V prvním případě je jednou z podmínek i dohoda manželů o majetkovém vypořádání, jejíž součástí je i rozdělení vlastního bydlení. To platí i pro bydlení pořízené na hypotéku. Podle advokáta a člena představenstva České advokátní komory Daniela Miky se manželé nejčastěji domluví tak, že ten, komu zůstane nemovitost, se zaváže, že bude dále splácet hypotéku.
Porovnejte si sazby hypoték a vyberte tu nejvýhodnější. |
„Je přitom důležité, aby se manželé obrátili na úvěrující banku a domluvili se s ní na změně úvěrové smlouvy tak, že z ní do budoucna bude zavázán pouze ten manžel, kterému zůstane nemovitost. Lidé, a bohužel ani soudy, totiž při nesporných rozvodech toto vůbec neřeší a pak jsou z toho jen nepříjemná překvapeni,“ vysvětluje.
Podle něj méně častým, ale zřejmě asi nejjednodušším a pravděpodobně i nejspravedlivějším řešením je pak prodej nemovitosti. „Z takového prodeje se hypotéka předčasně splatí a případný zbytek se rozdělí mezi manžele rovným dílem bez ohledu na jejich příjem,“ upřesňuje advokát.
Praxe ale ukazuje příklady, kdy vypořádání bydlení na hypotéku není tak jednoduché. U soudů se řeší například uplatnění oprávněného nároku jednoho z manželů, který tvrdí, že hypotéka byla splácena z jeho prostředků nespadajících do společného jmění manželů. Případně jeden z manželů tvrdí, že do společného jmění přinesl více peněz, a proto mu náleží i vyšší částka v rámci vyrovnání, což se ovšem podle Daniela Miky plete.
Příklad z praxe
Josef a Marie spolu žili devět let. Mají dvě děti ve věku čtyři a sedm let. Osm let společně spláceli 1,8milionovou hypotéku na rodinný dům, jehož aktuální tržní hodnota činí čtyři miliony korun. Manželům, kteří se rozvádějí, zbývá doplatit přes milion korun. Marie, která chce spolu s dětmi zůstat v domě, se s Josefem domluví, že ho z domu vyplatí. Musí si na sebe převzít celý zůstatek hypotéky a manžela by měla vyplatit adekvátní polovinou dle jejich vzájemné domluvy (tržní hodnota nemovitosti minus dluh na hypotéce děleno dvěma, poznámka autora). Což v praxi a v jejím případě může být 1,5 až 2 miliony korun v závislosti na právním hledisku. Má to však háček, kde je vzít… Mariin měsíční příjem je 18 tisíc korun čistého, ale už jen měsíční náklady na domácnost spolu se stávající hypotékou (13 250 Kč) ji vycházejí na 31 250 korun.
Čtěte také |
„Klientka je mimo jiné i v dost nevýhodné pozici, protože dokud rozvodový soud neskončí, banka ji nedá záruku, že jí navýší hypotéčního úvěr. Klientka by přitom chtěla za cenu delšího splácení nižší měsíční splátky, aby lépe zvládala finančně utáhnout po odchodu manžela chod domácnosti,“ vysvětluje finanční poradkyně společnosti Partners Dana Míchalová.
Podle ní většina matek s dětmi, od kterých odejde manžel nebo přítel, na novou hypotéku přitom zpravidla nedosáhne kvůli nízkému příjmu. Související problém je, že o hypotéku ani žádat nemohou, dokud nejsou pravomocně rozvedeny. „Mimo jiné jsou tím tak i postaveny do situace, kdy svému protějšku mohou pouze slibovat finanční vyrovnání, ale jisté si tím být nemohou, protože dokud nejsou pravomocně rozvedeny, nemají jistotu, jestli jim banka schválí nový úvěr,“ dodává Dana Míchalová.
Klíčem je bonita
Stěžejní pro banku zůstává výše příjmu žadatelky, kolik chce půjčit a také tržní hodnota nemovitosti. Problém přitom může nastat už ve chvíli, kdy se ukáže, že cena bytu nebo rodinného domu za dobu manželství nevzrostla, stagnovala anebo poklesla.
To potvrzuje další případ z praxe. Manžel opustil manželku s dětmi kvůli mladší ženě a založil si novou rodinu. Své exmanželce (kvůli nové hypotéce na bydlení s novou ženou) nemůže již dále finančně pomáhat s měsíčními splátkami u staré hypotéky. Manželka, jejíž rozpočet decimují splátky hypotéky, se rozhodne pro její refinancování. Výměnou za delší dobu splácení chce nižší splátky. Má ale smůlu, bankovní odhadce cenu jejího bytu odhadne ještě níže, než je jeho tržní cena. Výsledkem je, že ji banka nový hypotéční úvěr neposkytne, anebo jen za podstatně nevýhodnějších podmínek, než jsou běžné podmínky na trhu.
„Banky se podle mých zkušeností k dané věci staví striktně obchodně, tedy svým klientům vyjdou vstříc v případě, že sami mají dostatečnou bonitu ke splácení úvěru. Pokud takovou bonitu nemají, banka jim refinancování nebo převedení úvěru neschválí,“ vysvětluje Daniel Mika.
Spory s nevyřízenými financemi za společné bydlení jsou přitom často i na dlouhé roky. Příkladem je další rozvedený manželský pár. Rozvedli se před třemi roky, čtvrtým rokem tak exmanželovi ze zákona vzniká právo na vypořádání majetku ve výši 400 tisíc korun jako náhrada za to, co investoval do rekonstrukce domu manželky. Žena žije v domě se třemi dětmi a je na mateřské dovolené: „Exmanžel je neoblomný, chce peníze, pokud mu je nedám, donutí mě dům prodat. Přitom mi už delší dobu nedává půlku na hypotéku, což je 1 400 korun měsíčně. Příjem mám 13 tisíc korun i s alimenty, při třech dětech a výdajích na bydlení mi na konci měsíce nic nezbývá. Kde bych měla vzít 400 tisíc korun, to nevím.“
Rozvod jako ztráta?
Příklady „rozdělení“ bydlení na jednu hypotéku u rozvodů a rozchodů jsou velice různorodé. I když je nejčastějším řešením rozvádějících se manželů dohoda na tom, kdo v domácnosti zůstane. Jakkoli toto lidé často preferují, z mých zkušeností vyplývá, že často nejrychlejším a nejrozumnější cestou kdysi společné bydlení prodat, peníze si rozdělit a začít znovu,“ tvrdí Dana Míchalová s tím, že i k tomu je zapotřebí dohody.
Pokud se manželé totiž nedomluví, soud nařídí odchod jednoho z partnerů ze společné domácnosti, případně rozhodne o způsobu náhrady (například vyplacení určité finanční sumy). Přihlížet přitom bude především k tomu, který z partnerů má v péči děti. Zároveň má odcházející partner právo ve společné domácnosti bydlet, dokud mu druhý z manželů nezajistí náhradní bydlení.
