Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

S konfliktním člověkem dobrý tým nevytvoříte

aktualizováno 
Většina hádek a nevraživostí mezi lidmi je nesmyslná. Naprostá neschopnost dohodnout se a vyřešit rozdílné názory je přitom překvapivě častá. Konflikty vyvolávají lidé už tím, jak vyjadřují své názory. Místo konstruktivní debaty hned útočí.
Ilustrační foto

Ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Určitě jste i vy někdy byli svědky hádky, nad kterou jste jako nezávislý přihlížející nevěřícně kroutili hlavou, protože spor byl opravdu malicherný. V tom je totiž zakopaný pes. Nejde o to, proč se lidé hádají, ale jak se hádají. I o největší hloupost se můžete pohádat do krve.

Pravdu mám já, ne ty

Konflikty často vyvolávají lidé už tím, jak vyjadřují rozdílný názor. Představte si: dva kolegové jedou autem přes celou Prahu na schůzku. Když vyjedou, řidič poznamená, že pojede po magistrále. Kolega má ale jiný nápad. A tak odvětí: "Pitomost, musíš jet horem, nebo přijedeme pozdě a zakázka bude v háji."

Podobná slova nejsou vyjádřením názoru, ale přímým útokem. Slovíčkem "pitomost" je označena úroveň duševních schopností řidiče. Je zřejmé, že jen nesvéprávný jedinec přijde s tak nesmyslným nápadem, jako je jízda po magistrále. A snad proto se jeho kolega cítí povolán, aby mu přikazoval. Proto použije slovo "musíš". Jeho slova prostě nepřipouštějí diskusi. Kdyby snad přece jen řidič ještě chtěl polemizovat, je postaven před katastrofální důsledky jeho hloupého nápadu, "zakázka je v háji". Přehánění a vykreslování černých vizí má dodat na důležitosti. Strašení nahrazuje skutečné argumenty.

Lidé často nejsou schopni správně vyjádřit odlišný názor. Srovnejte, jak rozdílně zní následující vyjádření: "V tuhle hodinu většinou na magistrále uváznu. Nezkusíme jet horem? Je to delší, ale myslím, že to bude rychlejší."

Nehádám se o věc, hádám se s tebou

Ve vaší psychice trvale působí dvě oblasti: rozum a cit. V konfliktech rozum zastupují argumenty, logika a kompromisy. Emoce se projevují zapálením pro věc, odvahou přijít s jiným názorem, ale také útočností a strachem. Převládnou-li v konfliktu emoce, končí to špatně. Přitom si vůbec nemusíte představovat jen naběhlé žíly na krku, rudé tváře, prskání a křik. Emoce stojí také za urážením se, ironickými poznámkami nebo nepříjemným mlčením.

Základním problémem je takzvaná personalizace. Strany konfliktu se přestanou hádat o věc a začnou se hádat spolu. Převládne snaha dokázat, že druhá strana je špatná, zlá, nebezpečná. Argumenty nejsou věcné, ale osobní. Představte si, že na poradě kolegovi podrážděně řeknete: "Takže se na to celý váš tým jako obvykle vykašlal a my to teď máme zachraňovat." K čemu taková věta slouží? Co si od ní slibujete? Jak má kolega reagovat? Myslíte si, že řekne: "Dík za postřeh, já svým lidem domluvím." No, to asi neudělá. Spíše vybuchne a místo konstruktivního řešení se pohádáte.

Občas se mě někdo zeptá, jak to má vydržet. Jak odolat tomu, aby byl v diskusi útočný. Vždycky odpovídám stejně: "Uvědomte si, čeho chcete dosáhnout." Útočnost vyvolá buď protiútok, nebo ústup. Nikdy ovšem nemotivuje ke spolupráci. Copak by se někomu chtělo spolupracovat s arogantním člověkem? Jinými slovy: konfliktní člověk nesplňuje základní kvalifikační předpoklad dneška - schopnost týmové spolupráce.

Politici a pazourek

Emoce tu byly dřív než rozum. Už pračlověk uměl cenit zuby, vrčet a řvát. Schopnost řešit spor kultivovaně a na základě logiky a zvažování argumentů se musíme učit. Jenže kde? Budete-li mít štěstí, budete někdy pracovat pod manažerem, který to umí. Možná potkáte dobrého lektora, který vás to naučí na kurzu komunikace.

V současné době však není možné si brát příklad z veřejných činitelů. Politická elita předvádí při většině debat až triviální neschopnost vést dialog. V médiích navíc dostávají prostor pořady, jejichž principem je konfrontovat, eskalovat a uměle vyhrocovat názorové střety. Atraktivnější je prostě emočně vyhrocená debata než věcný střet názorů. Při takové tendenci bychom se měli ovšem začít rozhlížet po pazourku a pořádném klacku.

Text je ukázkou z připravované knihy psychologa Tomáše Vašáka s názvem Jak se nezbláznit.

Autor:


Nejčtenější

Rodiny začínají počítat jinak. Podívejte se, na co Čechům schází peníze

Ilustrační snímek

Finanční situace českých domácností se vylepšuje. Jako dobrou ji vnímají čtyři pětiny rodin. Přesto osmdesát procent...

Pořídit si malou cukrárnu odradí i ty nejotrlejší, říkají podnikatelé

Ilustrační snímek

Dvacet stanovisek a ohlášení před zahájením činnosti a až třicet kontrol v rámci běžného provozu. Na to se musí...



KOMENTÁŘ: Zveřejňovat v inzerátech povinně výši mzdy je absurdní

Tomáš Surka z personálně-poradenské společnosti Devire

Mají firmy v pracovním inzerátu uvádět výši mzdy, nebo je lépe příjem neuvádět? Na Slovensku nemají na výběr, u našich...

KVÍZ: Víte, jaká je životní úroveň v Česku a kdo je chudý?

Ilustrační snímek

Podle statistik snědli Češi loni v průměru přes 80 kilo masa a 84 kilo ovoce. Průměrnému Čechovi se také zvýšila mzda,...

Na splátku hypotéky padne průměrně 42 procent příjmů. A bude hůř

Ilustrační snímek

Pořídit si vlastní bydlení na hypotéku bude od 1. října výrazně složitější. Pro 13 procent Čechů jsou změny motivací...

Další z rubriky

První obchodní počin byl fiaskem, dnes jeho firma funguje už 26 let

Mít vlastní obchod byl vždycky jeho sen.

Jeho otec byl vášnivý zahradník. Zdeněk Adam mu musel od malička pomáhat a nenáviděl to. Přesto se dnes zahradničením...

Dvanáct zdravých návyků, které zvýší vaši duševní odolnost

Ilustrační snímek

Kdo je duševně odolný a s touto schopností se narodí, má výhodu. Umí mnohem snadněji než ostatní překonávat překážky a...

Historie zlata: bohatství našli u Klondiku zlatokopové i podnikatelé

Zlato na Aljašce lidé objevili 16. srpna 1896 u ústí potoka Rabbit Creek do...

Zlatem se platilo už v roce 700 před naším letopočtem. Přežilo bankroty a drží si svou cenu. Jde o jeden z oblíbených...

Přehled po krajích: Nejvíce berou důchodci v Praze. PŘEHLED

Přehled po krajích: Nejvíce berou důchodci v Praze. PŘEHLED

Kurzy.cz V loňském roce pobíralo od států nějakou formu důchodu tři a půl milionu lidí. Na starobní, invalidní, vdovské a sirotč...

Najdete na iDNES.cz