"Pro každého je přínosné zkusit si dělat něco bez mzdy, dobrovolně, pro radost někoho druhého", říká Dagmar Hoferková.

"Pro každého je přínosné zkusit si dělat něco bez mzdy, dobrovolně, pro radost někoho druhého", říká Dagmar Hoferková. | foto: MF DNES

S dobrovolnictvím lidem roste pocit sebeúcty, i proto je o něj zájem

  • 8
Dagmar Hoferková je patronkou Evropského roku dobrovolnictví. Dohlíží na to, aby se veřejnost seznámila s dobrovolnickými aktivitami, které mohou k pomoci druhým nalákat další zájemce.

Pracovala na atraktivní manažerské pozici u francouzské společnosti. Pak se jednoho dne rozhodla, že chce pomáhat ostatním, a přijala místo ve sdružení ADRA v Ostravě. Dagmar Hoferková měla to štěstí, že ji manžel podpořil, protože jak říká: "Dnes si jen málokdo může dovolit dlouhodobě pracovat v neziskové sféře."

Nelitujete někdy svého rozhodnutí přejít k dobrovolnictví?
Ne. V době, kdy jsem s ním před čtyřmi lety přišla do styku, mě už moje práce nenaplňovala. Najednou jsem se viděla jinde - mezi potřebnými lidmi, opuštěnými dětmi, zdravotně postiženými. Rozhodování to nebylo jednoduché, ale i díky podpoře rodiny jsem na pomyslnou druhou stranu, tedy do neziskového sektoru, přestoupila. Peněz mám o dost méně, ale bonusem je dobrý pocit.

Dagmar Hoferková

  • Vystudovala Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině na Slovensku.
  • Rok studovala ve Francii, po návratu do Česka začala pracovat jako překladatelka.
  • V roce 1992 přijala místo zástupce pro nákup strojírenských dílů pro francouzské firmy.
  • Od roku 2008 vede dobrovolnické centrum ADRA v Ostravě.

V čem podle vás chybějí peníze nejvíce?
Kvůli nízkému ohodnocení - průměrný plat v neziskovém sektoru je mezi 15 a 18 tisíci korun hrubého - je v této oblasti vysoká fluktuace zaměstnanců. Kvalitní, vzdělaní lidé odcházejí a noví se dlouho nezdrží. To samozřejmě brzdí rozvoj. Lidé, kteří v tomto sektoru tvrdě pracují a odvádějí dobrou manažerskou práci, by si zasloužili lepší ohodnocení. Jen z dobrého pocitu rodinu neuživíte a hypotéku nesplatíte.

Jak jste s dobrovolnictvím začala?
Poprvé jsem pomáhala v Bílovecké nemocnici. Docházela jsem za pacienty na oddělení následné péče a dělala s nimi rehabilitační cvičení a procvičování paměti. Byla to doba, kdy jsem přicházela na to, jak veliký smysl dobrovolnická činnost má. A to nejenom pro pacienty, ale i pro mě. Dodávala mi spoustu energie, radosti, pocit smysluplně stráveného času.

A pak jste v roce 2008 dostala nabídku založit dobrovolnické centrum ADRA v Ostravě.
Tu nabídku jsem nemohla odmítnout. O rok později už jsme vysílali dobrovolníky do sociálních a zdravotních zařízení - do nemocnic, dětských domovů, domovů pro seniory, do center pro lidi se zdravotním postižením. Dnes už spolupracujeme celkem s 19 v Ostravě a okolí a vysíláme do nich 360 dobrovolníků ročně.

Pozvánka

  • Průvod dobrovolníků Skupiny dobrovolníků z různých organizací vyrazí 3. listopadu do ulic. Zájemcům budou poskytovat informace o dobrovolnictví.
  • Cílem průvodů, které doprovodí hudba a divadlo, je ukázat veřejnosti, že "pomáhání" si zaslouží pozornost.
  • V Brně vyjde průvod v 16 hodin z náměstí Svobody.
  • Do akce se dále zapojily České Budějovice, Frýdek-Místek, Liberec, Hradec Králové, Jihlava, Jindřichův Hradec, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Ústí nad Labem a Zlín.
  • V Chebu se průvod uskuteční 5. listopadu. 
  • Informace o celé akci na: www.dobrovolnik.cz/ pruvod-dobrovolniku

Jaká je náplň vaší práce?
Baví mě, že každý den je jiný. Mám na starosti například jednání s vedením partnerských organizací, školení jejich zaměstnanců, zavádění nových dobrovolnických programů, propagaci centra ADRA, výběr dobrovolníků, jejich zaučení. Jednám také se sponzory, pořádám přednášky na školách a spoustu dalších věcí.

Jaká dobrovolnická práce má v současné době smysl?
Jakákoliv. Pro každého je přínosné zkusit si dělat něco bez mzdy, dobrovolně, pro radost někoho druhého. Je jedno, jestli dobrovolník sází stromky, trénuje mládež, organizuje dětský tábor nebo dochází za opuštěnými dětmi. Vždy jde o jedno - dělat dobro. A toho není nikdy dost.

Mají lidé o dobrovolnictví zájem?
Na nedostatek zájemců si nemůžeme stěžovat. Z těch 360 dobrovolníků, které v Ostravě do programů ročně zapojíme, je 90 procent žen. Ty mají k pomáhání blíže. Muži těžko hledají odvahu a chuť se zapojit.

Nejatraktivnější jsou dlouhodobě programy u dětí. Hlavně pak u těch v kojeneckých ústavech. Hodně se hlásí ženy nad 40 let, jimž už vlastní děti odrostly a vnoučata jsou zatím v nedohlednu. Nebo ženy, které neměly děti. Chtějí se o někoho starat, hrát si, učit básničky, zpívat. To je pro děti, které jsou odloučené od rodiny a citově strádají, velmi přínosné.

Zapojují se i mladí lidé?
Více než 50 procent lidí, kteří pomáhají v programech, je mladších 30 let. Bývají to lidé bez práce, kteří nechtějí nečinně sedět doma, potřebují se někde uplatnit, trávit čas aktivně. Tím samozřejmě narůstá jejich pocit sebeúcty a sebedůvěry. Přicházejí do nového prostředí a vidí v něm spoustu potřeb, což mnohdy způsobí, že nasměrují svůj profesní život právě do sociální sféry.

ADRA působí i v zahraničí - neuvažovala jste někdy, že byste jela pomáhat třeba do Afriky?
Jako matka dvou školou povinných dětí si tak dlouhodobé odloučení od rodiny nedovedu představit. Takže mě tato možnost nepřitahuje. Ale je skvělé, že dnes mohou mladí lidé jezdit do různých zemí světa dobrovolně pomáhat. Je to velká zkušenost, kterou pak mohou využít i na trhu práce.