Po tragických událostech v Uherském Brodu se objevily názory příbuzných pachatele, že za jeho čin může i ztráta zaměstnání, které měl rád. Odborníci to však odmítají. „U tohoto muže ztráta práce nebyla hlavní ani zásadní příčinou jeho potíží. Podle všech informací se jednalo o člověka s poruchou osobnosti. Ta zasahuje skoro všechny oblasti života. Způsobuje, že má daný člověk obtíže v sociálních situacích, v komunikaci, v pracovním životě. A ztráta práce je daleko spíše důsledkem této poruchy, nikoli naopak,“ vysvětluje psycholog Dalibor Špok.
Takže stres ze ztráty práce nemůže vést k poruše osobnosti?
V žádném případě. Maximálně může zvýraznit její projevy. Porucha samotná má jiné příčiny. Avšak samozřejmě probíhá v negativní spirále: člověk, který díky své poruše narušuje sociální vazby, ztrácí přátele, přichází o práci, se dostává do izolace, která průběh a vyznění jeho poruchy dále zhoršuje.
Jak moc je ztráta zaměstnání obecně stresovým faktorem?
Závažnost tohoto stresu můžeme srovnat s životními změnami, jako jsou těhotenství, svatba (ano, i ta je zdrojem stresu) či odchod do důchodu. Jde o problém čistě individuální. Vždy záleží na očekáváních a osobnostním nastavení. Pro někoho je ztráta práce dokonce změnou vítanou. Pro většinu zaměstnanců je však samozřejmě významným životním stresorem.
Co konkrétně zhoršuje stres ze ztráty práce?
Faktorů je celá řada. Roli hraje, zda tuto událost očekáváme, zda máme v životě i další oblasti, ve kterých jsme naplnění, a které jsou zdrojem naší spokojenosti (vztahy, přátele, koníčky, seberealizaci mimo konkrétní zaměstnání). Pokud je naše zaměstnání jedinou součástí naší sebedefinice, potom se samozřejmě ztráta práce rovná ztrátě podstatné části našeho já. A to je událost skoro traumatická.
Hledáte novou práci?Navštivte Career Days Veletrh Career Days se bude konat 12.-13. 3. 2015 v pražském Hotelu Corinthia. Kromě zajímavých přednášek nabízí živý kontakt se špičkovými zaměstnavateli. V pátek od 16 hodin si můžete poslechnout přednášku zástupce JobDNES.cz nebo vyhrát tablet. |
Jak se s tím vyrovnat?
Velmi důležité je, zda se vnímáme optikou konkrétní pracovní pozice, nebo spíše obecně našeho povolání. Pokud svou sebehodnotu příliš spojujeme s konkrétní pozicí (firmou, výhodami, benefity), pak je jejich ztráta bolestivá. Pokud se ale cítíme především jako představitelé daného povolání (obchodník, účetní), pak si rychleji uvědomíme, že své schopnosti dokážeme realizovat i jinde.
Podstatná je osobnostní kultivace a zkušenost, tedy jak jsme schopni obecně se vyrovnat s obtížnými situacemi v našem životě, jak jsme moudří, zda dokážeme odlišovat v životě skutečně důležité věci od méně důležitých. Roli určitě hraje, koho vidíme jako viníka celé situace. Pokud ztratíme práci v důsledku zavření pobočky, je to psychologicky samozřejmě daleko snazší, než pokud nás vyhodí kvůli například křivému nařčení nebo proto, že si na nás šéf zasedl.
Liší se nějak vnímání ztráty práce v souvislosti s rodinnou a sociální situací nebo věkem?
Ano, může. Podstatným faktorem, který zhoršuje stres ze ztráty práce, je vnímání důsledků, ke kterým tato ztráta může vést. Pokud musím živit velkou rodinu, manželka nepracuje, nemám dostatečné úspory nebo se obávám, že kvůli věku se mi bude nová práce shánět obtížně, samozřejmě to ztěžuje mé prožívání celé situace.
Na druhou stranu ale může věk přinášet větší moudrost, více zkušeností a životního nadhledu a dobře fungující rodina mě zase psychologicky podrží, takže tento vztah není jednoznačný.
Ztráta zaměstnání není v dnešní době nic výjimečného. Co radíte klientům, kteří se na vás obrátí s prosbou o pomoc?
Všeobecně je dobré mít v životě více zdrojů spokojenosti než jen práci. Nedefinovat se příliš jako představitel konkrétní pracovní pozice, ale daleko spíše jako člověk s daným povoláním či schopnostmi, zkušenostmi. Připravovat se na možnou ztrátu práce (vědět, co bych dělal, kdyby…, mít připravený záložní plán, úspory).
Dobré je také průběžně se vzdělávat, abych v případě ztráty práce dosáhl na širší spektrum pozic. Snažit se osobnostně rozvíjet, tedy srovnat si hodnoty a vědět, co je skutečně důležité, vidět život v relevantních perspektivách. Pak se ztráta práce nebude jevit jako fatální konec mého štěstí.
Můžu být optimista, ale když přijdu o práci a dlouho se mi nedaří najít novou, budu asi trochu propadat skepsi a začnu ztrácet sebevědomí. Jak se z toho „nezbláznit“?
Největší nebezpečí je chápat svou nezaměstnanost tak, že se skutečně ničím nezaměstnávám. S takovým člověkem se dějí velmi brzy razantní změny, které se jen velmi obtížně a pomalu vracejí zpět. Snižuje se jeho sebevědomí, motivace, pracovní návyky, sociální dovednosti, stresová odolnost.
Při ztrátě práce každému radím: žádná dovolená, chovejte se od prvního dne sami k sobě, jako by nyní vaše zaměstnání bylo hledání nového zaměstnání. Vstávejte brzy. Pracujte 6 až 8 hodin na hledání práce, oslovování zaměstnavatelů, přípravě životopisů. Neřiďte se tím, co je příjemné, ale co je potřeba. V práci se také neřídíte tím, co je příjemné.
Když už jste pracovní nabídky vyčerpali, věnujte 6 až 8 hodin denně důležité práci na sobě, nikoli sledování televize nebo jen svým koníčkům. Dělejte to, co zvyšuje vaše šance na pracovním trhu, sebevědomí a motivaci. Věnujte se vzdělávání, jazykům, rekvalifikaci.
Takže hlavně neztratit motivaci.
Přesně tak. Běžte dělat něco pro druhé, klidně zadarmo. Dělejte něco, kdy za sebou vidíte výsledek, kde se musíte setkávat s něčím trochu obtížným, musíte zvládat trochu stresu. Doučujte dítě sousedky angličtinu, ukliďte společný dvůr nebo pomozte jiné sousedce donést nákup. Nejedná se o výdělek. Jedná se o to, abyste neztratili pocit užitečnosti, motivaci, sociální návyky a sebevědomí.
Pokud nemůžete najít práci ve svém regionu, uvažujte o přestěhování nebo dojíždění za prací. Pronajměte si s kolegou garsonku ve vzdálenějším městě, kde je práce. Na víkend jezděte domů. Ano, je to nepohodlné a možná finančně ne příliš zajímavé. Ale pro sebe i pro vaši rodinu tím uděláte mnohem více, než když budete bez naděje a bez sebevědomí, se stále se zvětšující apatií a leností sedět u televize a nadávat na to, že práce není.
