První obraz, který se prodal za cenu přesahující milion korun, byla Kytice Václava Špály. Cena Špálových obrazů stoupala až do roku 2001, pak došlo ke zvratu. Poptávka byla nasycena, ale na trhu se objevují stále další obrazy. Dnes už není snadné prodat jakoukoliv Špálovu Kytici ani za odhadní cenu.
Vrcholí zájem o české surrealisty: Kupku, Toyen, Šímu, Štyrského. Jejich obrazy se prodávají i za několik milionů. Roste i zájem o umění šedesátých let minulého století a o krajiny z 19. století. Ten, kdo do umění investoval v první polovině devadesátých let, mohl zbohatnout téměř okamžitě.
Mnohá hodnotná díla a starožitnosti se v té době prodávaly hluboko pod cenou – majitelé se snažili získat co nejrychleji hotové peníze a nechtěli čekat. Jenže spěch se v obchodu s uměním nevyplácí, za pár let bylo možné ta samá díla zpeněžit daleko výhodněji. Toto období se už jak z hlediska šíře nabídky, tak především ceny nebude opakovat. Ve druhé polovině devadesátých let se na trh dostaly velké sbírky vydané v restituci. Začalo se obchodovat i v milionových částkách. Přesto zůstává umění i dnes spolehlivou investicí. Podle Márie Gálové z Dorothea však přinese zisk spíš vnukům.
Dražby jsou barometr trhu
Nejobjektivnější přehled o cenách umění nabízejí aukce. Ceny obrazů v obchodech a uměleckých galeriích totiž určují obchodníci. Dovnitř přichází jeden kupující a konkrétní cenu buď přijme, nebo odmítne. Na aukcích se však shromažďují všichni zájemci najednou a o jednotlivé předměty soutěží. Cena odráží zájem kupujících.
Traduje se, že nejdražším plátnem prodaným na aukci v České republice jsou Zlaté rybičky Emila Filly za 7,3 milionu korun. Na druhém místě je Vejce Josefa Šímy vydražené za 6,7 milionu. Pak jsou tu prodeje probíhající mimo aukce mezi galerií a kupujícím nebo mezi majitelem a zájemcem. A tam šplhají ceny někdy ještě výš: obraz Oskara Kokoschky, vrácený v restituci, změnil majitele za 13 milionů korun. Jeho cena se dnes podle některých údajů pohybuje kolem 5 milionů dolarů. Je vidět, že na investrici do umění se dlouhodobě nedá prodělat. Je však třeba počkat na příhodný okamžik prodeje a na pravého kupce...
Přibývá lidí, jejichž jmění se pohybuje v miliardách. A právě tito lidé už narazili na stejnou otázku jako bohatí třeba ve Spojených státech. Jak naložit s novým bohatstvím? Sbírání umění představuje jednu z odpovědí a může být zajímavé i proto, že je také dobrou investicí. Investice do umění přitom není zábavou jen pro pár vyvolených. V Čechách bohatne i střední vrstva. Na zdi si už někteří lidé nevěší reprodukce jako jejich rodiče. Zjišťují náhle, že chtějí mít kvalitní, cenné, originální a pěkné předměty, ať už jde o obrazy nebo o starý nábytek, sklo či porcelán.
„Jediný kvalitní obraz, koupený původně ze snobismu, může přispět k proměně svého majitele. Kultivuje ho, ukazuje mu nový svět,“ tvrdí Martin Zlatohlávek, bývalý ředitel Národní galerie. Výsledky aukčních síní podávají o těchto trendech výmluvné svědectví. Před patnácti lety se na všech českých aukcích prodalo umění asi za 15 milionů korun. V roce 2004 to už bylo 265 milionů korun. Nárůst je obrovský nejen v množství peněz, ale také v počtu obchodovaných předmětů.
Na aukci leckdy koupíte pod cenou
Aukce umění jsou zajímavým zážitkem i pro návštěvníky, kteří zrovna neoplývají plnou peněženkou. Cena nejcennějších obrazů, starožitností či šperků se může opravdu vyšplhat do statisícových částek. Při každé aukci se však objeví i desítky zajímavých váz, sošek, hodin nebo i obrazů, které je možné získat za vyvolávací cenu, jež bývá o třetinu nižší než cena skutečná. Nákup na aukci tak může být mnohem výhodnější než v kterékoliv prodejně.I člověk, který není sběratelem, tak má možnost získat nevšední dárek nebo obohacení bytového interiéru za několik tisíc.
LÁKÁ VÁS KARIBIK?
