David Miklas | foto: Dan Materna, MAFRA

Jel do Ameriky shánět investora pro 3D tiskárny. A potkal českou firmu

  • 20
Před pár lety potřeboval vyrobit prototyp. Když zjistil, jak je to drahé, raději si koupil 3D tiskárnu. Teď David Miklas vyrábí své vlastní tiskárny. A má s nimi úspěch doma i v zahraničí.

Jak jste se dostal k 3D tisku?
Před pěti lety jsem pracoval jako ajťák. S kolegou jsme dostali zadání udělat pro školy zařízení dobíjející a synchronizující až dvacet iPadů. K tomu jsme potřebovali vytvořit patice. Čekací doba na jejich vytisknutí v 3D tisku byla přes měsíc a cena činila deset tisíc korun. Bylo nám jasné, že napoprvé se nemusíme trefit, že to budeme předělávat čtyřikrát, pětkrát. Tak jsme si raději za padesát tisíc objednali z USA první 3D tiskárnu.

Přes noc jsme patice vytiskli, stálo to šedesát korun. A tak jsme začali 3D tisk nabízet i jiným firmám. A postupně jsme nabídku rozšířili i o prodej 3D tiskáren jedné české firmy ze Strážnice. Jednalo se však o složitou tiskárnu, na které se nastavovalo příliš hodně parametrů. S kolegou jsme pro ně vymysleli jednodušší software, ale neměli zájem. A tak jsme založili vlastní firmu be3D a začali 3D tiskárny vyvíjet. Soustředíme se na to, aby naše tiskárna potřebovala co nejmenší péči a uživatel se mohl soustředit na svou práci.

Rozjet podnikání vás muselo stát spoustu peněz. Kde jste sehnali investora?
Díky programu Czech Accelerator společnosti Czech Invest jsme měli možnost strávit šest měsíců v Silicon Valley v USA. Chtěli jsme si tam najít strategického partnera a investora pro rozvoj společnosti a začít budovat distribuční síť pro naše tiskárny. První polovinu pobytu jsem strávil hledáním vhodných kontaktů a skenováním trhu, také jsem se učil, jak se prezentovat americkým investorům.

Pak jsem se úplnou náhodou dostal na akci u českého honorárního konzula v Silicon Valley, Richarda Pivničky, kde jsem 3D tisk prezentoval. Byl tam tehdy i Václav Muchna, majitel české společnosti Y Soft, kterého prezentace zaujala. Po měsíci jsme se setkali v americkém Dallasu a domluvili se na akvizici. Jeho firma se stala naší mateřskou společností. Vtip je v tom, že v Česku bychom se těžko potkali.

Jaké tiskárny vyrábíte?
Malou tiskárnu určenou pro drobné prototypování v kancelářských podmínkách. Umí tisknout modely do rozměru 15x15x15 cm. A pak tiskárnu vhodnou pro průmyslové prototypování, která tiskne až do rozměru 40x60x80 cm a nabízí zákazníkovi možnost využít více tiskových materiálů.

Kam všude dnes vyvážíte a kolik ročně prodáte výrobků?
Naši zákazníci jsou po celém světě, například v Mexiku, Spojených státech, Jižní Koreji, Izraeli, ale nejvíce jich je v Evropě. Měsíčně vyrábíme více než desítky kusů podle aktuální poptávky trhu.

Ze kterého odvětví je nejvíce vašich zákazníků?
Největší procento zákazníků je z průmyslu a vzdělávání, což se shoduje i s naší firemní strategií, kde se zaměřujeme právě na tyto dva trhy. Tiskárny si zatím kupují zákazníci, kteří je potřebují k zjednodušení a zrychlení své práce. Jsou to také firmy pracující na vývoji nějakého produktu, firmy, které poskytují prototypingové služby jiným zákazníkům, designové a architektonické kanceláře. Jen pár kusů si někdo koupil pro sebe domů, to se týká spíše levnějších tiskáren.

