"Automobilový svět mě chytil," říká Jindra Čechová.

"Automobilový svět mě chytil," říká Jindra Čechová. | foto: archiv Jindry Čechové

S úplatky u ní nemají řidiči šanci. Na bouchnutá auta je expert

  • 45
Podle auta pozná povahu lidí, například majitelé volva bývají často namyšlení, volkswagen mají podnikatelé, kteří chtějí vše vyřešit rychle. Rukama jí projde na dva a půl tisíce aut ročně. Některá jsou jen trochu bouchnutá, jiná úplně zničená.

"Když vím, že v tom autě někdo zemřel, jdu k němu s takovým zvláštním pocitem a pomaleji než obvykle," říká mobilní technička Jindra Čechová.

Dvakrát v týdnu se před centrálou České pojišťovny na děčínském náměstí skoro nedá zaparkovat. Spousta zájemců o vyplacení pojistky totiž přiváží svá poničená auta, aby je Jindra Čechová prohlédla. Ta pak ještě zbylé tři dny v týdnu objíždí celé Děčínsko i Šluknovský výběžek a prohlíží auta v servisech nebo přímo u majitelů doma.

Vizitka

Jindra Čechová

  • Absolvovala Střední průmyslovou školu strojní, obor strojírenství v Děčíně. Po škole nastoupila do děčínských Kovohutí, kde pracovala jako technický pracovník na kvantometru.
  • Po mateřské dovolené, v roce 1992, se stala likvidátorem pojistných událostí majetkových škod v České pojišťovně. Po pěti letech přešla do oddělení likvidace pojistných událostí motorových vozidel.

Jste specialistka na auta a jedna z mála mobilních techniček. Jak na vás muži reagují? Je to přece jenom především jejich obor.
Ze začátku byla spousta majitelů překvapená, že jim vůz bude prohlížet žena. Mysleli si, že autům nerozumím a že mi ledacos namluví. Pak zjistili, že se jen tak nedám.

Máte k autům blízký vztah?
Začala mě zajímat až tady v pojišťovně. Do té doby jsem věděla jen to, že mají čtyři kola. Dokonce i řidičák jsem si dělala kvůli této práci. Ale celkem rychle mě automobilový svět chytil. Na začátku, když jsem v tom měla trochu zmatky, mi pomohli kolegové. Postupně jsem zvládla odborné termíny, naučila se, kde co v autě hledat... Dělám tuhle práci už čtrnáct let a rukama mi prošly tisíce aut. Přesto mě ještě někdy něco překvapí – například nedávno jsem prohlížela sportovní ferrari. Majitel vjel ošklivě na chodník a zničil si disky kol. Tvrdil mi, že má navíc poškozený chladič. Zdálo se mi to divné, začala jsem pátrat a opravdu má tohle ferrari chladič nad zadním kolem. Teď už si to budu pamatovat.

Ferrari? Řešila jste ještě nějaké jiné zajímavé auto?
Jeden pán nahlásil nabouraný vojenský veterán, takové auto jsem ještě nikdy předtím neviděla.

Jste pořád na cestách, není to vyčerpávající?
Někdy bývá cestování náročnější. Denně ujedu i 170 kilometrů, přičemž na některých trasách nejsou skoro vůbec benzinové pumpy, tedy ani toalety, a to je nepříjemné. Prohlížím auta venku, někdy je pěkná zima. Častokrát jsem také hodně umazaná. Ve svém autě si vozím nejenom zásoby jídla, ale i čisté oblečení. Letošní zima mě vycvičila v tom, že mám stále hodně benzinu v nádrži – kdybych náhodou zapadla a čekala na odtah, abych si mohla alespoň zatopit.

Na své pracovní mapě tedy máte i dost odlehlá místa?
V zimě jsou tu náročné terény, teď už to jde. Nejezdím jen k rozbitým osobákům, ale i k pracovním autům – traktorům, tahačům, harvestorům na kácení stromů. Třeba v letošní zimě mě jeden hajný vezl někam doprostřed lesa, kde stál poničený harvestor. Jeli jsme terénním autem, a to tak rychle, že jsem si myslela, že mě po cestě vyklopí. Dovezl mě k místu, kde ze sněhu koukaly jen části těch obrovských kol. Když jsme vystoupili, zapadli jsme po pás do sněhu. Tak jsem hajnému řekla, ať jde přede mnou a rozhrnuje sníh lopatou až k mašině i kolem ní. Strávila jsem tam tehdy pár náročných hodin.

