naspořil 400 tisíc a zkusil podnikat. Už má 260 zaměstnanců a míří výš

Praha,24.10.2018, Petr Palas, SPECIÁL PRO IDNES, FOTO MAFRA DAN MATERNA

Petr Palas začal při studiích na vysoké škole pracovat. Sbíral zkušenosti a střádal vydělané peníze. Pak založil v Brně...

Bývalá špičková manažerka šije „cáklé“ kačeny a vydělává statisíce

Podnikavá Pavlína už zkusila kdeco. A je šťastná.

Když Pavlína Kropáčková před lety zjistila, že čeká dvojčata, praštila s prací špičkové manažerky a s rodinou se...

Zlomila si nohu v Alpách. Stálo to 355 tisíc korun

ilustrační snímek

Poranění kolenních vazů, zlomeniny končetin, zranění pánve, břicha a hlavy jsou nejčastější úrazy, které se stávají při...

Nejčastější triky obchodníků: jak je rozpoznat a nesednout jim na lep

Ilustrační snímek

Každému se může stát, že si koupí něco, co nemá hodnotu. A nemusí jít přímo o nákup u „obchodníků s teplou vodou“....

Zdražování pojistného se řidičům nelíbí, pojišťovny se proto snaží

Pojišťovny vědí, že klienti nesou zdražování nelibě, proto se snaží v povinném...

Asistenci zavoláte jedním zmáčknutím tlačítka. Na mobilu sledujete, jak k vám jede odtahové auto. Technik vám hned při...

Další z rubriky

Letošní vánoční brigáda: i více než dvě stovky za hodinu

Ilustrační snímek

Ještě před pár lety byl problém sehnat vůbec nějakou vánoční brigádu, ale díky nízké nezaměstnanosti se situace obrací....

Česko zažívá boom minipivovarů, brzy nebude mít pivo kdo vařit

V pivovarství chybí především technické profese.

Pivo údajně vymysleli před šesti tisíci lety Sumerové, ale asi nejvíce přirostlo k srdci Čechům. Každý muž u nás týdně...

Naspořil 400 tisíc a zkusil podnikat. Už má 260 zaměstnanců a míří výš

Praha,24.10.2018, Petr Palas, SPECIÁL PRO IDNES, FOTO MAFRA DAN MATERNA

Petr Palas začal při studiích na vysoké škole pracovat. Sbíral zkušenosti a střádal vydělané peníze. Pak založil v Brně...

Vánoční výzdoba a zdobení – adventní věnce a vánoční stromky

Vánoční výzdoba a zdobení – adventní věnce a vánoční stromky

Kurzy.cz Vánoční výzdoba skýtá mnoho možností. Začínáme připravovat adventní věnce, postupně vánočně nazdobíme celý byt a ráno n...

Najdete na iDNES.cz