První zárodky sběratelství byly položeny už za časů lovců a sběračů. Nejsou to však jen evolucí zakořeněné tendence, co motivuje ke sběratelské vášni. Lidem je vlastní touha být součástí něčeho většího a právě to jim sběratelství umožňuje. Stávají se součástí početné skupiny obdobně smýšlejících lidí, díky svým sbírkám se mohou „propojit“ s jinými časy a prostory. Hlavně tradiční sběratelské obory pak lidem nabízejí uspokojení další touhy, s níž psychologové sběratelství spojují: v něčem vynikat. Navíc sběratelé vytvářejí něco, co po nich na světě zůstane, odkaz dalším generacím.
„Pro sběratele starožitností, mincí či uměleckých děl je samotné sbírání těchto předmětů jen částí jejich koníčku. Kromě toho se často i velmi intenzivně zabývají historií, zejména tou spjatou s objekty jejich sběratelského zájmu,“ říká Pavel Krejčíř z internetového tržiště Aukro.
Vedle těchto „vyšších“ motivací však nesmíme zapomínat ani na prostou radost spojenou se sbíráním. „Jako většina jiných koníčků působí i sběratelství na psychiku člověka blahodárně a může být cestou, jak umožnit mysli příjemně se zrelaxovat. Když se člověk věnuje oblíbené činnosti, mysl se zaplní příjemnými myšlenkami, člověk ztrácí pojem o čase a prožívá pro psychiku tolik důležitý prožitek ‚flow‘,“ uvádí psycholožka a psychoterapeutka Alexandra Hrouzková.
V dnešní době pak nelze opomenout sběratelství jako činnost provozovanou s vidinou zisku. „Finanční stránka bývá příjemným faktorem, jak si svůj koníček obhájit před sebou i před okolím,“ říká Alexandra Hrouzková. Někteří lidé jsou schopni si sběratelstvím a obchodováním se sbíranými předměty průběžně přivydělávat, jiní jen předměty shromažďují a sázejí na jejich vyšší cenu v budoucnu. „Někdo dokáže předmět ve vhodnou chvíli prodat, jiný nic neprodá a sbírku či její části předá jako cennost potomkům. Sběratelské chování a míra sběratelské vášně je vysoce individuální,“ shrnuje psycholožka.
Co se dnes sbírá a z čeho bude zisk
„Dnes se sbírá v podstatě cokoliv, ovšem mezi tradiční sběratelské obory se řadí zejména filatelie, numismatika, faleristika (medaile), notafilie neboli sbírání bankovek, dále také sbírání starožitností a uměleckých děl,“ vyjmenovává Pavel Krejčíř.
To potvrzují i zkušenosti z letošního ročníku veletrhu Sběratel. Neutuchá zájem o pohlednice, velkou sběratelskou kometou jsou gramofonové desky, ale v čele pořád zůstávají filatelie a numismatika, druhá jmenovaná navíc každý rok sílí. „U numismatiky vznikají nové firmy a aukční domy, které pomáhají trh rozvíjet a vtahují do něj klienty, kteří berou mince a medaile jako zajímavou investici. Vedou je mladší lidé, kteří tak dávají naději, že se numismatice budou věnovat v delším časovém horizontu. To je pro rozvoj každého trhu klíčové,“ komentuje ředitel veletrhu a šéfredaktor portálu Sběratel Jindřich Jirásek.
Velký zájem o sběratelství mezi širokou veřejností letos probudila Česká národní banka pamětními bankovkami. Sběratelsky populární se staly i Euro bankovky a na některých se dalo i velmi brzy vydělat. „Takovou bankovku lze pořídit za 50 Kč, a protože jsou jejich náklady omezené, cena takřka okamžitě vystřelí nahoru. Extrémním případem je bankovka s Karlem Gottem, jejíž cena se vzhledem k okolnostem dostala do závratných výšin, dnes ji lze prodat za 8 – 12 000 korun, pokud má člověk štěstí, nebo například zajímavé sériové číslo, tak i dráž,“ říká Pavel Krejčíř z Aukra.
„Hezký příběh je nález našeho kolegy z IT oddělení. Ten vyklízel pozůstalost po tetičce a našel krabičku mincí. Vůbec netušil, jakou má cenu, ale byly v ní dva svatováclavské dukáty, takže se prodala za nějakých 27 000 Kč,“ vzpomíná Pavel Krejčíř. „Svatováclavské dukáty leckdy nabídnou zhodnocení v řádu stovek procent během poměrně krátké doby. Například před třemi lety se prodal dukát z roku 1939 za 2,6 milionu korun. Prodávající jej přitom sám pořídil o třináct let dříve, v roce 2003, za třináctkrát nižší sumu. Každý rok v období let 2004 až 2016 mu tedy dukát nominálně vydělal zhruba právě tolik, na kolik jej při nákupu vyšel. Taková investice je tedy jednoznačně ternem,“ potvrzuje ekonom Lukáš Kovanda.
Mince se tedy může vyplatit daleko více než klasická investice do fyzického zlata. Ale také nemusí. Podle odborníků je třeba přistupovat k investicím, a to nejen do mincí, s obzvláštní dávkou obezřetnosti a po důkladném studování dané problematiky. Ostatně i finanční poradce říká, že sběratelství by mělo být hlavně koníčkem. A jaké jsou jeho další rady? Existuje něco jako sázka na jistotu?
Jak na to, abychom jen neutráceli, ale aby naše sbírka získávala na ceně nebo aspoň neztrácela?Sběratelství čehokoliv by mělo být v prvé řadě koníček. Tudíž by investor ke sběratelství měl mít kladný vztah a také dlouholeté zkušenosti. Teprve poté se může stát ze sběratele v daném oboru investor. Nemáte-li dlouholeté zkušenosti ať už se známkami, obrazy, mincemi, nebo čímkoliv jiným, pouštět se do sběratelství s vidinou zisku či uchování hodnoty není optimální. Odpověď je tedy prostá: když něčemu nerozumíte, tak do toho neinvestujte. Chce-li investor držet alespoň něco fyzického, mohli bychom odkázat na držbu fyzického zlata v podobě zlatých cihliček. Ovšem zde si musíme uvědomit, že investor v tomto případě zaplatí vyšší cenu při nákupu, než jaká je aktuální cena na komoditní burze, protože prodejce bude jistě požadovat přirážku, a to samé bude platit i při prodeji, kdy bude výkupní cena zase nižší než na burze. Dále je třeba započítat možnost ztráty nebo odcizení zlaté cihličky nebo náklady na její skladování například v bankovním sejfu. Navíc při absenci negativních reálných úrokových sazeb není zlato optimálním aktivem, které by se zhodnocovalo. Sázka na jistotu tedy neexistuje, protože každý výnos je spojen s určitým rizikem a platí: čím vyšší potencionální výnos, tím vyšší riziko. Z dlouhodobého hlediska je vhodné svěřit „sběratelství“ profesionálům. Existují odborníky řízené fondy, které se například zaměřují na obrazy, archivní vína nebo automobilové veterány. Michal Valentík, člen investičního výboru, Broker Trust |
