Můžeme se setkat s celou řadou definic, které deriváty charakterizují, od jednodušších ke složitějším. Deriváty jsou finanční instrumenty, jejichž cena se odvíjí od ceny tzv. podkladového aktiva (underlying assets). Mezi podkladová aktiva mohou například patřit akcie. Akcie se klasicky obchodují na spotových (promtních, okamžitých) trzích. Pokud uzavřeme derivátový kontrakt na akcie, jeho hodnota (cena) se bude vyvíjet zejména od spotové ceny dané akcie. Mezi další faktory patří aktuální stav nabídky a poptávky po derivátových kontraktech a tržní očekávání.
Podstatným znakem derivátů je jejich termínový charakter. Znamená to, že dvě obchodní protistrany uzavřou obchod v současnosti s tím, že k jeho vypořádání dojde v budoucnosti. Kupující a prodávající se také při uzavření obchodu domluví na ceně, za kterou pak v budoucnosti dojde k realizaci obchodu. Zisk či ztráta investora, který derivátový kontrakt sjednal, se odvíjí od spotové ceny podkladového aktiva v době splatnosti daného derivátového kontraktu. Podkladových aktiv existuje nepřeberné množství, patří mezi ně například akcie, měny, komodity, burzovní indexy či úrokové míry.
Deriváty se děli na burzovní a mimoburzovní OTC (over-the-counter) deriváty. První skupinou jsou burzovní deriváty, které se obchodují na přesně vymezeném místě (burze), v přesně vymezené době (obchodní hodiny burzy) a podmínky obchodovaných kontraktů jsou standardizovány (doba splatnosti, velikost kontraktů, atd.). Druhou skupinou jsou mimoburzovní deriváty neboli deriváty OTC (over-the-counter). Tyto deriváty se neobchodují na konkrétním místě a podmínky obchodování a jejich vlastnosti nejsou standardizovány. Můžeme říci, že jsou ušity na míru obchodním partnerům. Mezi nejznámější burzovní deriváty patří: futures, burzovní opce a opce na futures. Mezi nejznámější mimoburzovní deriváty patří: swapy, forwardy, FRA (forward rate agreement), mimoburzovní opce a CFD (contract for difference).
Investoři využívají deriváty k dvěma základním účelům a to ke spekulaci a k zajištění. Spekulace spočívá v tom, že se investor snaží profitovat z budoucího vývoje kurzu podkladových aktiv a dosáhnout zisku. Spekulant při uzavření derivátového kontraktu vstoupí do tzv. otevřené pozice a záměrně akceptuje zvýšené riziko svého portfolia. Zejména burzovní deriváty slouží především ke spekulaci.
INVESTIČNÍ Zajištění spočívám v tom, že se zajišťovatel zbaví rizika z možného nepříznivého budoucího vývoje na finančních trzích. Zajišťovatel tzv. uzavře svoji původní otevřenou pozici a bude tedy imunní vůči budoucímu vývoji na trhu. Například si představme, že vlastníme akcie ČEZu, které jsme nakoupili za 1000 korun za kus. Plánujeme je za rok prodat. V této pozici se obáváme budoucího poklesu kurzu akcií společnosti ČEZ. Proto si pomocí derivátového kontraktu, například nákupem prodejní opce (long put option), svoji otevřenou akciovou pozici zajistíme.
Nákup prodejní opce znamená, že v době splatnosti opce máme právo, ale nikoliv však povinnost prodat naší protistraně naše akcie za předem stanovenou realizační cenu (strike/exercise price). Za toto právo zaplatíme prodávajícímu opce, tzv. vypisovateli, opční prémii (option premium), která je cenou opce v době uzavření opčního kontraktu. Řekněme, že si dohodneme realizační cenu na úrovni 1000 korun za jednu akcii.
