Jan Rejman
|
"Nejčastěji tvoříme betlémy, které přinášejí radost - do domácností, kostelů i výstavních síní zejména ve vánočním čase," říká 65letý muž, jehož práci je nyní možné obdivovat na Vánoční výstavě v Betlémské kapli v Praze.
Jak se člověk stane řezbářem?
Vždy jsem obdivoval přírodu, hledal v ní a přemýšlel, co budu v životě dělat. Až jsem v osmdesátých letech přišel k řezbářovi Bedřichu Klinskému. Řemeslo mě oslovilo, hned jsem věděl, že právě to chci dělat. Nabídl mi, ať jdu k němu do učení. To byl významný mezník. V té době jsem už pracoval na obnově památek, rekonstruovali jsme například zámek v Litomyšli či Městskou hudební síň v Hradci Králové. Dělal jsem práce všeho druhu, to mě formovalo. A nenápadně se přibližoval k řezbařině. V devadesátých letech, to už mi bylo čtyřicet, jsem si udělal potřebné kurzy. Od té doby jsem se živil jako řezbář.
Řezbařině se věnují i vaše tři dospělé dcery…
Nejmladší Jana držela poprvé dláto v ruce už v první třídě. Pak si šla za svým, vystudovala umělecké řezbářství a ke mně chodila na praxi. Na teorii docházela do školy, bylo zajímavé, že jich ve třídě bylo devět – pět holek a čtyři kluci. Když její sestry Květa a Lada viděly, co dělá, inspirovaly se a začaly se také řezbařině věnovat naplno. Květa spojila řezbařinu se svou láskou ke koním, které chová doma a pod jejíma rukama vznikají krásné sošky těchto ušlechtilých zvířat, blízké jsou jí také myslivecké motivy. Lada navázala na pedagogické studium a věnuje se lektorské činnosti. Pracujeme celá rodina společně, řezbařina je naše společná myšlenka i koníček, který nás obohacuje a stmeluje dohromady.
Kde dcery žijí?
Dvě dcery bydlí u Plzně, jedna u Olomouce, já bydlím mezi nimi, ve Vysokém Mýtě, a rád za nimi jezdím. Nejmladší Jana se navíc věnuje tvorbě z kamene, spolu se svým manželem kamenosochařem Bartolomějem Štěrbou mladším. Do jejich kamenosochařské dílny v Kozojedech u Kralovic vždy velice rád zavítám. Dnes jsou dvě dcery na mateřské dovolené a výtvarnému tvoření se věnují ve volných chvilkách momentálně pouze pro radost.
Jak vypadá taková rodinná spolupráce?
Návrhy betlémů děláme společně. Já pak dělám strojové věci, k tomu holky nepustím, bojím se o ně. Pak si rozdělíme, kdo co bude dělat. Snažíme se, abychom to měli pestré, aby v každém betlému nedělal figurky pouze jeden z nás. Přitom musí mít podobný rukopis. Dříve s námi řezbařila i moje nebožka žena. Když neděláme betlémy, tvoříme figurky nebo reliéfy podle přání, nejčastěji sakrální motivy.
Tip na výstavu |
Jak dlouho výroba jednoho betlému trvá?
Ten největší betlém, který je ve vánočním čase k vidění v kostele Povýšení svatého Kříže v Litomyšli, má více než dvacet postav a jeho vyřezání trvalo tři roky. Samozřejmě, že to nejsou tři roky čistého času. Na výrobu takového betlému musíte mít náladu, musíte ho také dělat za dobrého světla. Nejlepší je pro řezbařinu denní světlo. Čím menší betlém a figurky děláte, tím lepší světlo je třeba. Například tady na Vánoční výstavě ve sklepení Betlémské kaple se pod žárovkami špatně pracuje.
Dá se řezbařinou uživit?
Když má člověk řemeslo opravdu rád, snaží se a chce, pak to jde. Já už jsem teď navíc v důchodu. Cena figurek se vždy odvíjí od času, který tomu věnujeme. Výroba betlémů není sériová věc, to nejsou rohlíky. Každá postavička, každý betlém jsou unikáty, nic neopakujeme. Čím je řezba složitější, tím je časově náročnější a následně finančně dražší. Na řezbařině se však nedá nic ošidit, hned je to poznat.
Kdo jsou vaši zákazníci?
Většinou běžní lidé, kteří mají rádi výtvarné umění a ocení ruční práci, a nebo farnosti. Dnes děláme většinou na zakázku, žádné betlémy nám doma nezbývají. Dříve jsme dělali hodně malých betlémů, dnes spíše větší celky.
Rozhovory s osobnostmiV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Kam si chodíte pro inspiraci? A co všechno musí řezbář umět?
Sbírám ji všude. Koukám se po lidech a hned přemýšlím, jak bych jejich výraz zachytil. Řezbář musí mít zrakovou paměť – obličej si zapamatuji a pak ho namaluji nebo vyřežu. Je také důležité znát anatomii, které svaly udělají úsměv, vrásky, jak pracují svaly na nohou. Řezbář také musí umět kreslit. A nejdůležitější je mít trpělivost. Jinak je hned na první pohled vidět, když se s prací spěchá. Dobrý řezbář musí znát vícero řemesel, například mít truhlářské i zámečnické dovednosti a umět si se vším poradit.
Kolik času betlémům věnujete? Máte nějakého jiného koníčka?
Jsem sám. Vyperu si, navařím a pak vyřezávám. Zbylý čas pak věnuji vnoučatům.
Napadlo by vás někdy, že se tomuto řemeslu budou věnovat i vaše dcery?
Mě ne. Ale kamarádi mě na to upozorňovali, když je viděli, jak se zručně pohybují v dílně. Každopádně z toho mám velkou radost.
Znáte hodně řezbářek?
Znám, i když řezbářství se dnes vyvíjí trochu jiným směrem. Dřevo se opracovává motorovou pilou, užívá se mokré dřevo. Já jsem tradicionalista. Stroj dělá rychle, hlučně a já mám při vyřezávání spíše rád ticho, klid a pohodu. Neumím si představit celý den pracovat za hřmotu motorových pil a elektrických brusek.
