Občané mají právo se zeptat, jak jsou placeni státní zaměstnanci. A také vědět, zda ti, co rozhodují o správě a ekonomice, nejsou zkorumpovaní. Podle nového zákona o střetu zájmů by měli své příjmy zveřejňovat i manažeři firem, s jejichž akciemi se obchoduje na burze nebo v RM systému.
Aby si mohli lidé, kteří si chtějí akcie koupit, tedy budoucí akcionáři, spolumajitelé společnosti, udělat obrázek o tom, jak firma hospodaří. A zda je tedy výhodné do cenných papírů investovat. Dostat se k uvedeným informacím však bývá někdy složité.
Když po majetku pátrají manželé...¨
Zdá se to jednoduché: kdo jiný než manžel či manželka by se měl jednoduše dozvědět, kolik má ten druhý na účtu či na výplatní pásce? Omyl. Advokátka Daniela Kovářová vysvětluje: „Manžel či manželka, kteří neznají výši příjmu svého partnera, nemají sami za sebe žádnou zákonnou možnost žádat u jeho zaměstnavatele, aby sdělil výši partnerova příjmu. Může to zkusit, ale zaměstnavatel by neměl takovou informaci dát.“ Jedná se totiž o údaje osobního charakteru chráněné zákonem. A nepomůže ani občanský průkaz či oddací list coby doklad, že informaci žádá druhý z partnerů.
 |
Exekuce - nepříjemný konec půjčky. Na co máte právo? Čtěte ZDE. |
A daňové přiznání? I finanční úřad má za úkol mlčet jako hrob.
Takže jediné, jak se k těmto údajům sám legálně dostat, je získat informaci od partnera nebo je najít doma v šuplíku... „Pozor přitom na respektování poštovního tajemství. Rozlepování a čtení dopisu toho druhého bych považovala za nemorální, ne-li přímo nezákonnou možnost,“ upozorňuje Daniela Kovářová.
Jestliže má jeden z manželů pocit, že mu druhý zatajuje skutečné příjmy, může se v souvislosti s opatrovnickým a rozvodovým řízením obrátit na soud. Ten vyzve druhého manžela, aby o svém majetku informoval. Soud má možnost požádat o informace například finanční a živnostenské úřady, banky či zaměstnavatele, aby odtajnili stav účtů, daňové přiznání a podobně. „Je však vhodné znát pro tyto účely alespoň název bankovního ústavu, tedy vzpomenout si na logo na obálce, v níž domů docházely výpisy,“ upozorňuje Daniela Kovářová.
Jak je to v případě, že jeden z partnerů podniká? Ze zákona o rodině vyplývá, že rodič, který má příjmy z podnikání, je povinen soudu je prokázat, předložit mu i podklady pro zhodnocení majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí. „Nesplní-li rodič tuto povinnost, vychází soud z toho, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního minima. Z tohoto fiktivního příjmu pak soud určí výživné. Využívá tuto možnost zejména v případech, kdy rodič nespolupracuje a odmítá doložit výši příjmů. Pokud ovšem spolupracuje a doloží, že žádné příjmy nemá, že má dluhy, jeho podnikání je ve ztrátě, je veden na úřadu práce či jeho příjem je velmi nízký, soud tuto domněnku nemůže použít, vysvětluje Daniela Kovářová.
Společné jsou i dluhy
Problémem nemusí být jen příjmy, ale i dluhy. Jana Nováková (jméno je na přání změněno) je jedním z příkladů. Strachuje se, že si manžel žije na vysoké noze. Vysoké výdaje a jim neodpovídající příjmy ji přivedly k advokátovi. Co s tím? Má obavy, že se životní úroveň rodiny může rapidně snížit. Co když přijde první exekutor... Odpověď advokáta ji ale příliš nepotěšila: pokud vás o svých dluzích nebude informovat manžel nebo jeho věřitelé, nemáte oficiálně možnost zjistit jejich skutečný stav.
Dlužit lze nejen bankám, které si vedou registr dlužníků, ale i soukromým osobám. Komplexní evidence dlužníků neexistuje. „Za tohoto stavu by bylo velmi praktické, aby manželé ve větší míře než dosud využívali možnosti předmanželských smluv nebo zúžení společného jmění manželů za trvání manželství,“ uvádí k problematice Daniela Kovářová.
K soudu? Jen s důkazy
Jediným východiskem v majetkových sporech například rozvádějících se manželů nebo bývalých partnerů, kteří se dohadují o výživném, bývá soud. Jenže kdo k němu jde coby strana žalující, měl by mít na paměti, že nese takzvanou povinnost důkazního břemene. To znamená, že musí prokázat, že jeho podezření mají reálný základ. Tušení nestačí. Bez důkazů hrozí u soudu prohra.
Se soustředěním důkazů může pomoci například detektivní agentura. Daniela Kovářová však upozorňuje, že agentury nemají žádná speciální oprávnění. „Práva a povinnosti jejich zaměstnanců jsou stejná jako práva a povinnosti ostatních občanů. Při své detektivní činnosti tedy nesmí jednat v rozporu se zákonem, například porušovat osobnostní práva člověka, domovní ani osobní svobodu a podobně,“ říká.
Typická činnost detektivních kanceláří – sledování pohybu osob a fotografování – není sama o sobě v rozporu se zákonem. Ovšem pokud by detektiv instaloval v autě nebo v bydlišti sledované osoby odposlouchávací zařízení, zákon by porušil.