Pokud za jeden rok v době splatnosti opce bude spotová cena akcií ČEZu nižší, využijeme naše opční právo a prodávajícímu opce naše akcie prodáme za 1000 korun za jednu akcii. Pokud bude spotová cena vyšší, opci nevyužijeme (opce tzv. vyprší, stává se bezcennou a zaniká) a prodáme naše akcie na spotovém trhu za aktuální spotový kurz, čím realizujeme zisk na jednu akcii, který je dán rozdílem aktuální spotové a původní nákupní ceny. Pomocí opce jsme tedy naše portfolio zajistili v tom smyslu, že za jeden rok za jednu akcii neobdržíme méně než 1000 korun. V nejhorším případě budeme tedy na nule (samozřejmě mínus opční prémie zaplacená vypisovateli opce).
Při obchodování s deriváty stejně jako s jinými finančními instrumenty existují dvě základní pozice, ve kterých se mohou investoři nacházet. Je to dlouhá pozice (long) a krátká pozice (short). Pokud derivátový kontrakt nakoupíme, dostaneme se do tzv. dlouhé pozice neboli jsme long. V dlouhé (nákupní) pozici spekulujeme na růst ceny podkladového aktiva. Nakoupíme za určitou cenu a poté chceme prodat za vyšší cenu, abychom dosáhli po ukončení této obchodní transakce zisku.
Pokud derivátový kontrakt prodáme, dostaneme se do tzv. krátké pozice neboli jsme short. V krátké (prodejní) pozici spekulujeme na pokles ceny podkladového aktiva. Prodáme za určitou cenu a poté chceme nakoupit za nižší cenu, abychom dosáhli po ukončení této obchodní transakce zisku. Výsledek dlouhé a krátké pozice můžeme sledovat na grafech.
Při zajišťování je situace obdobná. Pokud musíme například splácet úvěr, který je pohyblivě úročen (závazek = krátká pozice na spotovém trhu), můžeme například sjednat nákup kupónového swapu („pohledávka“ = nákup swapu = dlouhá pozice na termínovém trhu), čímž se vykompenzuje dlouhá pozice na termínovém trhu s krátkou pozicí na spotovém trhu. Vznikne tedy uzavřená pozice a nebudeme ovlivněni negativním vývojem pohyblivé úrokové sazby (jejím zvýšením).
Zjednodušeně bude následující vývoj probíhat tak, že nám bude swapový partner platit pohyblivou úrokovou sazbu, kterou dále použijeme na zaplacení pohyblivých úroků z úvěru. My budeme našemu swapovému partnerovi platit sjednanou fixní úrokovou sazbu, čímž náš pohyblivý závazek změníme na fixní závazek nezávislý na vývoj pohyblivé úrokové míry. Naše krátká pozice na spotovém trhu bude tedy zajištěna.
Deriváty můžeme také rozdělit na podmíněné a nepodmíněné. Nepodmíněný derivátový kontrakt spočívá v tom, že v době splatnosti derivátu mají obě smluvní strany povinnost kontrakt plnit a vypořádat podle podmínek kontraktu, nemají tedy možnost volby. Mezi nepodmíněné deriváty patří například forwardy či swapy.
Podmíněný derivátový kontrakt spočívá v tom, že kupující subjekt má právo nikoliv však povinnost plnit a vypořádat kontrakt v době splatnosti podle podmínek kontraktu. Subjekt v krátké pozici (ten, který kontrakt prodal) se musí podřídit volbě protistrany v dlouhé pozici (ten, který kontrakt nakoupil). Mezi podmíněné deriváty patří opce. Pokud se majitel opce (ten, kdo opci nakoupil) rozhodne pro realizaci obchodu, bude obchod standardně vypořádán. Pokud se majitel opce rozhodne opci nevyužít, opce jednoduše propadne a k vypořádání obchodu nedojde. Majitel opce za její nákup (opční právo/právo volby) zaplatí prodejci opce (vypisovateli) tzv. opční prémii.