Jak jste začínali a kde vyrábíte dnes?
Začínali jsme na 18 metrech čtverečních v areálu ČVUT v Dejvicích, byla to spíše ověřovací výroba a museli jsme se rychle přestěhovat na pražskou Palmovku. Tam měla výrobní linka už 100 m2, ale prostor nám stačil rok. Nově jsme zrekonstruovali výrobní halu v Kralupech nad Vltavou, kde od května vyrábíme na 450 m2, ale velkou část haly zabírá naše prototypovací centrum a testovací linka na nové produkty.

Kolik nyní zaměstnáváte lidí?
Dvacet. Polovina z nich jsou vývojáři. Vývojové oddělení nejvíce škálujeme, abychom udrželi náskok před konkurencí. Momentálně hledáme do týmu programátory, elektroniky i konstruktéry. Rozšiřujeme i výrobu. Hodně nám pomáhají lidé z mateřské společnosti, která má téměř 300 lidí a zajišťuje pro nás zejména prodej a servis zákazníkům.

Je složité prosadit se na zahraničních trzích? Jaký fígl má na to malá česká firma?
Není to jednoduché. V naší oblasti se trh formuje a strategii musíte měnit častěji než v jiných odvětvích. Momentálně se rozšiřujeme do světa díky naší mateřské společnosti, která svými pobočkami pokrývá téměř celý svět. Tak jsme získali výraznou konkurenční výhodu. S marketingem a PR nám radí lidé ze Silicon Valley, účastníme se i vybraných zahraničních veletrhů. Naposledy jsme představili nový výrobek v Paříži na 3D Printshow.

18. listopadu 2013

Je konkurence velká?
Dnes existuje hodně open-source projektů týkajících se 3D tisku. Pokud se někdo rozhodne, že to chce zkusit, stačí, aby šikovně poskládal svou tiskárnu podle volně dostupných plánů. Rychle získá produkt a může jít na trh. To je důvod, že se každý rok setkáváme s novými hráči. Většina z nich ale nevydrží dlouho, často jsou kopií konkurence nebo další stavebnicí. Navíc problém není produkt vyvinout, ale opakovaně ho ve velkých sériích, s konstantní kvalitou a dodací lhůtou vyrábět. Opravdových konkurentů máme několik: jsou to firmy z USA, Holandska a Polska.

Je firma v plusu?
Stále investujeme vysoké částky do vývoje. Udržujeme tak náskok před konkurencí z hlediska technologie a doháníme konkurenci z hlediska služeb, které jsou pro zákazníky důležité. Nabízíme například celosvětovou technickou podporu. Plánujeme ještě další investice, takže se do černých čísel v následujícím roce nedostaneme.

Jak rychle se průměrně technicky zdatný člověk naučí vaší tiskárnu ovládat?
Zvládne to ve třech krocích. Musíte mít 3D model, ten předáte SW tiskárně a ta ho pak vytiskne. Model lze stáhnout z internetu, kde existuje celá řada databází, které jsou zdarma, můžete si ho sami vytvořit nebo použít speciální scanner. Ani tvorba modelu není složitá, pro začátečníky existují jednoduché nástroje, rychle si je osvojí i malé dítě.

Kolik jednou budou takové chytré domácí tiskárny stát?
Už dnes se dají pořídit za pár set dolarů. Mnohdy jsou to ale stavebnice nebo hotové tiskárny nevalné kvality. Lidé čekají, že to bude podobné jako u 2D tisku, kde koupíte nejlevnější tiskárnu už do tisíce korun. Jenomže pak za spotřební materiál přeplatíte pořizovací cenu několikrát. U 3D tisku se nedá moc vydělávat na spotřebním materiálu, protože tiskárny umožňují využití materiálu téměř od jakéhokoliv výrobce. Konkuruje se hodně cenou tiskáren, výrobci tlačí své marže na minimum, a tím pádem nezbývá moc peněz na další vývoj produktů. Proto to jde velice pomalu. Myslím, že za pár let by mohly kvalitní domácí tiskárny stát do 20 tisíc korun.

A co vy? Používáte tiskárnu i v běžném životě? Co jste si naposledy vytiskl?
Pořídil jsem si ji nedávno. Tisknu různé věci, hledám hranice naší technologie. Naposledy jsme s dcerou vytiskli ptačí budku.