Jaké škody řešíte nejčastěji?
To je těžké říci, vlastně skoro všechny. V poslední době je nejvíce zezadu nabouraných osobních aut. Lidé nedodržují dostatečné odstupy a pak nedobrzďují. Řeším ale i poškozené přední části aut, rozbitá přední skla, odřené boky i "totálky".  Když vím, že se posádce nic nestalo, nedělá mi problém auto prohlédnout. Když vám ale v servisu řeknou, že to byl smrťák, a pak vidíte krev na airbagu... Není to moc příjemné.

Zkoušejí vás lidé podvést?
Někteří se samozřejmě snaží k té škodě něco přihodit, ale mnohdy si to kvůli mé argumentaci rozmyslí. Když má v jedné lajně odřený celý bok a pak mi ještě ukazuje mnohem starší škrábanec na druhé straně, navíc v jiné výšce, tak mu rovnou řeknu, ať toho nechá. Podezřelé také je, když vidím celkem nový superb, technický průkaz má popsaný odshora až dolů minulými majiteli, přijede s ním mladý kluk a ukazuje mi rozbitý předek. Airbagy jsou ale bouchlé z boku. Takové podezřelé případy posílám rovnou na naše kontrolní oddělení do Prahy. Zvláště teď s ekonomickou krizí, kdy se v našem regionu zvýšila nezaměstnanost, se lidé snaží získat peníze, jak to jde.

A co úplatky?
Také jsem se s nimi setkala – u mě lidé nemají šanci. Ale přiznám se, že květinu, kterou jsem už párkrát jako poděkování dostala, jim nevracím.

Setkáváte se i s fingovanými bouračkami?
Jistě, i takové případy se stávají. Podezřelá je třeba situace, kde figuruje úplně rozbité, nové drahé auto, které se střetlo s nějakou Škodou 120. Ta už byla předtím jasně na odpis.

A jak se k vám lidé chovají? Nebojíte se někdy?
Ne, nebojím. Ale je pravda, že lidé se chovají různě. Jednou jsem jela k pojistné události – rodina měla zničené auto na leasing. Hned jak jsem přijela, začali mi nadávat, že jim nic nedáme a jak je to všechno hrozné. Viděla jsem, že to auto je totálně zničené a že oprava by byla dražší než jeho hodnota. Takže křik ještě zesílil. Volala jsem tedy do našeho smluvního servisu, kolik by stála oprava s využitím neoriginálních dílů. Částka klesla, takže auto mohlo jít na opravu. Paní mě rázem skoro objímala, děkovala a říkala, jak se vůbec nestává, že by někdo někomu pomohl. Nejdřív to vypadalo, že mě vezmou holí, ale pak mi mávali.

Kolik aut denně prohlédnete?
Norma je osm aut denně, ale je jich samozřejmě víc, většinou deset jedenáct. Za ty navíc dostávám příplatek. Ještě se nestalo, že by jich někdy bylo méně. Jen loni řešila pojišťovna v celé republice 250 tisíc nahlášených škod na automobilech, takže padesát zničených aut týdně tady u nás je celkem normální číslo.

Jak dlouho trvá ohledání zničeného auta?
Záleží na tom, jak je poničené. Ale jen deset minut zabere, než do speciálního formuláře vypíšu údaje o autě, o majiteli a o tom, jak k nehodě došlo. Pak musím celé auto pečlivě prohlédnout a hlavně dobře nafotit. Na fotkách hodně záleží. Udělám závěrečné hlášení, kde shrnu stav vozidla a vypíšu poničené díly. Majitel nebo servisáci mi hlášení podepíšou, pokud s tím souhlasí. Celé to zabere hodinu i dvě. Pak vyrážím k dalšímu případu. Večer pošlu na centrálu do Prahy všechny případy z toho dne. Likvidátor už sám škodu spočítá a vyplatí poškozenému peníze.

Před pár lety jste musela všechno dělat sama...
Ano, to jsme pojistné události přímo v Děčíně i likvidovali. Objížděli jsme případy, fotili, počítali škody a vypláceli peníze. Pak se to změnilo. Myslím, že tenhle systém je lepší, práce se urychlila a nemůže docházet k podvodům, při nichž by se třeba majitel domluvil s likvidátorem, aby mu udělal "lepší cenu". Já svá šetření posílám na centrálu a vůbec nevím, který z likvidátorů se jimi bude zabývat.

Baví vás tahle práce?
Moc. Nevadí mi pracovat ani po večerech doma, kdy si řadím nové došlé případy a rozmýšlím si cestu na další den. Asi mám i profesionální deformaci, pořád koukám po autech a říkám si: "Tohle má škrábanec, tohle prasklé sklo, ááá, tady je trochu bouchlý zadek..."